Ptal se mne včera zákazník, kdo všechno se může potápět. Řekl jsem mu, že opravdu každý, pokud je zdráv přiměřeně věku. Nevěříte? Kamarád Aleš napsal takové ohlédnutí za 7 lety našeho potápění se slepci.
Za tu dobu jsme společně ukázali více než sedmdesátce zrakově postiženým krásu tohoto sportu.
A i oni nás něco naučili... ale o tom až příště :o)
"SLEPOUNI" POD VODOU!
Zadání: "Napsat článeček o potápění se slepci na A4 tak, aby u toho lidi neusnuli!"
Nu dobrá, řekl jsem si... Jenže psát o technice učení, přístupu a samotném potápění může být přeci jen pro naprostého laika trochu nuda.
Ne tak praxe, samozřejmě! Potápění je sport, koníček, díky kterému člověk "uteče" z reality všedníh dnů... Pod vodou neplatí složenky, neštvou ho manželky, ba ani milenky. Úředníci nejsou podvodníci, pod vodou zůstávají zapomenuti.
Neřeší obří hypotéky ani jejich úroky. Ani drahý rohlíky... Nic, nic. Pod vodou se jen tak dýchá... Jen dýchá a pomalu a volně se pohybuje. A to, přátelé, ať už je člověk mladý, starý, slepý, chytrý, více či méně movitý, vidící nebo více či méně "handicapovaný". Dýcháme všichni stejně.
Občas ryba rak, úhoř a tak. Plechovka, někdy želva, jindy štika, potom kapr, pak zas {vymyslete rým na štiku, z podvody, prosím}... V lomu více tmy a tajemna, v moři světlo, barvy, teplo, v přehradě hloubka a sud, v horském jezeře krásná zima.
Víte, v potápění se slepými není moc rozdílu než s vidícím parťákem.
Při učení musíme být přívětiví, vysvětlit funkci dýchací automatiky, jacketu atd. Vidící vidí, slepý osahá. Pod vodou se držíme za ruce.
Jedno zmáčknutí ruky, ať už jako dotaz či odpověď: všechno je O.K. Víc mačkání znamená "Mám problém, chci nahoru!"
Zrakově postižení vidí rukama. Vše, co je pod vodou v dosahu, je jejich.
Vidím-li já něco zajímavého pod vodou, něco, co neuteče, otočím ruku v ruce tím směrem, kopnem ploutvema a můj nevidící parťák už to zkoumá.
Jsme-li sehraní, potápěli jsme se spolu už několikrát a já vím, že je v pohodě - pustím jeho ruku, aby měl obě volné a mohl si vše dokonale prohlédnout. Dotýkám se jen jeho ramene, předloktí, aby věděl, že jsem nablízku. Že mě může kdykoliv kontaktovat on.
Asi si málokdy osahá potvory o dva odstavce výše. Rybu asi hned tak, možná nikdy, neuvidí, neosahá. Málokterá se nechá... Nemá slitování, odplave a neptá se... Ale naši "slepouni" na slitování nečekají, necháváme rybu rybou, i na ni jednou dojde... Dál se prostě POTÁPÍME!
Klesáme, stoupáme, hlavou dolu, nahoru, prohlížíme dno a vše, co nemá ploutve...
Vždycky, když si povídáme po ponoru o ponoru, oni mluvi především o pohybu. Samozřejmě se vyptávají, co že to bylo to slizky, hranatý, kulatý, ostrý. Co bylo to, co nemohl vytáhnout z pod kamene. V jednom případě jsem taky musel říct: Sasanka. To když jsem parťáka zcela úmyslně nasměroval na "žahajícího" tvora. Aby měl {a měl} zážitek, na který asi hned tak nezapomene, a o to jde.
Přesto... Často se vracíme k pohybu. Jak oni říkají, ke stavu beztíže.
Pod vodou není třeba bílé hole a to je úžasný. Pod vodou do ničeho nenarazíte, o nic nezakopnete, není děr ani překážek. To co nás - vidící ani nenapadne, ocení a užije si zřejmě slepý víc než my. Ten pohyb!
Vnímají směr pohybu, rychlost klesání a plavání atd. Z hlavy by nakreslili graf pohybu pod vodou při jejich posledním ponoru. Pamatují si a vnímají možná o trochu více, trochu jinak než jejich průvodci pod vodou.
A není to tak nějak jedno? Není jedno, jestli někomu dělá radost pod vodou úžasně barevná ryba roztodivných tvarů? Nebo pohyb ve volném prostoru? Anebo kroutící se úhoř na dně? Nebo zas těžký velký kámen a klacky na dně? Na jednom se shodneme všichni, pod vodou zapomeneš na to, co je nad hladinou. A proto se asi potápíme... Už se nebudeš nikdy ptát, viď čtenáři? Proč se slepí potápí, když nic nevidí? Prostě pro TO!
Pro to POTÁPĚNÍ!
Anebo proto, že si pak můžou sednou se svojí partnerkou, partnerem na zahrádku do proutěných křesílek, vyprávět, co všechno dnes pod vodou "viděli", objednat si pivo, nebo limo v plechovce ze dna a taky něco k jídlu... Něco? RYBU! Pěkně celou rybu na talíř prosím. A bez příboru!
Pane vrchní! Děkuji... {úsměv}
Ales Wallcon
Nový komentář
Komentáře
patřím do skupiny těžce zrakově postižených, jsem prakticky nevidomá. Přesto používám běžně počítač, zastanu všechnu práci v domácnosti, vychovala jsem syna, chodím do práce a taky jsem sportovala. Nikdy jsem se nepotápěla, z toho mám jaksi strach, ale hrála jsem kuželky. Výraz slepouni mně rozesmál, říkáme si všelijakými výrazy a povídáme si o slepcích fakt drsné vtipy, ale připadá nám to normální. Takže žiju relativně šťastný život, jen na jedno jsem měla smůlu - nikdy jsem nenašla hodného chlapa. Potkala jsem jen jednoho, ale ten se zalekl mého zdravotního stavu a obavy z mé případné totální slepoty nás rozdělily. Takže vlastně ani on nebyl ten pravý. Ale možná ještě někoho potkám:o)) Jsem ráda, že nám "slepýšům" fandíte i tady. Díky
Mně se zase líbilo,při sobotním koncertu pro Paraple,jak ochrnutí jezdí na lyžích.Něco úžasného a je dobře,že už nejsou zavření v ústavech nebo doma.
faune, vaši slepejši pod vodou je asi to nejhezčí, co jsem dnes četla
Ťapina:
Tedy klobouk dolů, aktivity tohoto druhu mnohokrát nevyzkouší "normální" lidé, takže je moc fajn, že jsou skupinky lidí, které to umožní postiženým. Jen mně někdy přijde líto, že zdravé děti, které by rády vyzkoušely všechno - nemohou z finančních důvodů. Tak se např. stává, že nemohou jet na lyžařské výcviky, na soustředění k moři.... a děti z dětských domovů, postižení apod. jedou protože to za ně platí různé nadace atd. Myslím, že to není nějaká závist o tom takhle mluvit, co vy na to? Jinak obrýlené děti si říkají - jsem "čočkin" - taky pěkné, né?
Monina: Budou to auta z autoškoly, která mají dvoje pedály, v každém bude profesionální instruktor, ale cílem bude zasahovat co nejmíň, spíš jenom navigovat směr a zasáhnout až v případě, že by byla srážka nevyhnutelná
"Naši" nevidomí (skupina kamarádů z bývalé práce mého přítele) si říkají slepejši. A fakt to neberou nijak špatně. Potápění je super nápad, můj chlap teď pro změnu chystá akci "Slepý za volantem", budou si moct na bezpečném místě vyzkoušet řídit auto a je o to až nečekaně velký zájem.
Mezi sebou si tak asi říkají, ale nevím, jestli by jim to nevadilo, když o nich tak mluvíme my. Kolegyně se v stýká s několika a vždycky o nich mluví jako o slabozrakých případně nevidomých!..
... a já čekala recept ...
a posílám 
Jinak klobouk dolů, před lidmi, kteří se věnují postiženým, smekám ...
F@un: žes zmínil Vesmírnu, článek o ní zde vyšel
//zena-in.cz/rubrika.asp?idc=10143&id=5
babamary: ale oni si to mezi sebou tak neberou
článok
F@aun: psal to kamarád, ale nadpis je tvoje dílo?! Jak říkáš mentálně postiženým?
F@un: moc pěkný článek
Vzpomněla jsem si na jeden workshop, kdy jsme zkoušeli žít 48 hodin se zavázanýma očima. Bylo to moc zajímavé, takže si dokážu představit, že i slepec může mít pod vodou fantastické zážitky stejně jako vidomý člověk.
F@un: no ale při potápění jsi daleko lepší, než leckteří autoři příspěvků tady, ne? To je tvoje hlavní doména, tak co. Chování ke slepcům je oříšek. Třeba když chci nějakému pomoci přejít přes silnici. Najít ten správný způsob, jak se chovat přirozeně a bez lítostivých křečí. Je to vlastně podobné, jako s vozíčkáři.
F@une, klobouk dolů za to, co pro nevidomé děláš, jak tím obohacuješ jejich život (včetně té sasanky
) Je hezky popsáno, jak a co pod vodou vnímají, přestože nevidí. Takové věci si mnohdy člověk ani neuvědomí.
