Bydlím ve vesnici, která leží (bohužel) poblíž nedaleké slepičárny Soběraz, a když zavane z určitého směru vítr, vzduch naší vesnice se promění v příšerný smrádek, nedá se větrat, pobývat venku a dost dobře ani dýchat. Nechápu, jak tam někdo může pracovat a dýchat ten smrad neustále, ale jak se říká, člověk je přizpůsobivý a zvykne si opravdu na všechno. Tedy i na nesnesitelný zápach.

V těchto dnech je pro mě taky „zážitek“ co do zápachů, jízda odpoledne z práce autobusem. Ráno to ještě jde, i když někteří spolucestující asi neví, co je sprcha, deodorant a výměna svršků z předešlého dne, což je podle mě v těchto parných dnech opravdu nutnost. Odpoledne je to však o 100% horší, pachy různých lidí se mísí a otevřená okýnka autobusu nestačí. O klimatizaci se v našem starém autobusu, u kterého jsme rádi, že vůbec přijede a pak dojede do místa určení, vůbec nedá mluvit a řidič si košili nepřevléká několik dní, takže nám „jde opravdu příkladem“ a snažím se sedět nebo stát opravdu co nejdál od něho.

Prostě už se těším na dovolenou, až se mi tyto radovánky vyhnou!!!!

Hezký provoněný den do redakce přeje Vaše Helip

A už je to tady. Slepičárna. Bydlel jsem na kraji města, kde si sousedka také pořídila slepičárnu, hned z kraje po revoluci. Byla to čas od času síla. Sousedka pak, budiž jí země lehká, bohužel zemřela a její rodina prošustrovala všechno do poslední slepice i toho domu, za kterým slepičárnu měli. Soud je vystěhoval a s nimi zmizel i smrádek. Ale bylo to něco.

A co vy? Jak jste na tom? Napište mi do redakce@zena-in.cz

Reklama