Velice příjemná, usměvavá, hovorná a přátelská byla slečna Surikata, když přijala pozvání k malému rozhovoru. „Lidi jsou nejvíc u vytržení z našeho postoje a pozorování okolí,“ říká čiperná šelmička.

Její kožíšek má barvu pískově zlatou s málo zřetelnými skvrnami na zádech a dlouhý ocas se stříbrnými chloupky. Uši a kruhy kolem očí má černé.

Samozřejmě jsme vzácné návštěvě přichystali pohoštění. Na její talířek jsme pečlivě srovnali její nejoblíbenější pochutiny. Dva vypasené pavouky, ještěrku a jednoho hraboše.

s

Menu si pochvalovala a dodala, že o víkendech má nejraději ptáčky.

Na náš dotaz uvedla, že je jí vcelku jedno, jestli jsou to ptáčci španělští, nebo jde o moravské vrabce. Hlavně, když neprošli varem.

„Asi vás bude zajímat, že s oblibou lovím štíry. Jsou výteční a zdraví. Ocásek jim ukousnu a zahodím,“ vysvětlila slečna Surikata.

Máte pravdu, slečno Surikato, že ze zvířátek patříte mezi námi lidmi k těm, které pokládáme za nejroztomilejší. Mně osobně se také třeba moc líbíte.

Snad je to opravdu držením těla ve stoje a rozkošným rozhlížením po okolí, ale i váš obličej je takový miloučký.

„Děkuji – to mě těší.“

Kolik surikat žije v jedné vaší rodině?
Jsme velice společenská zvířata. Žijeme ve skupinách čítajících 10–30 členů. Život v takové jedné rodině je založený na vzájemné pomoci a máme se rádi. Ovšem, rovněž dodržujeme vlastní přísné zákony.

Kde bydlíte nejčastěji?
Nejraději se stěhujeme na stará termitiště a nebo do nor po jiných zvířatech, kterési pak neustále upravujeme a rozšiřujeme. Umíme si ale dobře vyhrabat i vlastní obydlí.

Naše nory mají více východů. Je to bezpečné.

Kolik východů asi?
Podzemní království jedné surikatí rodinky může mít klidně i 90 dveří na ploše mnoha set kilometrů čtverečních!

Co přes den děláte?
Den trávíme hledáním potravy, také si hodně hrajeme a samozřejmě i vydatně odpočíváme. Při tom si libujeme v zaujímání těch nejroztodivnějších poloh. Moc rády se vyhříváme na sluníčku.

sMáte nějaké nepřátele?
Ano a pro ten účel máme také stráž, která je velice důsledná a profesionální.

Vždy nejméně jedna nebo dvě z nás hlídá celou skupinu. Hlavně je třeba dávat pozor na dravé ptáky, kteří nás s oblibou loví.

Strážce hlídá nejčastěji na nějakém vyvýšeném místě, a nebo na keři.

Při tom sedí na bobku, a nebo panáčkuje, což je to, co se vám tak líbí.

Když vycítí nebezpečí, spustí stráže poplach. Všichni se okamžitě běží ukrýt do bezpečí nor.

Pokud jde ale o nějakou menší šelmu, spojíme svoje síly a drzouna zaženeme.

Někdy jde ale i o útočníka z jiné surikatí kolonie. Tehdy dojde ke rvačce, která může skončit i smrtí některého z účastníků.

A jak je to u vás s rozmnožováním?
Naše vášně a tedy i páření je stejně bouřlivé jako surikaty vůbec. U něho někdy pošťuchujeme, líbáme se skoro jako vy. Jde nám hlavně o předehru. Samotné páření pak trvá krátce. Asi by se vešlo do jedné vaší reklamy mezi filmem.

Těhotenství  trvá 11 týdnů.  Mláďátka hlídá celá skupina. Ve věku 2–3 měsíců jsou samostatná a kolem 1 roku dospívají. Zpravidla zůstávají s rodinou a pomáhají se starat o sestřenice a jiné malé příbuzné.

Ovšem tady musím podotknout, že přes liberální přístup je to u nás tak, že jen vedoucí pár může mít mladé.

Pokud otěhotní podřízená samička z rodiny, je na rozhodnutí vedoucích, jestli mláďata zůstanou na živu.

k

Ono se to zdá přísné, ale pořádek musí být.

No, drtivou většinou je ale hlavní dvojice shovívavá, nechá samici odrodit, ale pak se musí odstěhovat a založit rodinu vlastní.

I když taky se stává, že ani to nemusí. To když potřebuje rodina ještě další kojící samičku, která pomůže s potomky vedoucí matky.

Povídáte si?
Ano, a nejen to. Tedy, když hovořím o tom „povídání“, jaké máte patrně na mysli. Tedy verbální komunikaci. V tomto ohledu jsme docela upovídané. Mluvíme mezi sebou velice širokou škálou různých poloh hlasu.

Ovšem využíváme i jiné formy komunikace, což už vám asi tak blízké není. Například se výborně domluvíme pachy, mimikou celého těla a podobně. Mluvíme neustále.

Naše vztahy uvnitř komunity jsou neobyčejně přátelské a velmi živé.

Přivezla jsem vám ukázat videonahrávku z výuky mladých strážců.

Pravda, je to činnost velice náročná, a tak není divu, že mladý, netrénovaný jedinec mnohdy ještě nevydrží celou pracovní dobu.

Kolika let se dožíváte?
Asi tak kolem 13 let. O své příbuzné v důchodovém věku se staráme lépe než mnohdy vy.

Co byste vzkázala lidem?
Asi nebudu první ani poslední a originální už vůbec ne. Tak, jako mnoho jiných živočišných druhů na planetě Zemi, jsme i my, surikaty, zapsány v červené knize. Tedy jsme ohroženým druhem.

Chci tedy říct, abyste se chovali podle toho, jak si říkáte, tedy homo sapiens sapiens, což tuším podle vás znamená člověk hoooodně rozumný, že?

Vykašlete se proto prosím na kšefty se surikatími mláďaty, které tak často putují do zahrad bohatých, rozmazlených zástupců vašeho rodu. Krom toho, že tam často hynou na špatnou a nevhodnou péči, věřte, že kdyby vám někdo ukradl děti, a ještě při tom často ubil jejich maminku, nepokládali byste ho za nejvyšší inteligenci.

Když se nebudete chovat ke všemu kolem sebe jako buldozery, pak nebudete tu červenou knihu vůbec potřebovat a všem nám tady bude moc fajn.

lupa

Reklama