Jen se nedějte, že nemáte nějaký ten rituálek, kterým se zachraňujete, když kolem projede třeba pohřebák. Nebo že nehledáte knoflík či se rovnou nesápete po kominíkovi v naději, že dneska to teda bude super den…
Tak schválně, kdo z vás přejde klidně hranatý kanál? No vida! :-)
A vím i o takových, kteří jsou schopni ho pak i třikrát obejít proti směru hodinových ručiček, přičemž puzení k této činnosti je silněší než vědomí, že člověk tančící divoce na Národní třídě v poledne kolem kanálu nevypadá právě seriózně.
Holt je to silnější než rozum. Možná za to ale až tak nemůžeme…
Jde totiž o hodně silně zakódovaný model zrušení kletby či tzv. „odříkání“.
Věřte, nebo ne, pověra s hranatým kanálem má poměrně zajímavou a starou historii.
Původ pochází od kamenů, které vedly často přes bažiny. Po nich bylo možno přejít, pokud člověk dobře znal cestu. Po větších deštích ale nebyly ostatní již vidět.
Poslední kámen byl tedy také často poslední šancí se ještě bezpečně vrátit.
Někdy byl ale na podmáčeném podloží takový krok na kámen i tím posledním. Pokud se člověk nepropadl, musel se otočit a doufat, že bude mít tolik štěstí i cestou zpět.
Zaklepáváte? A kam?
Třikrát klepat nás ve skutečnosti naučili druidové. Tito moudří muži byli keltskými kněžími a ovládali druh magie, která je jednou z nečistších magických nauk vůbec. Hodně jsme o tom už psali...
Pokud chtěli cokoli uchovat a nepsali to rituálně runami, pak to vyslovili a zaklepali na dub, který byl posvátným stromem a jakýmsi prostředníkem mezi nimi a jejich přírodními bohy.
Bohové slovo a klepání slyšeli a pomohli věc uchovat v nezměněném stavu.
Naše klepání na zuby, na hlavu a kdoví, na co ještě již tedy pramení jen z neznalosti pravého účelu.
Sama pověstná třináctka nic neznamená!
Nevěříte? Pojďte se podívat, co všechno je možno se o ní dozvědět.
Zjistíte, že bez dvanáctky, která je číslem karmickým, není třináctka prakticky ničím.
Mnohem trefnější by bylo k ní přistupovat systémem 12+1.
Vážně: hele…
- Ve starověku byl po dvanácti letech vlády, na začátku třináctého roku, vždy rituálně zabit král.
- Dvanáct bylo apoštolů a uprostřed nich Ježíš. Ježíš je zde tedy stejně třináctým jako prvním.
- Hebrejsky se třináct řekne Echat, přičemž numerická hodnota, sečteme-li čísla, která symbolizují v hebrejštině každé písmeno, je také třináct. Alef=1, Chet=8, Dalet=4, což je hodně zajímavé. Slovo i jeho numerická hodnota mají v tomhle případě stejný význam.
- Máme dvanáct měsíců, ale třináct úplňků.
- Dvanáct bylo Heraklových (Herkules) úkolů. Třináctý pak je on sám a jeho prozření.
- Z Bible víme, že Jakub měl dvanáct synů, ze kterých povstalo dvanáct izraelských kmenů. Dovršením je sám Jakub jako třináctý.
- Dvanáct je proroků. Třináctým je Mesiáš.
- Stále Bible a Janovo zjevení apokalypsy – tady má žena dvanáct hvězd nad hlavou. Třináctou je ona sama.
- Josef měl dvanáct bratrů. Tím třináctým je zase on sám.
- U kulatého stolu krále Artuše usedá dvanáct mužů. Stůl je rozdělen na dvanáct výsečí a třináctým je Záhubný stolec. Zde by mohl usednout jen ten, kdo by našel Svatý Grál.
- Také keltský rostlinný lunární kalendář zná břízu, jeřáb, jasan, olši, vrbu, hloh, dub, cesmínu, lísku, ostružinu, břečťan, rákos a černý bez. Tedy třináct bylin.
Číslo třináct je vlastně spíše zakončením. Když se teď zamyslíme, musí to být spíše dvanáctka, co je tím náročnějším prožitkem. A to také je. O tom, jak zajímavé je číslo 12, 21 a 3, jsme si na Ženě-in už povídali…
Zajímavé, že?
Tak to jsme v háji!!
Řekla bych, že to se mnou, co se pověrčivosti týče, ještě jde. Jsou ovšem mezi námi roztomilí jedinci, kteří to mají s nějakou pověrou hozené do absolutna, a tím jedincem je i Alenka. Mám ji ráda, je rozkošná.
Vezu ji takhle jednou, ještě to bylo v Praze, do Holešovic. Bylo asi půl jedné ráno a přes silnici, těsně za závorami, si to štráduje z prava do leva micka černá jako uhel.
„Zastav!!!“ zařvala, divže mi neskočila po ruční brzdě.
„Tam nemůžem, ježíši, musíme se vrátit!!!“ výskala.
„Co blbneš, je to kočka, nic nám neudělá, nebuď labuť, miluju kočky a zaručuji Ti, že mi jich přes cestu přeběhlo už tolik, že bych to měla na několik životů.“
„Néé, já tomu věřim prostě, nejezdi tam!“
Otočila jsem to, ale v ten moment spadly závory…
„No, takže šraňky, zlato.“
„To nevadí, počkáme, to se vyplatí,“ šveholila.
Počkali jsme.
Počkali jsme skoro půl hodiny, protože se zařízení asi zaseklo.
„Hele, tak to projeď, to bude nějaká mejlka asi, ne?“ radila provinile.
„Ááá, tak to zase ne,“ povídám a dost mě to začalo bavit...
„Viděla jsem teď na zemi střevlíka, co šel cik cak, a to znamená hodně velkou smůlu, takže teď nemůžu jet já…“
„Si děláš srandu!“
„Naprosto ne.“
„Co budeme dělat?“
„Musíme to místo poplivat a přitom stát na jedný noze, říkat modlitbu a v druhý ruce mít hřeben, jinak to neodkouzlíme,“ vysvětlila jsem jí.
„Ty vole, odkud to víš?“
„Od babičky.“
„Nééémááám hřeben!!!“
„Tak to nevim teda.“
Ještě jsem ji chvíli mučila s tím, že jí půjčím svůj kartáč a nechám ji skákat první, že to snad vyeliminujeme. Když tam hezky nějakou dobu soustředěně a pečlivě plivala kolem dokola, řekla jsem jí, že kecám.
„Si blbá, já tady dělám ze sebe kašpara,“ smála se.
Já byla smíchy už mrtvá.
Alenka ale neslevila. Závory ne a ne se zvednout a upřímně, i bez střevlíka se mi průjezd pod nimi riskovat nechtělo.
Nakonec jsem jí nabulíkovala, že když místo s kočkou procouvám, není to jako bych ho přejela, a kletbu tím zruším.
Trvala na tom, a tak jsem couvala jako pitomec x metrů. Ještě že v tu dobu žádný extra provoz nebyl…
Abych si ale netahala triko, že nevěřím na kočky a mám to v hlavě zcela srovnané, i já dodržuji některé, řekněme, pověry. Každý máme něco… Mnohé z nich mají dokonce svou logiku.
- Vlaštovky létáním nízko předpovídají déšť. Ano, protože jedí hmyz, který klesající tlak tlačí blíž k zemi.
- Podkova – Máte-li nad vchodem do domu podkovu, musí viset tak, aby tvořila jakoby mističku. Obráceně způsobí, že štěstí a finance se z ní budou sypat pryč. Mám – čekám...
- Bačkory – Další lidové moudro říká, že když si láskyplně přivedete domů muže, rozhodnuta s ním strávit zbytek života, neměla byste mu kupovat bačkory. Měl by to udělat sám. Dodržuji...
- Stříhání – Rovněž pokud chcete zabránit hádkám, nestříhejte svému vyvolenému vlasy. Podtext této akce je v tom, že mu vlastně berete něco, co bylo jeho. Mám vyzkoušeno s bývalým a vážně to špatně dopadlo, takže raději nestříhám...
- Koště – Vaše koště by nemělo stát „vousama“ nahoru, ale směrem k zemi. Vousy nahoru vám vrací ošklivé, smetené věci zpátky do prostředí, kde jste. Problém lehlých vousů jsem vyřešila zavěšením koštěte.
- Slepované nádobí – Rozbité věci, i když se s nimi nerada loučíte, vyhoďte. Slepované nádobí je doslova vír na peníze.
- Sušené kytky – Usušená květina není nic jiného než mrtvola – budete mít doma veselo jako na hřbitově.
- Onyx – Tento krásný, magický a nesmírně silný ochranný kámen si ovšem pro dosažení pozitivního výsledku musíte pořídit sama. Je to jediný kámen, který nesmí být darován. Dříve bylo běžnou praxí, pokud se chtěl někdo někoho zbavit nebo mu „přičarovat“ problém, darovat takovému člověku onyx.
A ještě další husté pověry, které dodržuje snad každý :-))
- Netopýří krví omyté oči pak vidí ve tmě. Mám kouzelnou baterku. Když s ní zatřepu také vidím po tmě...
- Čarodějnice pijí netopýří krev, aby mohly létat. Po večerech sosám netopýry a trhnu concord.
- Vyschlý netopýr chrání před zraněním. Mám dva v každé kapse…
Chudáci netopýři. Ještě že jsou dnes zákonem chránění. - Projít pod žebříkem přinese smůlu. Dříve se věřilo, že nejen pod žebříkem, ale všude tam, kde se dřevo opře a vznikne úhel, tak tam se usídlí zlí duchové. Ti pak tomu, kdo tudy projde, skočí na záda.
Postižený se musí třikrát rychle zatočit a uskočit. Duch se zamotá a spadne.
Roztomilé, jen je potřeba při divokém otáčení sám neupadnout hlavou na trám.
A ještě pár!
- Když vám upadne před jídlem na zem vidlička, přijde ženská návštěva.
- Když nůž – přijde muž.
- Zamícháme-li partnerovi nápoj v hrnku naší lžičkou, pohádáme se s ním.
- Vyvarujte se zalévání čaje tak, že dáte napřed do hrnku horkou vodu a pak pytlík. Přivoláváte tak zlý osud.
- Čtyřlístek – tak ten si prý jako jedinou věc odnesla Eva z Ráje. Proto prý nosí štěstí.
To je náklad, že?
Jistě existuje ještě daleko víc způsobů, jak si znepříjemnit současnost i budoucnost. A nemusí to být pokaždé žebřík, špatně zamíchaná káva, slánka, zrcadlo, netopýr a podobně…
Úplně stačí jít životem bez smíchu jen s negativním myšlením, nenávistí, lhostejností nebo absencí soucitu a lásky.
Takto disponovanému člověku pak logicky nepomohou ani podkovy, ani košťata, ani celý vagón polodrahokamů či záhon jen se samými čtyřlístky.
Obyčejný úsměv věnovaný třeba i neznámému člověku mu může v určitou chvíli přinést víc štěstí, než si dokážeme představit, protože nemůžeme vědět, nač právě myslel.
Znáte další pověry? Na co jste pověrčiví vy?
Nový komentář
Komentáře
na dřevo klepu, teda pokud je poblíž a když není, poslouží dobře má "dutá" hlava
Pane jo, to jsou věci, spoustu jsem toho nevěděla, ale je pravda, že dřív se na takovéhle věci věřilo.
Kanálu se obloukem vyhýbám a černá kočka přes cestu pro mě také není dobrým znamením.
Na kanály schválně nešlapu, ale jak jsem dělala autoškolu, tak mě instruktor začal říkat "Kanálová lady" protože jsem skoro každý kanál přefikla
poslouchala jsem včera pořad v rádiu a tam říkali, že v Itálii se věří, že černé kočka jsou satani a dodnes je zabíjejí!
Mně se černé kočky líbí...
SENSITIVESKIN — #52
Váhy — #51 Jojo, vrátí...proto používám jen bílou magii, žádná zaklínadla a čekám, až to dostihne toho protivníka - funguje to.
Míšo, opět se bavím. Vždycky, když mi někdo řekne, že mu něco přinese smůlu, VŽDY se snažím to obrátit. Kamarádka rozbila zrcadlo a pak se vzdala tomu svému sedmiletému neštěstí. Okamžitě jsem se ji snažila zvednout. Jakápak sedmiletá smůla? Kde že? Střepy přece přinášejí štěstí a navíc, střepy ze zrcadla odráží, tudíž toho štěstí bude dvojnásobně... Jde o to, jak se na to člověk dívá, jak to chce vidět, což jsi vlastně napsala na konci článku. Není to v tom, jestli proběhnu pod žebříkem, je to o tom, s jakou myšlenkou tam jdu. Pokud na sebe uvalím to, že tím, že pod ním projdu, si způsobím problém, je to jen taková "sebekletba". Myslím si, že už tak život je těžký, nač si ho ještě ztěžovat. Chci se smát a ne se bát.
díky moc, článek opět úžasnej.
já jedu v kominících a černých kočkách
Hm,celkem na nic pověrčivá nejsem,trochu na ty kočky,ale v mezích normálu.V co ale věřím skálopevně je,že co vyšleš,to se ti vrátí.
Koště mám postavené dobře a ač netopýří krev nepiju, přesto lítám. Usmívám se pořád - je to zadarmo, potěším jiné, odzbrojím bručouny a hlavně to tak mám odjakživa naprogramované. Třináctka je normální číslo, až na to, že se parta dobrých kamarádů každý pátek 13tého schází, aby si pokecali, zazpívali a bylo jim dobře (stane se to asi 2x do roka). Černou kočku přes cestu nemusím, ale i to jsem si kdysi vysvětlila jako nějaké varování a ta kojda za to fakt nemůže...
hmmm.sušeného netopýra mám.kdysi jsem ho potřebovala na kostým čarodějnice.tak dlouho jsem v práci otravovala(nee, nemám sušeného netopýra!!!!), až mi ho kolega přinesl.Ve vyklízené garáži našel jednoho mumifikovaného zapadlého v kamnech.Spousta návštěv odmítala pod ním sedět(visel na lustru) a někteří se ptají, jestli ho pořád mám.chodí se na něj koukat.
fuj, to je ale "zbytečné strašení" pověrami...Kdo na to až moc myslí, je přespříliš pověrčivý, tomu se ty "mnohdy zlé" věci pak stanou, takže asi tak Pověrčivá teda rozhodně nejsem, snad jen když jde kolem kominík, tak hledám knoflík...spíš jen tak-abych si zpestřila chůzi
Já na kanály nešlapu,na kominíka dřív sem si vždy sáhla.Ale teď už nějak nejsou vidět! Když jede pohřebák ,tak překřížím prsty-ale to už mě moc nejde ,jak mam artrozu a prsty nateklé křivé to o koštěti sem nevěděla a mám ho špatně! a podkovu též! -musim ji otočit! kočka mě nevadí-máme 2 černý kocoury. A zrovna dnes sem mužskýmu nedala lžičku ,tak si zamíchal mou! Alo on míchal,tak nevim! Akorát se "bojim" rozbitého zrcadla! Jinak když se našel pětník ,tak byl pro štěstí,ale ten už neni! Ale já mam v peněžence halíř a tak minci na 2 Kg chleba,pro štěstí!
Eliza — #19 Jé to hned na jaře zkusím mám na čtyřlístky smůlu
Hm, u nás nestojí ani to koště... podkovu nad vchodem do paneláku by mi asi bytové družstvo netrpělo. O kočky doma zakopávám furt, ale nejsou černé, netopýři mi bydlí na balkóně živí, nevysušení. Nádobí neslepuju, tak asi ty pověry nic.
No, jo, u nás doma se vždycky říkalo: Pověra je hůl, kdo jí věří, je vůl. Dokonce si pamatuju, jak mi maminka vyložila původ některých pověr: Třeba: rozbít zrcadlo = 7 let smůly. Před nějakými šedesáti a více léty byla koupě zrcadla dost velká investice a pokud doma nebylo zrcadlo, člověk se nemohl vidět a z domu vyšel často neupravený, rozcuchaný apod. Proto ta "smůla". Nebo: potkat kominíka = mít štěstí. Štěstím byla dříve i dobře vymetená kamna a skvěle táhnoucí komín. Vařilo se přece jen na kamnech a když v nich nechtělo hořet, nebylo to nijak příjemné.
Zase super clanek ! Ja sama trochu poverciva, jsem kocka pres cestu me znervozni, a jeste vic rozbite zrcatko (7 let smuly). Vim, jsou to hlouposti, ale "sedi" to hrozne hluboko... Kominika jsem dlouho nevidela, kdyz potkam jeptisku, tak se taky trochu osivam... A to strihani jsem taky nevedela. Nastesti jsem nesika na toto, ale moje maminka striha celou rodinu, i tatu. No, taky se hadaji :). Ale presto spolu vydrzeli tak dlouho :). Pekny den vsem. Tady je destivo... :(
zajímavé,,,hlavně mě překvapilo to stříhání
a abych nezapomněla, koště mám vždy ve správné poloze