Zdravím redakci i ž-inky,
Tenkrát mi bylo asi 5-7 let, se starší ségrou jsme vyrazily do Jednoty a tam jsem je uviděla!
V regálu ležely roztržené bonbóny, takové ty karamelky… zajásala jsem, opatrně jsem se rozhlédla po obchodě, jestli se někdo nedívá a hned jsem si hrstičku bonbónků nacpala do vnitřní kapsičky u tepláků (pamatujete si na silonové modré tepláky s vnitřním váčkem, které nosil snad každý…).
Vzápětí jsem se opotila a šíleně nenápadně jsem prošla přes kasu s obrovským strachem, že mě určitě někdo chytí a potrestá.
Nic se nestalo, před obchodem jsem karamelky vítězoslavně vytáhla a sestra se do mě okamžitě pustila, jaká jsme to zlodějka, že všechno poví naší mamce a já budu mít průšvih!
Tak hrozně jsem se styděla a bála, že jsem se hned otočila a šla zpátky do Jednoty, kde jsem bonbóny vrátila zpět k protrženému pytlíku…
Hrozně moc se mi ulevilo…ale sestra mě doma ‚práskla’ stejně… :-)
Tolik mé zkušenosti s krádežemi, zjistila jsem o sobě, že zlodějíčkem bych skutečně být nemohla, nejspíš by moje tělo hlásilo kradenou věc už na dálku…a navíc ta rodina…. :-))
Zolinda
Milá Zolindo,
obdivuji vaši statečnost.
Vrátit se s "lupem" zpět do obchodu, to muselo být hodně nepříjemné.
Skoro jsem čekala završení příběhu, jak vás běsnící vedoucí vede za límeček nebo za ouško za příslušníkem VB.
Nový komentář
Komentáře
Jednou jsme takhle z roztrženého pytlíčku "odsypaly" s kámoškou skořici, protože po zakoupení vínka už nezbyly na skořici peníze... A vůbec nám to nebylo blbé, svařák chutnal