Povedete brzy poprvé do školy své děťátko? Pak pro něj jistě budete hledat nejen nejlepší školu a paní učitelku, ale také se budete zajímat o to, jakým způsobem se budou žáci učit číst. To, na co si dát pozor při výběru paní učitelky a školy, najdete zde. K diskuzi pod inzerovaným článkem podotýkám, že každý rodič svého štěstí strůjcem. Vždy jde zařídit, abychom se s paní učitelkou poznali před přihlášením dítěte do školy. Není-li paní učitelka známa, nemusíme zajíce v pytli přeci kupovat. Rozhodnutí je na nás.

 

Průběh prvního školního roku bývá na každé škole a dokonce i každé třídě velmi různý. Možností, jak dospět k tomu, aby na konci roku děti četly, psaly a počítaly, je mnoho. A pokud se začátek školní docházky v něčem markantně liší, je to ve způsobu nácviku čtení. Ten se totiž přestal omezovat pouze na známé slabikování a rozrůstá se o další možnosti, sice dlouho známé, ale v posledních desetiletích vlastně nepoužívané.

 

 

 

Povězme si stručně o dvou nejrozšířenějších metodách.

 

Analyticko-syntetická metoda (slabikování)

 

Tuto metodu nejspíš většina z nás zná z vlastní školní docházky. Děti se naučí číst izolovaně samohlásky a několik souhlásek a pak je hned spojují do slabik. Chvíli jen tak slabikují, a hned jak to rozsah slabik dovolí, spojují je do slov. Metoda tedy spočívá především v technickém zvládnutí čtení. Dítě veškerou energii věnuje spojování hlásek do slabik, později slabik do slov. Nepříjemným doprovodným projevem této metody je brzká ztráta chuti do čtení pro malé pokroky a naprostou nemožnost zároveň se snahou plynule identifikovat slabiky pochytit obsah textu.

 

Není se čemu divit. Malému žáčkovi se musejí dělat mžitky před očima. Během chvilky se totiž naučil spoustu věcí: ke každé hlásce dva znaky pro tiskací tvar (a obvykle i jeden až dva znaky pro psací tvar), které musí rozeznat, okamžitě si k němu vybavit příslušnou hlásku a tu hned spojit s následující – vytvořit slabiku. Hned musí číst dál, aby spojil první slabiku s další. Snaží se o plynulé čtení, protože jinak nikdy nepozná, co čte. Než se propracuje k plynulému čtení slov tak, aby pochopil obsah, je konec první třídy – často však i druhé, nebo dokonce třetí třídy. Tak dlouho má žák potíže s obsahem textu. To by nebavilo nikoho. Tyto děti čtou velmi brzy plynule, ale často neví, co. Což ve škole není příliš efektivní.

 

 

S jiným způsobem nácviku čtení přichází Genetická metoda (hláskování)

 

Cílem této metody je udržet počáteční zájem dětí o čtení a literaturu. Děti se učí přirozenějším způsobem. Během prvního měsíce se seznámí jen s velkými písmeny abecedy. Ta se pak během půl roku všechna postupně naučí v takovém pořadí, aby z nich šla dobře skládat slova. Hned jak umí několik prvních písmen, spojují je ve slova a samy slova z písmen vytváří. Pro lepší fixaci je i píší velkými tiskacími písmeny. Jsou tedy také schopné krátce po zahájení školní docházky napsat slovo, později jednoduchý vzkaz. V pololetí se dětem představí naráz všechna malá písmena.

 

Kouzlem této metody je totiž fakt, že malá písmena po Novém roce všechny děti poznají, aniž by se je musely učit. Je to tím, že některá písmena jsou si velmi podobná a s některými se prostě děti mimoděk během čtení v prvním pololetí setkaly.

 

Písmena ve slově si dítě pro sebe vyhláskuje a pak řekne nahlas slovo, které mu vzniklo. Tím si ho také spojí s významem. Tím nemá problém s porozuměním textu a zájem o čtení se tak udržuje mnohem lépe. Dítě se těší z toho, čemu všemu už rozumí. Nevýhodou je u někoho pomalejší nástup plynulého čtení a často pozdější zahájení psaní psacích tvarů písmen. Tyto nevýhody však vyrovná udržení zájmu dítěte o čtení.

 

 

Tak kterou tedy?

Pro dyslektiky se doporučuje metoda genetická právě z toho důvodu, že jejich handicap je při čtení ve třídě méně nápadný a samy mají možnost zažít pocit úspěchu a radosti z porozumění textu. Není to však pravidlem a někomu nemusí vyhovovat. Pokud se dítě samo naučilo pár písmen, bude si je nespíš samo spojovat ve slovo kopírujíc genetickou metodu. Proto bych ji v tomto případě doporučila - sledovat koktající spolužáky může vést téměř okamžitě ke ztrátě pozornosti - natož chuti ke čtení.

Rozhodujte se před zápisem do školy - ptejte se!  Výběr metody je totiž obvykle na paní učitelce. Takže pokud vám nevyhovuje metoda čtení, je lepší jít rovnou jinam. Platí tedy už minule omílané: vybírejte pečlivě a včas!

V případě počátečních potíží se čtením je dobré v obou případech navštívit odborníka (pedagogicko-psychologickou poradnu).

TÉMATA:
DĚTI