Šla jsem na plastickou operaci a nelituji. Příběhy žen, které nebyly spokojené se svým poprsím

S ženským poprsím je to podobně jako s vlasy. Kdo má rovné, chtěl by kudrnaté. Kdo má prstýnky a vlny, používá denně žehličku k narovnání. No a s prsy se to má většinou tak, že obdařené dámy touží po menším a pevnějším poprsí a ty, které mají prsa menší, zase sní o dmoucích se ňadrech. Naše respondentky nebyly výjimkami. A i když byly jejich důvody pro podstoupení zákroku rozdílné, jedno je spojuje. Byly nespokojené se svým poprsím a rozhodly se to jednou pro vždy změnit. 

Foto: Shutterstock

Denisa (33 let) - Impuls mi dala nová práce. Cena, kterou za operaci zaplatíte není nic v porovnání s kvalitou života po ní 
 
Denisa sama říká, že v období puberty a dospívání nic nenasvědčovalo tomu, že by se měla stát majitelkou vyvinutějšího hrudníku. Do svých šestnácti let závodně tancovala a nikdy necítila žádné omezení ani problém. Prsa jí vyrostla až těsně před dvacátými narozeninami. Koupit si jako vysokoškolská studentka krásné plavky různých druhů? To se ukázalo jako nemožné. Denisy velikost měli jen v nadměrných oděvech nebo ve specializovaných prodejnách. A za speciální službu byl vyžadován i speciální příplatek. Totéž platilo i pro svetříky, mikiny se zipem a vůbec nejrůznější svršky. Přesto, že byla Denisa štíhlá, nakupovala nadměrné velikosti. 

PŘED

Foto: Domácí archiv respondentky, se souhlasem Denisy Poláškové

„To, že jste terčem poznámek je jedna věc. Ale mnohem horší pro mě bylo fyzické hledisko. Tak velká prsa byla extrémní zátěž a já chodila stále shrbená. Žila jsem s permanentní bolestí krční páteře a posléze i hlavy. Hodně dlouho jsem se rozhodovala, zda na operaci jít. Přeci jen, je to velký zásah do těla,” říká Denisa. 
 
Hlavní impuls k důležitému kroku dala mladé ženě nová práce. Denisa si byla vědoma faktu, že ve svém oboru bude celý den na nohou a jakákoliv zátěž navíc bude problém. „Takže hned druhý den po úspěšném konkurzu na novou pracovní pozici jsem si sedla k internetu a začala si zjišťovat detaily ohledně nezávazné konzultace. Ihned na ní padlo definitivní rozhodnutí a já si s panem doktorem domluvila termín operace. Pan doktor zhodnotil na základě typu mé postavy jaké by byly mé adekvátní proporce po operaci a shodli jsme se, že velikost C bude optimální. Na operaci jsem šla cca v 6 hodin večer. Vše proběhlo v pořádku a na druhý den kolem oběda mě čekalo propuštění domů. Dekolt jsem měla zafixovaný obvazy a na výsledek bylo nezbytné si počkat pár dní. Bolest po operaci pro mě nebyla nijak hrozná. Rozhodně se dala vydržet. Byla jsem schopná pomalé chůze a za pár dní bylo možné vrátit se k běžnému režimu. Samozřejmě byla vyloučená jakákoliv fyzická aktivita či sport po dobu alespoň jednoho měsíce. Po sundání obvázu a prvotním ohledání jsem byla zhrozená, protože prsa mi hrála všemi barvami a byla stále oteklá. Také mi přišlo, že jsou příliš malá, ale moje obavy se s každým dnem rozplývaly. Nová prsa byla pevná jako skála, souměrná a hezká. Co se jizev týká, jsou stále viditelné, ale ne na první pohled. Jsou opravdu jemné a časem ještě vyblednou,” vypráví. 

PO
 
Foto: Domácí archiv respondentky, se souhlasem Denisy Poláškové

Podle svých vlastních slov jí operace změnila život. Denisa se cítí sebevědomě a lehce. Konečně si může dopřát krásné oblečení a nemusí u nakupování koukat jen na velikost. „Ženám, které mají problém se svým poprsím, ať už se jedná o jakýkoliv extrém, bych operaci určitě doporučila. Cena, kterou za to zaplatíte, není nic v porovnání s kvalitou života po operaci,” uzavírá. 
 
 
Tereza (51 let) - Kdyby můj příběh inspiroval byť jednu ženu, bude to skvělé
 
Tereza si svého malého (v tomto případě je slovo malé skutečně trefné označení) problému začala všímat už na konci povinné školní docházky. Kamarádkám prsa už dávno rostla, ale jí ne. Stávala se terčem posměchu, jak už to tak puberťáci umí. „Vyslechla jsem si všechny možné ponižující přezdívky na svá malá prsa. Znáte to: lentilky pod kobercem, acylpyrin na prkénku, borůvky ve vesmíru. Hodně mě zasáhlo, když se mě můj vlastní táta rádoby ve srandě ptal, na co si kupuju dvoudílné plavky, když stačí pánské. Bylo mi z toho smutno. Necítila jsem se být plnohodnotnou ženou. Můj sen nebyl mít velká prsa. Ale mít alespoň nějaká, abych si mohla koupit podprsenku a nemusela si i tu nejmenší vycpávat. Protože já neměla malá prsa, ale doslova ŽÁDNÁ. Svléknout se před klukem? Nemyslitelné,” vzpomíná Tereza. 
 
Vypadalo to, že se problém vyřeší sám, když se Tereza seznámila se svým (teď už bývalým) manželem. Zpočátku to vypadalo, že s velikostí dekoltu své ženy nemá žádný problém. Avšak postupem času trousil stále více nevhodných poznámek. 

„Přistihla jsem ho na jedné oslavě, jak se dost důkladně věnuje prsům naší společné známé,” říká. „A jeho vysvětlení? Prý si potřeboval alespoň jednou sáhnout na pořádná prsa. Asi nemusím vysvětlovat, jak moc se tohle ženy dotkne.” 

Manželství ovšem pár let na to ztroskotalo na nevěře Terezina muže. A právě tenkrát se rozhodla, že má-li začít nový život, chce k tomu i nová prsa a sebevědomí. Paradoxně Tereze pomohla tchyně s tchánem. Věděli, jak Terezu její problém trápí a zároveň se asi trochu styděli za chování svého syna. A tak snaše věnovali peníze na operaci prsou. 
 
„Oni asi i trochu věřili, že když budu mít pořádná prsa, manžel se ke mně a k dcerám vrátí, ale já bych ho po tom všem už zpátky nevzala ani za nic. Domluvila jsem si schůzku ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Na radu pana doktora jsme zvolili po konzultaci malé implantáty vhodné v mé drobnější konstrukci. A tak jsem se po operaci probudila s prsy velikosti B. Je to už víc jak 15 let a já můžu říct, že to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí. Bolest po operaci mi nevadila, protože mě každý den poléval pocit štěstí, že už se budu cítit jako žena. A proto, že jsem to brala jako opravdu správnou věc, mluvila jsem o tom s lidmi naprosto otevřeně. Měla jsem v okolí ženy, které měly podobné problémy se sebevědomím jako já, doporučila jsem jim, ať do toho jdou. Vše jsem jim řekla naprosto otevřeně, ukázala a nechala i sáhnout, aby věděly, jak to vypadá přirozeně a že to za to stojí. Pokud můj příběh dodá odvahu byť jedné ženě, bude to super,” končí vypravování sympatická žena. 

Zdroje: Autorský článek, respondentky redaktorky