S manželem se seznámila v ordinaci. Je kardiologem a ona k němu nastoupila jako zdravotní sestřička. Postupně ale zjistili, že jim to klape nejen v práci. Začali spolu žít a po třech letech se rozhodli i založit rodinu. Třetí trimestr těhotenství ale pro jejich vztah představoval i jednu velkou změnu. Měla odejít na mateřskou dovolenou a manžel se chystal hledat novou pracovní sílu. Ji ale napadla geniální myšlenka. Aby nemuseli dávat inzeráty a pořádat pohovory, rozhodí sítě mezi svými kamarádkami z řad spolužaček ze zdravotní školy. Ale jen mezi těmi, o kterých věděla, že jsou velmi schopné. Brzy slavila úspěch.
Foto: Shutterstock
„Lékař z ordinace jedné z nich končil praxi a mířil do důchodu. Takže se shodou okolností chystala hledat místo nové. Šlo o Kateřinu, moji kamarádku z nižšího ročníku. Nejen že ji učitelky vždy chválily, jak je šikovná, ale navíc je moc milá, takže jí pacienti pokaždé zobali z ruky. Ideální zdravotní sestřička! Sice se jí moc nechtělo dojíždět k nám do městečka, ale já ji přesvědčila, že je to ten nejlepší nápad. Roman, můj muž, s mým výběrem souhlasil. Byl rád, že nemusí dělat kolečko pohovorů a rozhodovat se. Dal na moje doporučení,“ říká Markéta, která měla ze své náborářské akce radost. Jenže jí vydržela hřát u srdce jen pár měsíců.
Kateřina se podle očekávání v ordinaci rychle zaběhla, ale jako problém se ukázalo něco jiného. Markétu začala užírat žárlivost. Kdykoli se v manželově ordinaci zastavila, vždy odtamtud zněl smích a panovala nadstandardně dobrá nálada. Najednou to nebyla ona, s kým Roman trávil celé dny, vtipkoval, popíjel kávu nebo komu vyprávěl veselé příhody. Zatímco ona doma běhala kolem miminka a večer se vyčerpaně zhroutila na pohovku, její kamarádka byla stále plná energie. Bezdětná a svobodná, s fůrou volného času jen pro sebe.
„Došlo mi, jakou hloupost jsem provedla! Nastrčila jsem svému muži mladou, hezkou a usměvavou sestřičku, na kterou teď žárlím. Je to moje noční můra. Doma si představuji, jak je jim tam spolu fajn. A trnu, jestli už taky nepokročili na jinou úroveň vztahu, než je ten pracovní. Jako my dva před lety. Přestože mi manžel nezavdává k žárlení žádné indicie, nemůžu si pomoct! Lituji svého nápadu. Moc! Proč jsem mu tam nenastrčila nějakou starou bábu? Měla bych klid! Zkrátka jsem iniciativní blbec, jak se říká!“ lituje Markéta, ale nevidí cestu zpět.
„Copak můžu Romanovi říct, aby ji vyhodil jen proto, že já žárlím? Pravděpodobně bezdůvodně? Když to vezmu realisticky, chová se k ní naprosto korektně. Jen si lidsky rozumí. Na druhou stranu, já tam s nimi nejsem. Můžou poměr skrývat. Nemůžu si pomoct. Žárlivost neodkážu z hlavy jen tak vymést. Těžko říct, jestli by mi nepomohl nějaký odborník,“ váhá Markéta a dál tiše trpí. Svěřit se se svými obavami manželovi jí připadá trapné a zbytečné. Stejně by se k nevěře nikdy nepřiznal a vždy by tvrdil, že spolu nic nemají.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Markéta – stejně tak jako mnoho jiných žen na mateřské „dovolené“ – je v kolotoči péče o miminko a s tím související společenské izolaci i pocitu nedostatečné atraktivity pro manžela. Nezdravé srovnávání s Katkou, která je svobodná a plná životního elánu a energie, ještě prohlubuje běžnou otázku, kterou by si kladla i v případě jiné mladé sestřičky.
Jsou ženy, které by skutečně v rámci „preventivního opatření“ dozorovaly výběr vhodné zdravotní sestry s ohledem na věk i vzhled. Markéta však na první popud vyřešila dvě věci najednou – za sebe našla kvalitní náhradu a navíc pomohla své kamarádce. Vědomí možného rizika navíc akcentuje její vlastní zkušenost, ve které došlo k navázání jejího vztahu s Romanem.
V této situaci je těžko rozeznatelné, kdy jsou obavy racionální – mnoho mimomanželských vztahů právě začíná pocitem blízkosti a souhry v pracovní sféře – a kdy už hrozí rozvoj žárlivosti s destruktivními fantaziemi, které mohou do budoucna vytvářet ve vztahu zbytečné napětí a emočně zatěžovat manželství či samotnou Markétu.
Není nic trapného na tom otevřeně o svých pocitech a obavách promluvit s manželem. Pokud tato komunikace Markétinu situaci nezklidní, je vhodné navštívit odbornou pomoc, která může odhalit jiné možné skryté spouštěče a snížit úzkost ze situací, které může život přinést.
Nikdy nelze zvenčí zabránit procesu, který není možné mít zcela pod kontrolou. Nevěra je o vědomém rozhodnutí obou protagonistů a v tomto směru není zodpovědnost na Markétě ani jejím úkolem jí zamezit. A právě v tomto postoji by Markétu odborná pomoc mohla lépe ukotvit.
 Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi. Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Chudák holka urvaná péčí - kdykoliv vejde do ordinace kardiologa ... probůh proč tam leze?
Rikina má pravdu. Aby se Markéta zklidnila, to by v ordinaci musel pracovat zdravotní bratr. Je teď doma tak trochu v izolaci od ostatní společnosti, tak má víc času na fantazie. Až se vrátí do práce, přejde ji to, bude mít co dělat a nemyslit na blbosti. Manžel zcela určitě ví, že "co je v domě, není pro mě."
To je úplně jedno, Markéta by žárlila na jakoukoli sestru, už jenom "z principu". A nejen na sestru v ordinaci, ale na všechny ženy, na které by se její manžel přívětivě podíval, nedej bože s nimi přátelsky mluvil či se dokonce smál. To se neodpouští. Má chodit se sklopenou hlavou, koukat do země, maximálně pozdravit, a pro jistotu možná ani nebrat ženy jako pacientky, protože to je musí taky vyšetřit! Taková intimnost s cizí ženou. Ano, je to trapné a zbytečné, jenže to si žárlivá osoba nedá vysvětlit a dřív nebo později ten vztah stejně půjde do kopru, protože se to jen zhoršuje. Některé ženy jsou schopné podezírat muže, že si v obchodě odskočil potěšit skladnici, zatímco manželka čekala s košíkem frontu u kasy.
Logika pláče v koutku, a žárlivá osoba se užírá den ode dne víc a dělá kolem sebe peklo. Jediná pomoc je si s žárlivcem nic nezačínat, ale na to už je pozdě, už mají dítě, které zase bude první, kdo na to doplatí. 
Podle sebe soudím tebe. Je to takový stereotyp. Všechny zdravotní sestry spí s lékaři, všechny sekretářka spí se šéfy. Pisatelce, která je žárlivá, zřejmě nezbude nic jiného, než nechat manželovi ukovat pás cudnosti a nechat si klíče doma.