Říká vám něco jméno František Skála? Jestli se aspoň občas a aspoň letmo otřete o výtvarné umění, nemohla vám tahle jiskřivá, okouzlující osobnost uniknout. Sochař, grafik, ilustrátor, hudebník, tanečník... zakládající člen skupiny Tvrdohlaví a komtur Řádu zelené berušky, ale také nositel Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Seznam jeho úspěchů, výstav, prezentací, knížek a jiných aktivit by byl dlouhý – určitě si ale pamatujete přinejmenším vokální trio Los Sketos, které zazářilo ve znělce Karlovarského festivalu (ano, jeden z těch tří týpků vážně byl k nepoznání namaskovaný František Skála). Pražané si možná povšimli dlouhých front před Rudolfinem, když se tam před třemi lety konala retrospektivní Skálova výstava (stala se nejúspěšnější výstavou roku a přes Egon Schiele Art Centrum v Českém Krumlově pak pokračovala do Moravské galerie v Brně).
Jaký je František Skála? Překvapující a vždycky svůj. Když měl v roce 1993 reprezentovat Českou republiku na 45. bienále v Benátkách, vydal se do Itálie pěšky - prašnými cestami i horskými průsmyky, více než 800 km. V českém pavilonu pak vystavil kresby pořízené během své pouti společně s křehkými objekty z nalezených předmětů.
Opravdový a poctivý. Nepoužívá počítač, televizi ani mobilní telefon, straní se komerce, nedělá z toho ale náboženství. Už třicet let žije s jednou ženou. Vidí to, co jiní ne - své objekty vytváří z klacíků, mechu, drátů, střepů a rezavého železa, z posbíraného a nalezeného materiálu. Jsou omšelé, trošku záhadné... a krásné.
A nebere se moc vážně.
Pro ty, kdo rádi opouštějí nudné hranice reality, přichystal František Skála báječný dárek. Do českých knihkupectví přichází jeho nová knížka - komiks s názvem „Skutečný příběh Cílka a Lídy" a jako obvykle je to něco, co ještě nikdy nikdo neviděl. Komiks totiž není kreslený, ale fotografovaný.
„Ten projekt jsem nosil v hlavě zhruba dvacet let a byl jsem přesvědčen o jeho originalitě. Nic podobného jsem dosud neviděl a nyní již vím také proč," říká autor. „Náročná technologie fotografování loutek v přírodě se podobala výrobě animovaného filmu, zbaveného pohodlí studia se všemi technickými vymoženostmi. Blížila se spíš výrobě hraného filmu s tím, že práci celého štábu jsem si zajišťoval sám. Když jsem tak tři dny lezl roštím a plazil se po břiše, další tři dny jsem si pak musel léčit záda. Byl jsem ale pořád v kontaktu s přírodou a dostal jsem se i do míst, kam se nechodí, kam ještě lidská noha nevkročila."
Jednoho krásného letního rána si Cílek vyšel navštívit svou přítelkyni, poustevnici Lídu. Netušil, že se vrátí, až bude ležet sníh, se spoustou zkušeností a nových přátel. Jeho příběh se odehrává v reálném prostředí a čase, v přirozené krajině. Je to svět, který známe, ale přesto trochu jiný, se změněným „měřítkem" a obydlený tajuplnými lesními bytostmi. Je to pohádka, ale současně i příběh o pouti „tam a zase zpátky".
Knížka vznikala dva roky a na 110 stránkách představuje 322 záběrů. Vydání technicky náročné publikace se ujalo nakladatelství Arbor Vitae (majitel dvou ocenění za Nejkrásnější českou knihu roku 2006) společně s uměleckou agenturou Taktika Muzika. Až do 27. května je možné si část fotografií prohlédnout i na výstavě v komunikačním prostoru Školská 28 (www.skolska28.cz) v Praze. Jsou zde k vidění i některé rekvizity z majetku hrdinů, zapůjčené, jak říká autor, s jejich svolením.
Nový komentář
Komentáře