Milá redakce a ženy-in,

od 6 let jsem jezdila na různé tábory a hory, od 13 na čundry a od 15 jsem tancovala. Takže možností, jak pohodlně i nepohodlně uložit své unavené kosti ke spánku, jsem vyzkoušela nespočet: klasická postel, válenda, palanda (horní i dolní postel), kruhové letiště, na karimatce či matraci ve stanu, na tvrdé zemi na celtě pod širákem, na dece na zemi v indiánském tee-pee, v tělocvičně ve spacáku, ve štole v kamenolomu, v lese, ve stodole u ovcí... a jednou jsem se dokonce probudila v potoce, který se během noci rozvodnil. Také už jsem asi jako většina lidí spala během jízdy v autě, autobuse a ve vlaku. Jednou jsme jeli s turistickým oddílem na Slovensko na tábor a protože v lůžkovém oddělení už nebylo místo, tak jsme spali, jak se dalo. Mne a ještě tři mé kamarádky uložil vedoucí do těch větších úložných prostorů na zavazadla, co jsou na sedadly. A musím říct, že se tam spalo celkem pohodlně. Ale je pravda, že v té době mi bylo pouhých 10 let.

Ale když  jsem byla na střední škole ve třeťáku (17 let), stala se mi taková nepříjemnost. Při tělocviku jsem si narazila palec na levé ruce. Bolelo to jako čert a já si řekla, že jestli to do rána nepřejde, zajdu si na ortopedii. V té době už moji sourozenci nebydleli doma a já tak měla celý pokojík pro sebe. A tudíž jsem si mohla vybrat, jestli budu spát na válendě nebo na palandě. Já si samozřejmě vybrala tu palandu a to horní postel. Do rána mi palec natekl do zajímavých rozměrů a bolelo to přímo pekelně. Snažila jsem se z palandy slézt co nejopatrněji, abych se náhodou do té ruky nepraštila, že jsem si nedávala pozor, kam dávám nohy a slítla jsem na zem. Ano, představujete si to správně, bolavá ruka byla uchráněná nárazu, zato ta zdravá skončila pode mnou a už tak zdravá nebyla.

Zřejmě jsem byla v šoku, protože si do dneška nedokážu pořádně vybavit, jak jsem se dokázala obléknout a dojít do nemocnice na ortopedii. Naštěstí to není daleko a kupodivu ten den tam nebylo ani tolik lidí, a tak jsem nemusela dlouho čekat. Pan doktor se smál, když jsem mu povyprávěla své peripetie s palandou a hned mě poslal na rentgen. A výsledek vůbec nebyl povzbuzující. Na levé ruce jsem měla vykloubený palec, na pravé zlomené zápěstí a verdikt tedy byl: „sádra na obě ruce". No, skutečně to nebylo nic příjemného, když jsem se musela spoléhat na pomoc. Sama jsem se nedokázala najíst, umýt a co teprve, když jsem potřebovala tam, kam i císařpán musel po svých. Byl to krušný měsíc a půl.

Tuto příhodu mám neustále před očima a možná i proto spíme s mým miláčkem jen na matracích na zemi. Děti mají své postýlky, ale bohužel po mně podědili „cvičení" ve spánku. Snad se to u nich zlepší, protože už pro ně máme vyhlídnuté krásné velké postele.

Přeji všem krásný den a dobrou náladu.
                
Polgara

Děkujeme za krásný příspěvek :).

Tedy, obě ruce v sádře fakt nezávidím... Já měla jenom obě zápěstí ve stahovacích obvazech, když jsem jednou nevybrala let z koňského hřbetu, a už to nebyl žádný med...

redakce@zena-in.cz