Přemýšlíte-li o nákupu vhodného zvířecího miláčka za vysvědčení, který nevyžaduje náročnou péči, pořiďte dětem sklípkana! Jestli nejste arachnofobici, určitě si tohoto elegantního osminohého tvorečka rychle zamilujete.
Pod pojmem domácí zvířátko si většina z vás jistě vybaví spíše psa, kočku nebo rybičky. Odvážnější čtenářky možná chovají agamu, fretku či trnorepa. A co se takhle trochu odvázat a pořídit si domů sklípkana?
Máte strach...? Přece jen - pavouk! Také jsem ho měl a musím říct, že mě překvapilo, když jsem si poprvé na sklípkana sáhnul na jedné teraristické burze, že je chlupatý. Pocit strachu a drobného štítění náhle vystřídal zájem. A tak jsem kontaktoval chovatelku Karolínu Chárovou, abych zjistil, jak to s chovem sklípkanů je.
Kde sklípkani bydlí?
Malý pavouček není na ubikaci nijak náročný, postačí mu plastová miska či zavařovací sklenice (větším bydlištěm byste mohli „mláďátku“ naopak ublížit, protože by nemusel zvládnout chytat potravu - prostě by mu utekla).
Dospělejší jedinec (ve velikosti 3-4 centimetrů) už potřebuje vlastní terárium, ideální rozměry dna jsou 25 krát 35 centimetrů, výška záleží na druhu. Stromoví a noroví sklípkani potřebují vyšší nádobu, pozemní druhy naopak ocení spíše prostor na šířku.
Jak jim bydlení vybavit?
Ideálním podkladem je rašelina nebo speciální substráty, které dlouho udrží vlhkost. Terárium vybavte úkrytem pro pavoučka (půlka kokosového ořechu, menší květináč, nebo speciální „domek“ ze zverimexu) a šplhací větví - tu ocení zvláště stromové druhy. Nezapomeňte však všechno dobře zajistit, aby nemohlo dojít k zavalení, nebo jinému zranění pavouka.
Čím se živí?
Hodně záleží na věku a druhu sklípkana. Malí pavoučci se živí mikrocvrčky nebo moučnými červy (je ale třeba dávat pozor na to, aby se nám červi nezavrtali do substrátu a pavouk nezůstal hlady), a to v intervalu tří až čtyř dnů - sklípkana nesmíme překrmovat, nadměrně velký zadeček by mu mohl při pádu prasknout a zvíře usmrtit. Větší jedince pak krmíme dospělými cvrčky a sarančaty jednou za dva až čtyři týdny, podle velikosti hmyzu. Pouze největší druhy mohou dostávat myší holátka, ale s větším množstvím sarančat si plně vystačí.
Pitný režim zajistíme nejlépe mělkou napáječkou, kterou vyložíme drobnými kamínky, jako ochranou před převržením misky a utopením pavouka.
Mluvíte stále o stromových druzích a dalších, kterého vybrat do začátku?
Pro začátečníky je nejlepší poradit se s osvědčeným chovatelem (nechte si jej doporučit na internetových diskuzích). Pomůže vám určitě lépe než zaměstnanci v klasických zverimexech nebo prodejci na teraburzách (tam se vám snadno může stát, že zakoupíte pavouka starého, nemocného nebo agresivního).
Jelikož druhů sklípkanů existuje nepřeberné množství, je dobré stanovit si, co od pavoučka očekáváme. Některé druhy jsou malé, jiné dorůstají obrovských rozměrů, existují sklípkani šediví i nádherně barevní, chlupatí i holí, s povahou klidnou až vlídnou, ale i velice agresivní jedinci. Některé druhy jsou navíc méně i více jedovaté. Chcete-li se z pavoučka těšit, doporučuji zvolit druh pozemní či stromový, protože noroví sklípkani jsou většinu času zahrabáni v rašelině.
Vyžaduje pavouk nějakou speciální péči?
Sklípkan je opravdu nenáročné zvíře. Kromě krmení a napájení potřebuje udržovat rašelinu či substrát permanentně vlhký (nikoli však mokrý) - ideální je běžný rozprašovač na pokojové květiny. Terárium je vhodné jednou za čas vyčistit - vyměnit podloží za nové a vymýt čistou vodou bez chemikálií.
Jde ochočit? Vzpomínám si, že jsem jednou měl sklípkana na ruce a byl hodný - nemůže mě kousnout?
Tak to byl nějaký skutečně výjimečně hodný pavouk. I když u vás bude pavouček odmala, je důležité mít na paměti, že jej nikdy neochočíte tak jako štěně. Proto i sklípkana s krotkou povahou berte raději do ruky vždy jen v rukavicích - nikdy nemůžete vědět, kdy se lekne prudkého pohybu a kousnutí může vyvolat prudkou alergickou reakci i u nejedovatých druhů. Jen opravdoví profesionálové si mohou dovolit nosit sklípkany na ruce, aniž by se vystavili riziku (a na hlazení raději rovnou zapomeňte, pavouk na něj rozhodně není zvědavý).
Takže jako mazlíček-přítula sklípkan úplně vhodný není, když si vzpomenu, jak jsem asi na teraristické burze riskoval, trochu mě mrazí v zádech. Ale šlo o nejedovatý druh, jak mi tvrdili... Každopádně kdybych si měl vybrat mezi pavoukem a rybičkami jako zvířecí dekorací do obýváku, určitě bych dal přednost pavoukovi. A co vy, milé čtenářky?
Nový komentář
Komentáře
Jsou krásní! Já je mám ráda, ale doma by byly všichni bohužel proti. A kočička také. :)))
moje noční můra
děsím se i daleko menších a neškodnějších exemplářů
bonda — #10 Ale to já taky neodsuzuju...jen bych to zrovna domácím mazlíčkem nenazývala.Hlavně,že máš ze syna radost
kobližka — #6 Já to neodsuzuji. Syn se vždycky u každého zvířátka poučil, našel si o něm spoustu věcí v knížkách a na internetě. A dneska studuje biologii na vysoké škole a určitě se to všechno, co jsem doma vytrpěla kvůli zvířátkům, někde zúročilo. Včetně toho, že se umí dobře postarat o němou tvář, tak se třeba někdy postará i o mě.
Měli jsme doma samičku větší než moje ruka, vydržela žít 14 let. Pořídila jsem ji malou sedmiletému synovi, protože jsem musela dodržet slovo, že když on vydrží třídenní píchání v nemocnici kvůli podezření na cukrovku, tak na zpáteční cestě koupíme v obchodě zvířátko, které si vybere. Bývalý se za to na mě zlobil, ale kdybych nedodržela slovo, už bych kluka do nemocnice nikdy normálně nedostala. nemohu za to, že si místo křečka vybral drahého sklípkana. Ale je to skromné zvíře, pěkně tiché a vydrží hladovat několik měsíců, odpad skoro nenechává, takže žádné složité čištění akvária. V našem městě totiž nikdo živé červy nebo brouky neprodává a v zimě s tím byl problém.
Uaaa, ani omylem
hodně lidí v anketě by si tohoto mazlíčka pořídilo domů
brrrr, bojim bojim!
K čemu je to proboha dobrý?Lidi jsu schopni nazývat domácím mazlíčkem už kdejakou hnusnou potvoru...
Mě stačí když mi ty osminohé bestie lezou domů oknem...
.
Bych si musela do volů nadat, pořídit si to domů dobrovolně
Ja tem uchylkam vlastnit cokoliv nejak nerozumim.
Jo, je to hezký, ale parametry "mazlíčka" to nesplňuje. Nekomunikuje to, divně se to kouká, a že ty potvory koušou, to je holý fakt.
Na dotek jsou sice chlupatí, ale tak nějak nepříjemně. Pokud by to měla být dekorace, tak rybičky jsou teda zábavnější, ale to už je věc vkusu konkrétní osoby. A mít doma pavouka, aby lidi čuměli? Noo, kvůli tomu ke mně návštěvy nechoděj, takže ne, pavouků se nebojím, nevadí mi, v rukavici to vezmu do ruky, je-li nutno, ale domů děkuji, netřeba. Radši hada. Nebo chameleona. Nebo ty rybičky...