Vím, že asi nejsme sami, ale v naší rodině už se stalo tradicí, že se pod stromečkem marně shání dárek nebo naopak je nalezen až při jarním úklidu skříní a celou dobu nikomu nechybí.
Když jsem byla malá a na Ježíška věřila, bylo mi záhadou, jak to, že jsme našly se ségrou
Člověče, nezlob se až ráno po Štědrém večeru. Večer jsme se sice radovaly z pyžam, košilek
a postýlky pro pannu – tu jsme dostaly společnou, ale panenku jsme měly každá svou. Asi nás rodiče chtěli prověřit naši vzájemnou lásku, ale Člobrda tam určitě večer nebyl. Naši řekli, že se Ježíšek asi vrátil, protože možná některé děti nebyl hodné, tak dal dáreček navíc nám. My jsme trochu brblaly, že radši mohl přidat další postýlku, ale těšilo nás, že jsme byly přiřazeny k těm hodným.
Když jsme bydleli pár let po svatbě s rodiči, naše dcerka byla děsná všudybylka a nějak
vypátrala, že babička má ve své ložnici krásnou tabuli na kreslení. Moje maminka ji uklidnila
s tím, že tabule je určená pro naši neteř Andrejku, i když samo sebou byla pro dcerku.. Strávili jsme krásný Štědrý večer, další vánoční den přijeli příbuzní s Andrejkou a na závěr návštěvy naše malá zaperlila: „Babičko, a kdy dáš Andrejce tu tabuli?“ Zůstali jsme jako opaření, protože jednak jsme pochopili, že Ježíšek zas měl chaos v dárcích a honem jsme museli něco pěkného dát Andrejce, aby jí to nebylo líto. Naše holka měla superpamatováka už v necelých třech letech. Z tabule byla nadšená, i když ji neměla pod stromečkem a ráda na to vzpomíná.
Pár let na to jsem moc toužila po kabelce ve tvaru kufříku. Rodiče mi ji koupili k Vánocům, zabalili, schovali a dali někdy v březnu.
Vloni to vyvrcholilo tím, že dceři, která přiletěla domů 23. prosince na Vánoce z USA, zůstaly oba kufry někde v Miláně, Ježíšek chtěl asi nadělit dárky pro nás někomu hodnému
v Itálii. Marně jsme dceru utěšovali, že jsme moc šťastní z její přítomnosti a na dárcích nesejde, obrečela to, bombardovala letiště dotazy a světe, div se, kufry jí dovezli na Štědrý den v podvečer.
Co asi zašantročí Ježíšek letos? Už teď jsem napnutá.
reditelka
Tak u nás zapomnětlivý Ježíšek nebyl, každopádně Žena-in zapomnětlivá není a proto vám nadělí 500 bodů.
Nový komentář
Komentáře
ela: teda jo, to jsi poctiva.. to bych se mela taky naucit, hned po nakoupeni vse zabalit :)
U nás byl vloni,synovi donesl boty až druhý den ráno,zapomněla jsem je dole ve skříni.Syn měl strašnou radost,že má ještě nějaký dárek,ale mohl se i uchechtat,že na ně Ježíšek zapomněl.
tež nachazíme darky po ale co naplat
Jsem ráda, že to není jen u nás. A redakci děuji!!!
To jsem celá já. Hledám dárky těsně před večeří a některý rok se u nás naděluje pár zapomenutých, ještě druhý den.
dávám dárky na jedno místo
Tak to naše mamka někdy naděluje ještě hodinu potom,co jsme dárky rozbalily...protože zapomene,kam je dala
to je snad napsáno o mě. Já mám v dárcích každý rok chaos. Jeden dárek dostal manžel až za dva roky.
Tak na tohle je moje mamka taky expert. Každý rok zapomene alespoň na jeden dárek.
To znám, na tohle je expert
maminka. Také každý rok jeden až dva dárky zapomene a dává je s tříměsíčním zpožděním. O to větší je ale pak radost.
..když jsem byla malá, pamatuju si, že zabalený dárek se zatoulal pod křeslo v dílně, kde byly schované a našel se až při velikonočním úklidu...
To se mi stát nemůže, jelikož jsem tip který nakupuje dárky na poslední chvíli.
to neznám dávam je vždy jen do jedné skříně.
to taky znám jeden zapomenutej jsem našla až v lednu
no, to se nám taky už stalo... ale víc mamku mrzelo, když jednou dáreček koupila, zaplatila a v obchodě zapomněla....
No, jo. Ježišek toho má holt hodně, tak se občas splete nebo zapomene.
To taky znám.
To se stává.
Jo
,jo to znám
Tak tohle se mi ještě nestalo