„Naše kočka porodila tři koťata. Dvě bílá a jednoho afroameričana,“ vyplodil přehnaně korektní internetový překladač z ruštiny do angličtiny. Rasismus je citlivé téma, především v některých zemích. Stejně jako jsou Rakušané citliví na nacismus a nedávný případ podnapilých vojáků hajlujících v kasárnách považují málem za celonárodní ostudu, jsou Američané hákliví na správné označování rasy. Jak jsme na tom my v Čechách?

Nemají lehký život
Buďte milí na svého obecního nácka, hlásala asi nejpodařenější kampaň proti nacismu, která zobrazovala těžký život stoupenců tohoto poněkud extrémního pravicového směru. Ale i když odhlédneme od kampaně, neonacisté skutečně nemají lehký život. Jsou zákonem zakázáni, více či méně – v Čechách pravda spíše méně – pronásledováni, stojí zkrátka mimo zákon.

Organizovaní a nebezpeční
„A to celé proč?“ ptají se oni. Protože chtějí, aby Čechy patřili Čechům, protože nemají v lásce přistěhovalce a lidi jiné rasy, protože jsou elitáři a mají tendence řešit problémy násilím. Ale také proto, že jsou organizovaní a často i ozbrojení – mají tendenci vytvářet jakousi tajnou armádu nezávislou na státě ba často stojící proti němu. A to je ve skutečnosti pro stát jako takový mnohem nebezpečnější než jejich extrémní názory.

Zakázané ovoce
Na druhou stranu právě organizovanost, jistoty, jasně vyslovené názory, cílevědomost a kult síly jsou tím, co k neonacistům a podobným skupinám láká mladé lidi možná víc, než teorie o čistotě rasy. Dalším přitažlivým prvkem je právě ona nelegálnost – zakázané ovoce opět působí.

Nový image
Na druhou stranu, být neustále v zaměřovači policie, není ani při občasné laxnosti té naší zrovna nejpříjemnější. A tak se neonacisté, jejichž vedení nedostatkem inteligence netrpí, začali oblékat do nového hávu. Organizují se ve skupinách, které už, přinejmenším navenek, nehlásají žádné „zakázané“ myšlenky, ostatní znaky si však zachovávají. Takovou skupinou jsou například Národní korporativisté.

Jsme vlastenci!
„Našimi hlavními cíli jsou propagace vlasteneckým myšlenek a poukazování na problémy ve společnosti, spolu se snahou o jejich nápravu. Věříme, že naše cesta aktivní propagace vlastenectví je nejlepší možností, jak se pokusit změnit naši společnost k lepšímu,“ tvrdí Národní korporativisté ve svém programovém prohlášení. Na první pohled pěkná teorie. Tatáž skupina však pořádá Den rasy proti „potulujícícm se tlupám Cikánů“ a další akce s vyloženě rasistickým podtextem. Přesto jsou zatím tolerováni, protože neporušili zákon.

„Není zákon příliš měkký?“ ptají se především někteří členové humanitárních organizací. „Není zákon příliš tvrdý?“ ptali se zastánci svobody projevu, když byl hráč fotbalové Sparty Pavel Horváth, na kterého fanoušci občas pokřikují „cikáne!“ odsouzen k 200 tisícům pokuty za hajlování na stadiónu.

Co myslíte, kde je pravda? Jsou Češi na rasismus a neonacismus málo nebo moc citliví? Používáte v běžné řeči slovo „cikán“ nebo „róm“? Mluvíte o afroameričanech a afričanech, nebo o černoších? Smí se hajlovat, když gesto nemá „rasistický význam“, jak tvrdil Horváth?

Be Kind To Your Local Nazi

Reklama