Moje švagrová má zvláštní úchylku. Strašně ráda stěhuje nábytek, všelijak přestavuje, kombinuje a mění již zažité pozice bytového zařízení.

Můj bratr z toho šílí. Odjede třeba na dva dny na pracovní cestu, a když se v noci vrátí a chce si jít lehnout do postele, stane se mu třeba, že se ocitne v dětském pokoji. Jeho pilná ženuška měla totiž zrovna jeden ze svých záchvatů a střelhbitě vyměnila ložnici s pokojem pro děti.

Nechápu, kde bere tolik energie, protože takovéto přestěhování přece není jen tak.

Když si jenom představím, že musí vyklidit všechny skříně, šuplíky a vitríny, pak pracně přešoupat nábytek z pokoje do pokoje, posléze v jednotlivých místnostech šachovat tak dlouho, až se najde ta ideální varianta sestavení…Dejte pokoj. Skoro se mi chce říci “tfuj tajbl”. Že si holka radši nehodí nožky nahoru, když už jí chlap na dva dny vypadne z bytu!

Jenže já jsem já a ona je zase ona. Je to prostě její hobby. Nevím, jestli tak činí z nedostatku jiné invence, či se tak prostě realizuje, ale v každém případě jsem si jistá, že by potřebovala odbornou pomoc. Je totiž schopná pracně přestěhované pokoje při další služební cestě svého manžela zase vrátit zpět na původní místo, čímž on po svém příjezdu opět končí místo v ložnici v pokoji u dětí. Navíc se v obýváku potmě přerazí o sedačku, která je náhle úplně jinde, než kde se nacházela doposud.

Budování rodinného hnízdečka je totiž pro mou švagrovou něco jako nikdy nekončící Odysseova cesta. Jakmile je něco na stejném místě více než týden, už jí to v hlavince šrotuje, kombinuje a přemýšlí... Pravda, v poslední době již ne nahlas. Hlasité úvahy na toto téma většinou končily manželskou hádkou, třískáním dveřmi a zarytým mlčením.

Ona si pak stejně udělala, co chtěla, ale ty hádky jí byly nepříjemné. Nyní si tedy spřádá své rekonstrukční plány hezky v duchu a v ilegalitě svých myšlenek a chudák manžel je pak postaven před hotovou věc – no spíš se o ni přerazí.

Je nešťastný. Její aktivita je totiž neutuchající a bezbřehá. Nezastaví ji nic! Bez problémů převrtá i ribstole na místo, které se jí momentálně více zamlouvá. To, že pak tento cvičící nástroj jaksi ztrácí na svém smyslu, neboť se před ním nenachází dostatek prostoru k provádění cviku, ji příliš netrápí. Však ona za 14 dní najde jiné místečko, nastartuje vrtačku a opět roztočí svá škatulata, hejbejte se.

Bohužel, stěhování nábytku a výměna pokojů není celý výčet její mánie. V čem se vyžívá možná ještě více, je zásadní reorganizace vnitřních prostorů. Všude! V kuchyni neustále obměňuje náplň poliček s nádobím. Tam, kde jsou hrnky, se bez předchozího varování náhle objeví třeba mísy na těsto a ovoce a hrnečky jsou nyní na rozhodně lepším a praktičtějším místě. A tak je to i se skříněmi na šatstvo, se šuplíky na prádlo.

Život jejich rodiny tak v žádném případě neprovází nuda a šeď. Všichni její příslušníci hrají vlastně nepřetržitou bojovou hru. Jenže prožívat několikrát do roka bojovku v podobě hledání vlastních ponožek a spodního prádla – je zejména v době ranního spěchu – jistě poněkud únavné. A sotva si chudáci bojovníci zvyknou, šup sem, šup tam, už zase zmateně běhají po bytě, otevírají zásuvky a skříně a detektivní pátrání začíná nanovo.

Domluvy, výhružky, přemlouvání, vysvětlování...  nic nepomáhá. Ta dobrá duše všechno odkýve, potutelně se usměje a podle razance výbuchu se na čas a naoko uklidní, aby pak udeřila s nebývalou silou. Je prostě k neutahání.

Občas mne navštíví zoufalý bratr a snaží se vydolovat ze mě nějakou zaručenou radu, jak učinit přitrž tomuto běsnění jeho ženy. Sonduje ze mě, jako z představitelky slabšího pohlaví, hnutí naší ženské mysli... Opravdu se upřímně snaží svou ženu pochopit a zároveň ji nezabít. Smůla je v tom, že já nějak nejsem schopná mu adekvátně poradit. Hnutí mé mysli je pohnutkám jeho ženy na hony vzdálené a mám spíš tendenci promýšlet s ním zaručeně účinné návody na likvidaci toho běse, kterého má doma.

A tak jsem mu slíbila, že jeho problém nadhodím zde, na serveru, kde se to ženami jenom hemží a kde se možná najde hned několik dobrých duší, kterým svitne v hlavince nějaký nápad - CO S NÍ? Třeba se tu najde i blíže neurčený počet těch, které trpí podobnou úchylkou jako žena mého bratra. Pak by mohl alespoň žít s vědomím, že není sám... že někde, kdesi, je nějaký další nešťastník, který zakopává ve vlastním bytě o křesla a postele a ráno nemůže - zatraceně kurňa fix už zase - najít ten správný šuplík, ve kterém má fusekle.