Hned z kraje musím říct, že doktor Pemberton vůbec žádný doktor nebyl. Ale kdo by si koupil jeho “Pilulky na játra pana Pembertona”? kdyby ve jménu nefigurovalo magické slovo Doktor?
Nikdo.
Takže prodával “Sirup proti kašli ze světových kytek doktora Pembertona”.
Ale i když nebyl doktor, nebyl ani žádný podvodník.

Ve své době Civilní války v USA drogista věděl o lécích tolik, co národní farmaceutická firma. A to je přesně to, co pan Pemberton byl: lékárník na rohu.

Hned po přistěhování do Atlanty, nebo hned po jeho slavném “Barvivu na vlasy podle indiánské princezny” začal vymýšlet nový lektvar.
Většina léků v té době obsahovala alkohol, ne tak ovšem nový recept doktora Pembertona. Snažil se léčit bolesti hlavy a možná – jako vedlejší účinek: tak trochu i kocovinu. Experimentoval s výtažky z různého ovoce a oříšků, přidával nejrůznější listy (ale to jenom kvůli vůni).

Má-li to léčit bolesti hlavy, potom potřebuje nějaký stimulant – možná kofein.
A analgetikum. Řekněme kokain.
Až bylo všechno hotovo, už to chtělo jenom maličkost – prodat to.
Ale John, který investoval všechny své prostředky do vývoje svého zázračného léku, potřeboval finanční pomoc.

Tak v roce 1886 vzal svůj tmavohnědý sirup a nabídl jej největší lékárně v Atlantě do Jacobs Pharmacy.
“Z čeho se sirup skládá?” chtěl vědět pan Jacobs.
Dr. Pemberton vysvětlil, že to je výrobní tajemství a že by to měl pan Jacobs alespoň zkusit. Prostě smíchat sirup s vodou.

Lékárník Jacobs koupil Pembertonův sirup, udělal tomu reklamu – ale prodej veškerý žádný. Atlanťané to léto byli zjevně bez bolesti hlavy a bez kocoviny.

Ale potom vstoupila do hry náhoda.
Osud. Vlastně opilec.
Jednoho rána přišel do lékárny zákazník s viditelnými známkami včerejšího hýření a prodavač mu doporučil Pembertonův sirup a šel mu jeden namíchat. Asistent byl nový a ještě ne plně seznámen se správnou procedurou míchání a omylem (místo normální vody) použil vodu karbonovanou s bublinkami, obohacenou kysličníkem uhličitým.

Jeho omyl je dodnes součástí současného receptu.
Kokain z původního receptu byl nahrazen něčím jiným, takže tekutina může (ale nemusí) léčit bolesti hlavy. Ostatní ingredience zůstaly stejné.

Doktor Pemberton, mistr léčebných lektvarů, nemohl ale vyléčit sebe.
Jeho zdraví se výrazně zhoršilo hned po jeho vynálezu, a tak to trochu, co ze svého objevu měl - bylo necelých 2 000 dolarů, než zemřel.

Takže: malý neznámý lékárník na rohu ulice v Atlantě se nikdy nedělil o ten obrovský kopec zlata, který jeho výrobek dodnes hromadí z celého světa, kdekoliv se prodává : Coca-Cola.   

         
Reklama