Její otec, arcivévoda Jindřich, raději riskoval skandál, hněv rodiny i ztrátu postavení, jen aby si mohl vzít ženu svého srdce, krásnou, ale neurozenou zpěvačku Leopoldinu Hofmannovou. Tak se i stalo… Oženil se s ní tajně v únoru 1868 v Bolzanu - bez souhlasu císaře, který mu ho odmítl dát. Když se brzy vše „provalilo“, musel Jindřich splnit nemilosrdné habsburské podmínky: složit vojenské funkce (z armády vlastně odešel už měsíc před svatbou), vzdát se všech titulů a opustit se svojí ženou Rakousko-Uhersko.
Manželé se nejdříve usadili v Bavorsku, ale klid našli až ve švýcarském Lucernu. Se šlechtickým titulem von Waideck tu žili skromně, nenápadně, bez skandálů. Tady přišla v roce 1872 na svět Marie Raineria, jejich jediné dítě. Jelikož byla dcerou z morganatického sňatku, neměla automatický nárok na habsburské tituly, ani uznání ze strany císařského dvora. Možná to ale bylo právě její narození, co obměkčilo císařovo srdce. Ten totiž poslal Jindřichovi osobní dopis, kterým ho vzal na milost, vrátil mu titul arcivévody a manželství, byť morganatické, dodatečně uznal. Neurozené Leopoldině nejdříve povolil oficiálně užívat šlechtický predikát von Waideck a v roce 1878 ji pak dokonce povýšil na baronku.
Mladičká Marie Raineria
Foto: Friedrich Schiller (1850-1920), Public domain, via Wikimedia Commons
Díky císařově milosti se rodina mohla vrátit do vlasti, tedy do jižního Tyrolska, tehdy patřící Rakousko-Uhersku. Jindřich získal zpět nádherný palác v Bolzanu, dědictví po svém otci. Tady prožila v harmonickém prostředí své dětství Marie Rainerie. Její rodiče se hluboce milovali a byli tu velice oblíbení. Jindřich tu dokonce financoval stavbu slavné lázeňské promenády, která nesla jeho jméno. Marie Raineria tu tedy vyrůstala jako milovaná princezna, nikdo jí v tomto krásném městě nedával najevo její „nepatřičný“ původ.
Rodinná idyla však v listopadu 1891 končí. Tehdy došla do Bolzana pozvánka na velkou rodinnou událost – svatbu arcivévodkyně Luisy Toskánské se saským korunním princem Bedřichem Augustem. Rodina se ve Vídni ubytovala v luxusním hotelu Sacher. Sychravé vídeňské počasí se jim ale stalo osudným a oba rodiče dostali těžký zápal plic. Přes tu nejlepší lékařskou péči Leopoldina umírá přesně v den svých 49. narozenin, 29. listopadu 1891. Její milovaný manžel ji následuje po pouhých několika hodinách, hned následující ráno. Z devatenáctileté Marie Rainerie se rázem stává úplný sirotek. Pro mladou dívku to byla samozřejmě obrovská lidská tragédie.
Marie Raineria společně s rodiči
Foto: See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons
Protože ji otec Jindřich ve své závěti uvedl jako jedinou univerzální dědičku, podle běžného občanského práva měla logicky získat nemalé dědictví po něm i po svém dědečkovi. Mnohem horší však bylo, že z pohledu neúprosného habsburského rodového práva nebyla brána jako plně urozená. Kdyby císař chtěl, mohl uplatnit takzvaný fideikomis (rodové svěřenectví) a tvrdit, že majetky, které Jindřich užíval, patří celému rodu Habsburků a musí přejít na Jindřichovy rovnorodé bratry. František Josef I. však udělal nečekaně velkorysé gesto! Do závěti nijak nezasáhl a obrovské dědictví ponechal v plné míře osiřelé dívce.
Enrico Lucchesi-Palli sedící vedle Marie Rainiery von Waideck
Foto: Boston Public Library, Public domain, via Wikimedia Commons
Do té doby nenápadná Marie Raineria se rázem stala jednou z nejskvělejších partií Evropy. Na sňatkovém trhu její cena vyletěla raketově nahoru. Zájem byl veliký a mladá šlechtična si měla z čeho vybírat. Svého prince našla velmi brzy. Stal se jím Enrico Lucchesi-Palli, 11. princ di Campofranco a 6. vévoda della Grazia, jehož babičkou byla známá neapolská princezna, dcera sicilského krále. Tímto sňatkem Marie Raineria definitivně vstoupila do nejvyšších kruhů evropské aristokracie. A právě v té době udělal císař František Josef ještě jedno významné gesto. Těsně před svatbou v červenci 1892 oficiálně udělil Marii Rainerii titul hraběnky z Waidecku. Tím z ní veřejně sňal společenské stigma dítěte z nerovného svazku. Už nebyla tou odstrčenou dcerou „pouhé zpěvačky“, ale prominentní nevěstou, kterou si italský princ mohl vzít s hrdostí a bez obav, že by utrpěl jeho vlastní rodokmen.
Sňatkem Marie Raineria společensky ještě více povýšila a získala prestižní titul kněžny z Campofranco. Zbytek života prožila v luxusu a klidu, převážně v tyrolském Meranu a v Bolzanu – tehdy v Rakousku-Uhersku, dnes v Itálii – daleko od přísných a upjatých pravidel vídeňského dvora, který její matkou tolik opovrhoval. Její manželství s Enricem, v němž se narodila jediná dcera Maria Renata, bylo stejně harmonické jako manželství jejích rodičů, kteří však za své štěstí museli tak tvrdě bojovat. Marie Raineria zemřela jako uznávaná a nezávislá dáma velkého světa v únoru 1936 v Griesu u Bolzana ve věku 63 let…
Zdroje info: Gabriele Hasmann: Romantičtí Habsburkové, 2017, Hanne Egghardt: Milostné skandály v domě Habsburků, 2014, Wikipedie
Nový komentář
Komentáře
Děkuji
Moc krásný článek.
Děkuju
Děkuji za hezké čtení plné lásky.