Dnes po sedmdesáti letech kniha určitě ztratila svou aktuálnost. V době svého vzniku a ještě v šedesátých letech však sehrála mimořádnou roli. Vznikla prý z podnětu Jeana-Paula Sartra (1905-1980), Simonina celoživotního partnera, nositele Nobelovy ceny…

On byl malý a brýlatý, ona štíhlá a krásná. Byl mezi nimi zvláštní vztah trvající jednapadesát let. Potkali se na studiích a zamilovali se. Přesto se nikdy nevzali, neměli děti, vlastně ani spolu trvale nebydleli, celý život si vykali… Oba byli úspěšní a uznávaní. Nežárlili prý na svou tvorbu, ani mezi sebou nebojovali. S věrností si také hlavu nelámali. Považovali je za ideální intelektuální pár. Jenže bylo to tak i ve skutečnosti?

Psal se rok 1929, když se seznámili. Simone de Beauvoir (1908-1986), tehdy štíhlá okouzlující dívka, zrovna psala svou diplomovou práci. Narodila se v přísně katolické konzervativní rodině věhlasného právníka. Po absolvování prestižní klášterní školy, která jí církev dokonale zprotivila, se se svolením otce zapsala ke studiu matematiky a pak i filozofie na pařížské Sorbonně. I zde byla skvělou studentkou, stejně jako Sartre se „prostudovala“ k doktorátu z filozofie, přičemž několik ročníků přeskočila. Přesto od ní rodiče očekávali jediné: že se po studiích vdá, porodí děti, bude pečovat o rodinný krb. Že se její život bude ubírat tradičním směrem. Ne, to Simone neměla v plánu ani náhodou! Toužila učit, ale hlavně psát!

Už jako studenti se Simone a Jean-Paul dohodli, že spolu budou chodit jen nějakou dobu a pak se uvidí… Ne proto, že by chtěli zkoušet svou lásku. Jako svobodomyslní filozofové chtěli poznávat i jiné lidi, nevázat se jen sami na sebe. Ještě před ukončením „zkušební doby“, kterou si stanovili na dva roky, věděli, že to bude vztah na celý život. I když ne zrovna tradiční. Paralelních vztahů se rozhodně nemínili vzdát a také se jich nevzdali. Jako filozofové si je ale vždy zdůvodnili. Sartre měl harém obdivovatelek, ale Simone také nezůstávala pozadu.

Ačkoli byla později považována za feministku, nepředstavujme si ji jako nějakou intelektuální obrýlenou ošklivku, která snad nesnáší muže. Do zralého věku byla pro muže přitažlivá. Obdivovali její postavu, krásnou tvář, a především nádherné oči. Navíc upoutávala inteligencí, vzděláním a svobodomyslnými názory…
Simone a Jean-Paul proklamovali svobodný život. S výjimkou krátkého období za druhé světové války a každoroční šestitýdenní společné dovolené v Římě bydleli ve vlastních pařížských bytech, které byly vždy blízko sebe. Scházeli se večer, povídali si, korigovali své názory, kritizovali svá díla.

Odmítali manželství, i když … Sartre údajně třikrát Simone o ruku požádal. Odmítla, považovala to za buržoazní kýč nehodný dvou géniů. Se Sartrem si byli ale „věrní“. Tak nějak jinak, pokrokově… Jean-Paul se nikdy se žádnou ze svých třiceti milenek neoženil, ani se žádnou nezplodil dítě. Občas jich zvládal až pět současně. Neuvěřitelné! Jednu svou milenku, o dvaatřicet let mladší Egypťanku Arlette El Kaim, Sartre adoptoval.

I Simone mu byla „věrná“. Měla pouze tři milence, všechny mladší. Jako bisexuálka kromě toho udržovala vztahy se čtyřmi dívkami, z nichž tři byly zároveň Sartrovými milenkami. Velký skandál způsobila v roce 1941 aférka se sedmnáctiletou studentkou, díky níž byla Simone z lycea, kde vyučovala, suspendována. O detailech svého milostného života si podle dohody povídali. Ačkoli se Simone „dušovala“, že jí takto otevřený vztah vyhovuje, mnozí o tom pochybovali.
Nejprve oba učili na různých středních i vysokých školách. Přednášeli filozofii i na Sorbonně. A souběžně začali psát. Filozofická díla i romány. Jean-Paul Sartre býval nazýván tvůrcem existencialismu. Tento směr ale nevytvořil. Vznikl v Německu už ve dvacátých letech, nicméně byl to on, kdo ho nejvíce rozvíjel. A Simone de Beauvoir s ním. Už od dob studií si navykli chodit tvořit do stejných kaváren či sklípků, ale každý tam musel mít svůj vlastní stůl. Nejvíce si oblíbili proslulé kavárny Café de Flore nebo Les Deux Magots v Latinské čtvrti.


Po úspěchu svých prvních knih si mohli dovolit učitelskou dráhu pověsit na hřebík a věnovat výhradně pouze psaní. Sartre byl zpočátku považován za významnějšího filozofa i spisovatele, Simone nazývali Notre Dame de Sartre nebo La Grande Sartreuse. On ji však jako autorku plně respektoval a také tvrdil, že bez ní by nebyl tím, čím se stal.
 
Simone de Beauvoir i Jean-Paul Sartre byli výrazně levicově orientovaní. Když v roce 1980 zemřel, napsala Simone knihu Adieux: Rozloučení se Sartrem. Vylíčila tu posledních deset let společného života.
Když pak po šesti letech sama zemřela, vrhla se veřejnost na dopisy a záznamy, které oba umělci zanechali. Všichni byli přesvědčeni, že ideální image tohoto páru byla uměle vytvořená. Ano – objevily se nové informace, které ukazovaly, že vše nebylo tak ideální…
Ale copak mohl být vztah tak výrazných individualit dlouhých jednapadesát let ideální?
 
Foto: Wikipedia, youtube.com

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama