Foto: Profimedia
Simono, pokaždé, když jste v Česku, bývá to takhle hektické?
Musím říct, že teď je to ještě rychlejší než normálně. Já jsem zvyklá na tempo „tornádo“, ale tohle už je opravdu extrémní divočina. Asi jsem to ale čekala. Je pravda, že jsme poslední dva roky hodně cestovali, byli jsme pořád někde pryč, jako rodina i s Karlem. A když jsme v Praze nebo obecně v Česku, snažíme se co nejintenzivněji dohnat všechno, co nám mezitím uteklo. Tím, že jsme rozjeli nový projekt s jídlem, se kolem nás znovu strhla velká vlna zájmu a zvědavosti. Ozývají se novináři, klienti, chodí nové nabídky spoluprací, někdo nás pořád někam zve. Takže věci, které jsem chtěla dát trochu k ledu a věnovat se už jen svým aktivitám, se zase rozjely naplno. Mám pocit, jako kdyby uprostřed pokoje vybuchl granát. A přiznám se, že se začínám cítit podobně jako v době, kdy byly děti malé. Tehdy jsem opravdu hodně pracovala, měla jsem roztočených několik projektů najednou a dětem jsem se nemohla věnovat tolik, kolik bych chtěla. Dodnes mě to mrzí, a o to víc se jim to dnes snažím vrátit. Nechci ale, aby to vyznělo tak, že jsem se dětem nevěnovala. To slovo zní hrozně. Já jsem strašně zodpovědná a milující máma, takže každý moment, kdy jsem od nich byla pryč, jsem sama velmi těžce nesla. Měla jsem obrovské štěstí na naši Magdu, která je dnes už součást rodiny. Kluci ji berou skoro jako babičku. Hodně mi pomáhala, protože jinak bych se asi zbláznila. Byly ale chvíle, kdy s nimi byla víc ona než já, protože já byla pořád v práci. A teď to začíná vypadat podobně. Děti mě vidí hlavně ve dveřích, když pozdě večer přicházím domů nebo brzo ráno odcházím. A nechci, aby to tak znovu dopadlo. Přeci jen už jsem ve věku, kdy potřebuju mít i trochu klid. Jenže je těžké si to nastavit. Když pořád přicházíte s novými projekty, budí to pozornost, přicházejí další nabídky a nové výzvy. A já nejsem člověk, který by uměl sedět v koutě a nic nedělat.
Takže vás nové projekty pořád lákají?
Přesně tak. Nedávno jsem dostala nabídku na natáčení vlastního filmu.
Filmu o vás?
Ano. Dokonce od dvou velkých producentů, kteří se těmhle projektům věnují. Dostala jsem už konkrétní nabídku, všechno je přesně specifikované a teď se čeká jen na to, jestli podepíšu smlouvu.
A já se pořád nemůžu rozhodnout, protože vím, že když do něčeho takového půjdu, budu to chtít udělat pořádně.
Je to dlouhodobý projekt?
Dnes už se všechno dá udělat poměrně rychle, takže nejde ani tak o délku natáčení. Spíš řeším, jak to celé uchopit, co tím chci říct a jakou formou to natočit. A právě to je pro mě obrovská výzva, která mi nedá spát.
Jak si vlastně vybíráte projekty a nabídky, které přijmete? Nabídek evidentně přichází hodně.
Tím, že jsem v tomhle byznysu už přes třicet let, tak už lidi docela znám a dokážu je odhadnout. A velkou roli v tom hraje Karel. Ne že by rozhodoval za mě, to vůbec ne. Ale já mu v tomhle strašně věřím, protože má skvělý odhad na lidi a ví, jak s nimi pracovat. Upřímně – kdybych neměla Karla, už jsem dávno skončila v blázinci. Často to na něj prostě přehodím. Zní to možná hrozně, ale pro něj je to výzva a tu práci miluje. A hlavně mě chrání před zbytečnými chybami, protože on je téměř nikdy nedělá. Když na něco kývneme, většinou je to správně. A musím zaklepat, že v poslední době opravdu nemám pocit, že bych nějakého projektu litovala.
Dnes jsme na oslavě osmnáctých narozenin kliniky Yes Visage a zároveň v jejím novém prostoru. Máte už to tady vyzkoušené? A na jaké procedury si sem chodíte odpočinout?
Já jsem tady vlastně jako doma. Ať už tady, nebo na předchozí klinice. Mám radost, že Yes vstoupil i do takového prostoru, protože přesně vystihuje atmosféru našich lékařů a celého týmu. Je to tu uvolněné, pohodové, lidské. Myslím, že právě takové prostředí ženy potřebují. Když člověk přijde někam, kde chce něco změnit na svém vzhledu, často se cítí nejistě nebo nesebevědomě. A tady máte pocit, že vás to místo obejme. Můžete si dát kávu, prosecco, sednout si, popovídat si. Já sem chodím strašně ráda i jen relaxovat. Znám všechny lékaře i doktorky, takže se často sejdeme, otevřeme časopisy, bavíme se o nových procedurách, o tom, co je nového ve světě estetiky, co stojí za to vyzkoušet a co naopak ne. Je to taková naše dámská „drbárna“. Co se týče procedur, mám nejraději neinvazivní nebo miniinvazivní zákroky – hydrataci, biostimulaci, rozjasnění pleti. Úplně jsem opustila výplně, protože si myslím, že dnes už nejsou moderní. Důraz se klade hlavně na přirozenost. Jediná věc, které se asi nikdy nevzdám, je botox. Co si budeme povídat, žádný krém nevyhladí vrásky tak jako botox. To je asi jediná procedura, na kterou chodím pravidelně dvakrát ročně. Jinak ale ráda zkouším různé novinky, pokud nejde o něco trvalého nebo nevratného. Baví mě procedury, které pleť hydratují, rozzáří a osvěží.
Takže se nebojíte být tak trochu „pokusným králíkem“?
To spíš oni se bojí na mně něco zkoušet. Říkají mi: „Ty máš tak ikonický obličej, že kdybychom ti něco pokazili, je to průšvih pro nás všechny.“ Takže jsou velmi opatrní. A já zase věřím jim. Když vím, že jsou si něčím stoprocentně jistí, nechám je zasáhnout. Jinak ne. Právě proto jsem zatím nepodstoupila facelift ani žádný dramatický zákrok. Vidím kolem sebe, jak snadno může člověk přijít o svou osobnost a výraz v obličeji. A já si radši nechám vrásky, než abych přišla sama o sebe. Samozřejmě je strašně důležité mít správného lékaře a být ve správných rukou. Ale neplatí to univerzálně pro všechny ženy. U některých lidí už ten obličej opravdu nemá co ztratit, a myslím to upřímně. Tam už ten zásah nic nezkazí. Ale u známých lidí je to jiné. Lidé vás mají nějak zafixovanou, znají váš výraz, vaši tvář. A když ji najednou úplně změníte, strašně je to rozhodí. Já to vnímám každý den. Když se živíte obličejem, přemýšlíte o tom úplně jinak a každé rozhodnutí velmi zvažujete. Protože ne každá změna musí být k lepšímu. Takže když už jednou nějaký větší zákrok podstoupím, bude to opravdu sakra dobře promyšlené.
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář
Komentáře
Vůbec nerozumím tomu, že když spolupracuje s Yes Visage, nechala si takhle znetvořit rty. To se opravdu nepovedlo a vůbec přirozeně nevypadá.