Další příspěvek přišel od čtenářky, která se podepsala jako Silvie. Humornou cestou nám popisuje její nákupní proces.
Nakupování prý není žádná věda
Nakupování tedy patří k činnostem, které nelze za žádnou cenu vyškrtnout z týdenního seznamu plánovaných úkolů. Téměř nikdo se ani nepozastaví nad tím, co vše se může při parkování, výběru správných surovin a placení u pokladny stát. Vždyť je to přece tak jednoduché! Proto i malé zaváhání může skončit „trapasem“.
Po příjezdu k obchodu vás možná zaskočí věčně přeplněná parkoviště. To vaše myšlenky ovšem nerozhodí, ačkoliv si povzdechnete, že budete muset místo obvyklých deseti metrů ujít patnáct.
Mezi prvními policemi si uvědomíte, že byste měli mít v kapse seznam věcí, které doma už došly a nutně musí být nahrazeny novými. Po pěti minutách hledání lístku po kapsách si vzpomenete, že jej máte v peněžence, ve třetí kapse odshora, na pravé straně u drobných mincí. Zřejmě abyste na něj nezapomněli! Když konečně lístek najdete, začnete potřebné suroviny a věci shánět po krámu. Během toho stihnete minimálně dvakrát projít kolem zeleniny, s vozíkem projedete okružní jízdu kolem nápojů, pečiva a skončíte před výlohou s uzeninami a saláty.
Jakmile máte všechny položky seznamu odškrtnuté, vydáte se k pokladně. Když vykládáte zboží na běžící pás, jste si stoprocentně jisti, že máte peněženku v kapse u kalhot a máte v ní i dostatek peněz. Jenže v momentě, kdy dojde na placení a paní sedící za kasou už netrpělivě čeká, až jí předáte peníze, zjistíte, že peněženka v kapse u kalhot prostě není. Vaše ruce nadějně prohledávají i místa, kam byste peněženku v životě nedali. A tam ji samozřejmě také najdete! Když jste totiž hledali seznam věcí, peněžence jste již dále nevěnovali pozornost a zastrčili ji do zákrytové kapsy proti zlodějům.
Když položíte peníze na podložku, paní prodavačka se na vás podívá s falešným úsměvem ve tváři a s pozdravem „Na shledanou“ vám vrátí zbytek peněz.
Silvie
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven
_________________________
Pěkný příspěvek. Tak nějak mému srdci blízký, ale přece se nenecháme při nákupu rozhodit, ne?
Děkuji, že jste napsala, mějte krásný den, s nákupy i bez :)
Saša
Téma dnešního dne: Nákupy
- Nakupujete společně s vašimi muži?
- Nebo nakupují sami?
- Vysíláte je s lístečky?
- Nakupují rádi?
- Dostanete je s úsměvem třeba i do oddělení drogerie, nábytku, textilu?
- Pohádali jste se někdy na nákupu?
- Shodnete se na zboží?
- Upřednostňujete nákupy v malých obchodech, nebo pořádáte velké nákupy v hypermarketech?
- Jak často?
- A chodíte raději na nákupy sama, nebo v doprovodu toho svého? :)
O nákupní tematice pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
Jednu ze čtenářek odměníme pěkným dárkem: pečící formou na dorty od firmy Tescoma
Nový komentář
Komentáře
arminka — #7 To je taky můj případ, že si napíšu seznam a pak na něj buď zapomenu nebo zjistím, že jsem si ho nevzala sebou.
arminka — #7 Já ho mám někde v kapse a nevím v které a tak nakoupím,co nepotřebuji
taky nosím v peněžence seznam
arminka — #7 Já také a ten můj mužskej se tím pak ohromně baví.
Já si seznam dávám do kapsy saka nebo bundy a po vstupu do obchodu ho předávám synovi, protože vidí lépe
denkas — #5 hi, seznam mám taky, ale většinou ho zapomenu doma
Zmatkář - to je moje druhé jméno
Já mám seznam a jdu hezky popořadě.Ale když chceme něco mimořádně,tak muž,že hned to musíme jít vzít ,takže přejdeme celý krám a pak se zase hezky vrátíme
Když začínala hypernova,tak sem měla seznam hezky napsanej,jak byly regály.Teď už ty krámy střídáme ,a krámy přendavají zboží
Tak se už víc hledá.
Já zásadně nakupuji podle toho co vidím, projdu regály a vzpomenu si, že tohle doma nemáme, tohle doma nemáme, ale nikdy nekoupím nic nepotřebného a to co doma nemáme mně stojí 500,- a to jsem šla jen pro housky a jogurty
Ps. kafe v akci, nekup to, mléko v akci nekup to, jogurty v akci ty prostě doma musíme mít, tak jich vezmu 10, je pravda, že my večeříme jogurty, aby naše vetché kosti měly dosti vápníku
Já jsem zrovna minulý týden zazmatkovala u pokladny. Platím vždy kartou,kterou mám pořád na stejném místě. Najednou tam nebyla, orosila jsem se, prohledávala vše,co se dá,lidé za mnou začali reptat. Paní pokladní byla asi ráda, mohla se v klidu napít,kdyby měla svačinu,tak se i najedla. Potom s usmála a ríká " a co to držíte prosím v ruce?" Hurá, byla to moje karta a já odcházela spocená až na zadní části mého těla. Prostě den blbec....
nejhorší je, když se mi v kapse pomíchá několik nákupních seznamů a začnu nakupovat podle toho starého, většinou to zjistím cca uprostřed, když se mi matně vybaví, že tohle jsem dokupovala a takovou spotřebu nemáme
