Silvestra slaví zásadně doma. Ne že by se stranili společnosti. Vždy si nějakou pozvou. Pokaždé tak přivítají Nový rok v jiném složení. Když začátkem prosince přišla Darina s tím, že by mohli pozvat Janu s rodinou, přítel její nápad kvitoval s nadšením. Proto hned druhý den svou kolegyni pozvala. Ta zatím jiné silvestrovské neměla, a tak návštěvu i s rodinou přislíbila.

„Vypulírovala jsem byt, nakoupila vše potřebné a dala se do vaření. Už tradičně chystáme k večeři menší krůtu – pro šest lidí je tak akorát. Ještě mi zbývalo dopéct štrúdl, když se ozval domovní zvonek. V pět? Proč proboha přišli o hodinu dřív? Sundala jsem zástěru a běžela otevřít, protože Radim právě trůnil na záchodě,“ vzpomíná Darina, která ale zůstala na návštěvu za dveřmi zírat s otevřenou pusou.

Nestála tam moje kolegyně Jana, ale přítelova sestřenice - také Jana. I s manželem a třemi syny! Jen co jsem se vytřeštěně zeptala, co tu dělají, vše mi docvaklo! Ve stejné chvíli hosté vyřkli to, co jsem tušila. Přece jdeme slavit toho Silvestra, jak nás Radim pozval, smála se příbuzná a já šla do kolen. Takový trapas! Každý z nás si to vyložil po svém a pozval někoho jiného,“ přiznává hostitelka. O hodinu později pak vítala kolegyni Janu s rodinou.

„Nakonec jsme se tomu zasmáli. Ale přece jen mi bylo dost trapně, když se o přesně vypočítané pohoštění muselo dělit skoro jednou tolik lidí. Stejně jako o místo u stolu a na gauči v našem pidi bytečku,“ dodává Darina.

Čtěte také: