Je mnoho lidí, kteří tráví Silvestra o samotě. Někteří se z toho hroutí, jiní si naopak libují. Nesnášejí organizované veselí, petardy a všechen ten humbuk, který se v tento den děje. Do které skupiny se řadíte vy?

silvestr

Silvestra vůbec neprožívám. Klidně bych ho mohla strávit sama doma, v papučích, teplákách a šla bych spát před půlnocí. Co by se změnilo? Zastavil by se čas? Rok by byl méně úspěšný, kdybych s celým národem neodpočítávala odbíjející minuty toho minulého a nepřipila si na ten Nový? Ne.

Takhle jsem byla ochotná prožít Silvestra a vůbec mě to netrápilo. Nebyla bych sama. Vzpomněla jsem si na kamarádku, která takhle Silvestry tráví běžně, ale na rozdíl ode mne to nenese zrovna lehce. Zavolala jsem jí.

„Máš něco rozjednaného?“
„Ne, jsem sama jako obvykle,“ řekla posmutněle a myslela si, že to zdvořilostním popřáním do nového roku skončí.
„A nechceš přijet? Dlouho jsme se neviděly, takže můžeme dát řeč. Co ty na to?“

Moji nabídku přijala s nadšením, i když to ke mně má přes půl Prahy. Dorazila s lahvinkou vína, uplácaly jsme si nějaké chlebíčky z toho, co dům dal, a povídaly si. Ani tu svítící bednu jsme nepotřebovaly jako společníka. Stejně tam dávají buď pořady stokrát omleté, nebo stupidity, nad kterými se musíte stydět.
Pustily jsme si cédéčko s klasikou, co máme obě rády, a byl to moc fajn večer. Když o půlnoci začaly všude kolem létat ohně a bouchat petardy, připily jsme si vínem. Bublinky jsme neměly, no a co.

Ráno jsme se probudily s čistou hlavou, daly si procházku posilvestrovskou Prahou, zašly na svařák a trdelník a řekly si, že to byl možná jeden z nejhezčích Silvestrů, které jsme zažily. Bez organizovaného veselí, permoníků v hlavě a nesplnitelných předsevzetí.

Čas se nezastavil a následující rok byl alespoň pro mě úspěšnější, než jsem vůbec mohla doufat.