Motorka není hračka, je to silný stroj, který se musí umět ovládat, ne si s ním hrát a předvádět se před holkama! Radka šílí strachy, když její dcera Nikola na takový stroj usedá. A řídí ho motorkář Tomáš.

motorka

Příběh paní Radky: Moje dcera si našla motorkáře

Pamatujete si ještě na starého klasického pionýra? A teď nemám na mysli nějakého přestárlého člena pionýrské organizace, ale motorku, kterou měl snad každý kluk na vsi. Stejně tak i můj manžel. Já jí říkala prskolet, ale on to byl spíš takový prskokrok, nicméně kam bylo potřeba, dojel a výlety na něm byly překrásné. Zadek sice otlačený, jedna ruka modrá od držení tašky, druhá v křeči od držení se řidiče vepředu, záda jsme rovnali ještě hodinu, ale bylo to krásné.

Kdeže loňské sněhy jsou

Kdeže loňské sněhy jsou, dnes by nás vytlačili ze silnice Mustangové, řítící se 200km rychlostí. A na nich sedící mladí kluci, kterým ještě teče mlíko po bradě, ale už si myslí, jak jsou zkušení motorkáři. Na rozdíl „od starých pardálů“ jim však chybí pokora k těmto strojům, zkušenosti a zejména pak pravý smysl jízdy na motorce. Dostanou od tatínka k narozeninám motorku a myslí si, že jsou pány silnic. Stejně tak jako Tomáš, kluk, se kterým začala nedávno chodit naše dcera, a já šílím strachy, když si před barákem oba nasazují helmu a jedou s jemu podobnými na výlet nebo na nějaký ten motorkářský sraz.

Nebóój, mami

motorka„Nebój ,mami, to je v pohodě,“ slýchávám od dcery, když pro ni přijede. A já se třeba právě dodívala na Televizní noviny, kde mi moderátorka se širokým úsměvem oznamuje smrt dalšího mladého motorkáře a následnou statistiku úmrtnosti těchto kluků na našich silnicích. A na druhý den ještě slyším od prodavačky na náměstí. „Paní Pokorná, ten váš mladý jezdí jako blázen!“

Mami, víš, jaká je to paráda?

Naší dceři je 19 let. Studuje prvním rokem vysokou, předtím chodila dva roky se spolužákem, byl to takový tichý kluk, ale fajn. Pak ji pobláznil ten motorkář, takový frajírek, který dostane od rodičů, nač si vzpomene, včetně zmíněné motorky. Je o čtyři roky starší než Nikola, a abych pravdu řekla, ani nevím, co dělá. Jsou spolu teprve tři měsíce. Tři měsíce nespím a šílím, jestli se mi holka vrátí domů. Zakázat jí to nejde. Manžel mi říká, ať nesleduji Televizní noviny, ať se uklidním, že si s ním promluví, ale ještě to neudělal. Tomáš s námi moc nekomunikuje, Nikolu naloží a už je třeba dva dny nevidíme. Zkusila jsem si promluvit i s ní, ale ta je úplně zblázněná: „Mami, co pořád máš? Víš, jaká je to paráda předjíždět auta, všichni po nás závistivě koukají!“
„Holčičko, to není závistivě, to je spíš to, že jste blázni, že jedete rychle...“
„Ale vždyť tak jezdíme všichni,“ odfrkne a zabouchne se v pokoji.

Dotáhnu ho za límec do kuchyně

Myslím, že všichni ne, ale kluk mojí dcery do této kategorie zapadá. A tak nezbývá než se modlit nejen za naši dceru, ale také za něho, protože on ten stroj drží v ruce. A vůbec, dneska si s ním promluvím, i kdybych ho měla za límec té jeho kožené motorkářské bundy dotáhnout do kuchyně násilím!

Názor psycholožky MUDr. Vladimíry Svitákové

Paní Radko, zkuste to bez násilí. Chápu váš strach o dceru, na druhou stranu malinko cítím vaši averzi vůči motorkářům. Nemůžete je všechny házet do jednoho pytle, ani ty mladé. Tomáš je určitě frajírek, ale kdo v jeho věku nebyl? Možná s vámi nechce komunikovat proto, že tu averzi cítí. A co víte například o jeho rodičích? Jen to, že jsou bohatí? Možná i oni zažívají podobný strach, byť mu sami motorku pořídili.
Nečekala bych, jestli vaši dceru tato láska, přejde nebo ne, ani na motlitby bych moc nespoléhala. Až zase přijede pro dceru, pozvěte ho na kávu, a pak uvidíte. Nesuďte ho jen podle toho, že má motorku a že je mladý. Oni dva třeba spolu zažívají to, co jste před lety zažívali vy s manželem na zmíněném Pionýru. A nebo také ne. A proto je třeba s nimi promluvit. Po dobrém svedete víc než po zlém. A na ty Televizní noviny se opravdu raději chvíli nedívejte. Držím vám palce, ať to dobře dopadne!