Za dveřmi ordinace plastického chirurga se setkávají velmi různé osudy – ženy po kojení, po výrazném zhubnutí, ty, které trápí bolesti způsobené velkými prsy, i ty, které si zkrátka přejí cítit se lépe ve svém těle. Mnoho žen přichází s přáním mít prsa větší, plnější nebo pevnější. Cest, jak toho dosáhnout, je hned několik. Nejrozšířenějším řešením jsou silikonové implantáty, které se liší tvarem, velikostí i materiálem, přičemž jejich výběr vždy vychází z tělesné stavby pacientky a probíhá v úzké spolupráci s lékařem. Rekonvalescence trvá obvykle několik týdnů, během nichž prsa postupně získávají finální tvar.  

72b3dbe065664-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock
 
„Kolem zákroku se silikonovými implantáty koluje mnoho polopravd. Jedna z těch nejdůležitějších se týká jejich životnosti. Kvalitní implantáty mohou bez obtíží vydržet i dvacet let, ale žádný materiál vložený do těla není doživotní – i samotné tělo se mění, pracují v něm hormony. Je důležité počítat s tím, že se pro další operaci v horizontu let předurčíte už při tom prvním rozhodnutí. Setkávám se s tímto tématem pravidelně, a vnímám, že ženy o něm stále nemají dostatek informací," říká plastický chirurg MUDr. Petr Polák a doplňuje „Rozhodnutí pro augmentaci je proto dobré vnímat jako dlouhodobý proces, ne jako jednorázový zákrok.” 
 
Právě s dlouhodobým charakterem augmentace souvisí i pravidelná péče po zákroku. Na kontroly by ženy neměly zapomínat ani v případě, že nemají žádné obtíže. MUDr. Polák doporučuje docházet přibližně jednou za 1 až 2 roky na sonografické vyšetření. Přestože implantáty nemají pevně danou „expirační dobu", existují situace, kdy je jejich výměna nezbytná. Mezi nejčastější varovné signály patří změna tvaru nebo velikosti prsu, zatvrdnutí, bolest nebo nepříjemný tlak. Vzniknout může také asymetrie, případně otok či zarudnutí. Důvodem k úpravě ale může být i samotný estetický výsledek – tělo se v čase přirozeně mění a prsa stárnou spolu s ním.Všechny tyto případné komplikace, které se mohou se zákrokem či během následujících let pojit, je důležité otevřeně komunikovat s klientkou na předoperačních konzultacích. 

Jaké jsou možnosti mimo implantáty? 

Implantáty jsou pouze jednou z možností. Dnešní plastická chirurgie nabízí celou řadu dalších možností. Při volbě té nejvhodnější vždy závisí na konkrétní situaci, anamnéze a přání ženy. Pro ty, které chtějí zvětšení bez cizího materiálu, existuje fatgrafting – metoda, při které se vlastní tuk odebere například z břicha nebo stehen a aplikuje se do prsou. Výsledek je přirozený na pohled i dotek, metoda je ale vhodná spíše pro jemnější zvětšení – část přeneseného tuku se totiž po zákroku přirozeně vstřebá.

„Míra vstřebání tuku je u každé pacientky individuální a vstupuje do ní hned několik faktorů – technika zpracování a aplikace tuku, vrstva podkoží v dárcovské oblasti, genetické předpoklady i životní styl, přičemž výrazně negativní roli hraje například kouření. Vstřebat se může jen minimum, ale i veškerý aplikovaný tuk. Za finální výsledek se proto považuje stav po třech až šesti měsících. Je třeba počítat i s tím, že přenesený tuk zůstává tukovou tkání, a tedy reaguje na váhové výkyvy i hormonální změny. Z těchto důvodů se zákrok obvykle opakuje – pro výraznější zvětšení se doporučují dvě až tři sezení,” dodává MUDr. Petr Polák. 

Mnoho žen, zejména po kojení nebo výrazném zhubnutí, zjišťuje, že jejich prsa neztratila ani tak objem, jako spíše tvar a pevnost. V takovém případě by implantát mohl prsa spíše zbytečně zatížit a urychlit jejich další pokles. Řešením je tedy modelace prsou. „Při tzv. mastopexi pracujeme s tkání, kterou žena má. Odstraníme přebytečnou kůži a prsa vytvarujeme do přirozeně vypadající polohy. Výsledkem je pevný dekolt bez nutnosti použití silikonu. Pokud ale žena touží po zpevnění i mírném zvětšení zároveň, dají se tyto metody velmi efektivně kombinovat,“ vysvětluje MUDr. Petr Polák. 

Ne vždy je cílem prsa zvětšit – v mnoha případech ženy řeší právě opačný problém. Redukční mammaplastika představuje pro řadu pacientek nejen estetickou úpravu, ale i úlevu od dlouhodobých obtíží, jako jsou bolesti zad, krční páteře nebo omezení při pohybu. Zákrok tak často přináší kombinaci zdravotního benefitu a většího komfortu v každodenním životě – v tomto případě je možné žádat o hrazení zdravotní pojišťovnou. Zároveň ale platí, že motivace žen není vždy pouze zdravotní – důležitou roli hraje i celkový pocit z vlastního těla a cesta k navrácení sebevědomí.  

Mnohem běžnější, než se může na první pohled zdát, je asymetrie prsou, tedy stav, kdy jsou prsa přirozeně odlišně velká nebo tvarově nesouměrná. Řešení je v těchto případech velice individuální a může zahrnovat jak jednostrannou augmentaci implantátem (ve výrazně odlišných velikostech obou prsů), tak kombinaci více korekčních metod. Specifickou oblast pak představují úpravy dvorců a bradavek, které lze provést samostatně nebo jako součást komplexnější operace.  

Když jeden zákrok nestačí 

V praxi se jednotlivé zákroky velmi často kombinují – lifting s implantátem, redukce s úpravou dvorce nebo korekce asymetrie s fatgraftingem. Pro některé ženy je přitom úprava prsou jen jednou z částí větší proměny – takzvaný “mommy makeover” v jednom kroku řeší komplexně nejen prsa, ale i úpravu oblasti břicha, rukou  či dalších partií. Rozsah takové operace je ale vždy velmi individuální a jeho nastavení závisí především na zdravotním stavu pacientky. Prioritou by vždy měla být bezpečnost. Pokud by délka narkózy nebo rozsah zákroků příliš zatěžoval organismus, zdraví má vždy přednost. V těchto případech je lepší zákrok rozdělit do více fází. 

„Možností je dnes skutečně mnoho a každá z nich může být tou správnou, pro jinou ženu, v jiné životní situaci. Než ale padne jakékoli rozhodnutí, vždy by měla přijít konzultace, během které chirurg zohlední zdravotní stav pacientky a posoudí reálné možnosti s očekáváním pacientky. Součástí by také měla být řádná edukace a informovanost pacientky o rekonvalescenci, následovné péči, případných možnostech korekcí i komplikací, na základě kterých by se měla pacientka finálně rozhodnout," uzavírá MUDr. Polák. 

 Zdroj informací: MUDr. Petr Polá, tiskové materiály