Dodnes před sebou vidím článek v jednom časopise. Byl krátký, skládal se asi ze dvou vět a byl v křiklavě oranžovém rámečku, kterému vévodila šťastně se tvářící těhotná žena. Článek hlásal, že drtivou většinu prvorodiček šokuje síla porodních bolestí.

Čili že se můžeme stokrát snažit si něco představovat, a když přijde na věc, šok z té silné bolesti patrně způsobí, že byste dala všechno za jedno jediné – hodit zpátečku!!!

 

Myslela jsem na tu větu celé roky, nakonec jsem se odhodlala k tomu radikálnímu kroku. A že si to teda zkusím na vlastní kůži.  A pak jsem měla strach ještě větší. Kdysi mi vrtali pánevní kost zaživa pro vzorek kostní dřeně. To jsem považovala za vrchol bolesti.

Nebo zubaře…

 

Ale co ta porodní bolest?
Prý jediná bolest na světě, která má kladný výsledek.

Ne, nebojte nebudu tady rozvádět, jak je to strašné.

Nebylo to nic tak extra, abych to musela zažívat denně, ale jakési hormony štěstí ihned poté způsobují, že na to vzpomínám kladně.

Jo, a vrtání kostí bylo možná dokonce horší.

 

Tak se na to koukněme čistě z teoretického hlediska:

 

Bolest je způsobena stahy děložních svalů, které jsou považovány za nejsilnější sval v našem ženském těle vůbec. Jeden stah by prý utáhl vagón uhlí. Nevím sice, jak to kdo zkoušel, že to ví – ale síla je to obrovská.

Mě spíše než bolest šokovala právě síla těchto svalů.

 

Děloha je svalový orgán hruškovitého tvaru. Příčně i podélně uspořádané vrstvy svalů se poté začnou vlivem působících hormonů stahovat odshora dolů. Tak je vyvíjena enormní síla, která postupně otevírá děložní hrdlo a posléze vytlačuje dítě ven.

 

Nedá se jednoduše říci, jak porodní bolest bolí.

Každá žena to cítí jinak a s jinou intenzitou.

-         v podbřišku

-         v kříži

-         v kyčelních kloubech

-         v tříslech

-         hluboko v pochvě

 

Uvádí se několik možných pocitů. Bolest může být popisována jako nesmírný tlak, pálení nebo píchání.

Pro ty, které je ještě nezažily, je jedinou možnou srovnávací „akcí“ snad jedině obrovský průjem s opravdu velkými křečemi.

Intenzita a lokalizace bolesti se během porodu může měnit a zpravidla se mění – bolesti se stupňují, až přejdou do obrovského tlaku a pocitu na tlačení.

 

Na počátku porodu bolesti přicházejí v intervalu 3-5 minut a trvají zhruba minutu.

Tímto mechanismem se otvírá děložní hrdlo.

 

Poté přichází bolesti, které již vypouzejí děťátko ven. Přicházejí rychle za sebou, trvají zhruba dvacet vteřin a některé ženy dokonce uvádějí, že žádné přestávky nepociťovaly.  V tu chvíli se už ale hlavička dítěte prodírá do pánevní oblasti.

 

Bolest, která se střídá s tlakem, bývá nejmenší. Někoho tato fáze už dokonce ani nebolí. Každopádně jste natolik soustředěna na tlačení, že bolest nevnímáte již tak intenzivně. A v tu chvíli vám můžu garantovat jen jedinou věc. I kdybyste stokrát tlačit nechtěla, tak to nejde… Tělo má v tuto chvíli navrch…

 

Výsledkem je nakonec tedy miminko. A tohle všechno poté čas ohladí natolik, že vzpomínky na porod budou ještě balzámem na duši. Jelikož výchova dítěte je věc daleko horší…. :-) 

Reklama