bul1.jpg
Foto: Shutterstock

Šikana je v dětských kolektivech bohužel poměrně rozšířeným jevem. A kde je oběť, tam musí být i pachatel. Jak se zachovat, když zjistíte, že máte druhého jmenovaného doma? Nejprve je důležité si něco takového vůbec přiznat. Podle školní psycholožky Ivety Rebrové tomu část rodičů nevěří nebo svalují vinu na někoho jiného.

„Ve chvíli, kdy se rodiče dozví, že jejich dítě mělo někomu ublížit, se v první řadě dostaví šok. S ním je spojeno silné napětí a stres, což může následně spustit celou kaskádu emocí, jako jsou bezmoc, strach nebo zlost. Potom jsou reakce různorodé. Roli hraje také to, jestli rodič s potomkem už nějaké jiné kázeňské prohřešky řešil nebo je to jejich první zkušenost. Někteří rodiče nemohou pochopit, že zrovna jejich dítě něco takového udělalo, jiní hledají viníky jinde a další jen rezignovaně odvětí, že si s dítětem neví rady,“ popisuje nejčastější reakce školní psycholožka Iveta Rebrová.

Dítě ovšem může šikanovat i přesto, že by to do něj nikdo neřekl. Ochranitelský instinkt se u rodičů sice přirozeně projeví, ale bránit dítě za každou cenu je kontraproduktivní a nedává mu to dobrý základ do budoucna. Nebraňte ho slepě, vyslechněte jeho i zástupce školy a snažte se být nápomocní a společně hledat cestu k nejlepšímu řešení.

Pátrání po příčině

Dále je důležité pátrat po příčině. Děti většinou nešikanují proto, že jsou prostě zlé, ale obvykle je k tomu vedou jiné důvody. Dost často jim v životě něco chybí. Mohou si tak kompenzovat nedostatek sebevědomí, problémy se sebepřijetím, nedostatek pozornosti ze strany rodičů nebo je k tomu nutí jiné dítě, kterému nedokážou vzdorovat. Příčinou může být také neschopnost ovládat své impulzy a vypořádávat se s hněvem.

Možná to bude znít drsně, ale vinu na tom, že dítě šikanuje, mají v mnoha případech částečně i jeho rodiče, protože se mu dostatečně nevěnují, neučí ho empatii a vcítění se do druhých nebo od nich nepociťuje dostatek lásky.

sik2.jpg
Foto: Shutterstock

Pokud se ukáže, že vaše dítě jinému ubližovalo, je nutné si s ním o tom promluvit. Dejte najevo své znepokojení, ale nemusíte hned křičet a zakazovat. Otevřete diskuzi, ve které se vám bude chtít potomek svěřit, co stojí za jeho počínáním. Upozorněte na špatnost jeho konání i potřebu trestu, ale nezavrhujte ho jako špatně vychovaného spratka. Aby se situace neopakovala, je potřeba najít příčinu. A pokud na to sami nestačíte, není to žádná ostudu a může pomoci třeba návštěva psychologa.

Mluvte s dítětem o tom, jak se asi cítí oběť šikany. Učte ho empatii, schopnost vcítit se do druhých. Když se potomek naučí věci vidět i z jiné perspektivy, sníží se šance, že bude své činy v budoucnu opakovat.

Vhodný trest

Těžké bude také rozhodnout o trestu. Pokud se šikana odehrála v online prostoru a dítě k ní používalo počítač či telefon, můžete mu tyto věci na nějakou dobu zakázat. Stejně tak je možné dítě na určitý čas zbavit jeho privilegií – místo auta půjde do školy pěšky apod. Potomka ale neponižujte a nezesměšňujte, jinak v něm vyvoláte akorát pocit křivdy a nespravedlnosti.

Co se týče šikany ve škole, Iveta Rebrová upozorňuje na několik důležitých skutečností. „Rodiče i děti si musí uvědomit, že odhalením agresorů a rozdáním výchovných opatření celá situace nekončí. Je důležité zaměřit se na narovnání vztahů ve třídě, což je hlavně úkol školy. Rodiče ale mohou situaci pomoci tím, že přijmou zjištěná fakta a důvěřují škole v tom, že nechce jejich dítě poškodit, ale situaci vyřešit. Vhodné je také vyhledat psychologa. V případě závažnějších výchovných obtíží se rodiče také mohou obrátit přímo na Středisko výchovné péče,“ radí psycholožka.

Zdroje: školní psycholožka Iveta Rebrová, minimalizace šikany, verywellfamily, parents

Čtěte také:

Reklama