Šikana z pohledu učitele

Než se pustím do nějakých „hutných informací“, pokusím se vám popsat to, co asi vidím ze své pozice učitelky. A vás chci o něco poprosit: až si přečtete část, psanou kurzívou, nečtěte dál, ale zkuste samy za sebe poctivě rozhodnout a zvážit, jak byste rozhodly. Příběh je pravdivý, změněná jsou jen jména a rozuzlení se samozřejmě dozvíte.

Byla žila jedna paní učitelka. Měla svoji třídu - třicet malých piškuntálků, o které se bála, protože byli živí a čiperní. Vodila je jako kvočna a pořád si s nimi povídala, pokud mohla. Jenže často nemohla - musela kreslit a psát na tabuli, chystat pomůcky, vysvětlovat látku, rozdávat odměny, vpisovat do sešitů a občas si i odskočit ze třídy, i když jenom na chvilku, a o přestávce. A dvakrát za týden měla službu na chodbě - to, když její třída šla na tělocvik.

Jednou se takhle dívala, jak děti pěkně zacházejí za roh, uspořádané ve dvojicích, a byla na ně moc pyšná. Tělocvikářka šla vedle nich, ani ne moc vpředu, protože by neviděla na ty poslední, ani ne moc vzadu, aby ti první někam nevrazili. Najednou se zpoza rohu ozval zoufalý křik:”On mě mlátí, paní učitelko!” Obě učitelky se rozeběhly k posledním dvojícím. Pavlík mlátil Vojtu po hlavě! Rychle Pavlíka odtrhly a pak se ptaly, co se stalo. “Já nevím, on se najednou otočil a začal mě zničehonic mlátit!” plakal Vojta. “To není pravda, Vojta mi chtěl vyházet sešity z aktovky a já jsem se jen bránil!” ozýval se ublíženým hlasem Pavlík. Na zádech měl skutečně rozepnutou aktovku. Vedle Vojty stál Honza. Paní učitelka se ho zeptala, co viděl. “Bylo to tak, jak říká Vojta!” potvrdil Honza. “Ta aktovka byla rozepnutá už ve třídě!” To rozhodlo. Pavlíka paní učitelka pokárala, protože si musí dávat na věci větší pozor a Vojtu pohladila po hlavě. Jinak nechala všechno být - děti se rvou pořád, zvlášť malí kluci.

O měsíc později byly děti na vycházce. Najednou se ozval zase pláč - tentokrát zpoza houští. Tam přece děti vůbec neměly co dělat! Pavlík se rval s Honzou! Učitelka byla pořádně rozzlobená, tím spíš, když jí Honza řekl, že byl bit, protože se kdysi zastal Vojty. Ona už na celou věc zapomněla, a teď tohle! “Počkej ve škole, dostaneš poznámku!” pohrozila Pavlovi. Děti se mu ještě chvíli posmívaly, ale už byl klid. Poznámku nakonec nedostal - paní učitelce se zdálo, že je dost vytrestaný posměchem spolužáků.

Za týden psali diktát. Děti se moc snažily, ve třídě bylo ticho jako v kostele. Najednou se ozval výkřik, z jedné lavice vyletělo do vzduchu pero a pak se ozval hlasitý pláč. Hanička, nejhodnější holčička ze třídy, právě přišla o pero, které jí maminka koupila k narozeninám! Hanička nebyla k utišení. O pero by nebylo, ale nedávno jí zemřel tatínek a ještě pořád byla hrozně plačtivá. “Pavle, cos to udělal?!!!” obořila se paní učitelka na jejího souseda. “Pojď se mnou do kabinetu!” V kabinetu se snažila z Pavlíka dostat, co ho to, proboha, popadlo, ale on s ní přestal mluvit. “No nic, pozvu si rodiče!” a to také udělala.

A teď ta chvilka na přemýšlení o tom, co jste právě dočetly a jak byste asi postupovaly…

A jedeme dál.

Jak to vlastně je se zodpovědností školy a s možností šikanu vyšetřit? Škola je za žáky zodpovědná po celou dobu, kdy jí jsou děti svěřeny: nejen ve třídě, ale i v šatnách, o přestávkách a na obědě. Tam všude by měly být dozory - tedy dospělí, kteří se starají o klid a pořádek. (To je jedna z věcí, podle které můžeme “vytipovat” vhodnost školy pro naši ratolest.) Pořádkem se rozumí dodržování zákonů dané země, školního řádu a zásad slušného chování - což, mimochodem, platí i pro učitele. Jakmile dítě opustí budovu, odpovědnost školy končí.

Dodržování zásad slušného chování by mělo být zakotveno ve školním řádu, a tak je možné jejich porušení sankcionovat - nejčastěji důtkou třídního učitele, důtkou ředitele školy, dvojkou nebo trojkou z chování. V závažných případech lze u starších dětí nařídit převedení jinam, kde se jim mohou více věnovat.

Porušování zákonů se u šikany objevuje také - buď ve smyslu občansko-právním jako způsobená škoda, újma (i psychická!) nebo ve smyslu trestního zákoníku - dochází k loupežím a ublížení na zdraví, někdy i s trvalými následky. Někdy dokonce agresoři přesvědčí oběť, aby spáchala sebevraždu. Pokud se něco podobného prokáže, je samozřejmě postihnut i pedagog, který se o děti měl starat a s ním i ředitel školy.

A jak je to s možností šikanu vyšetřit? Protože šikana je zpočátku velice nenápadná, tak počáteční stadia pozná většinou jen odborník, zabývající se vztahy ve skupině. Závěrečná stadia, kdy už jde “do tuhého” poznat jdou, ale nebývá zájem je účinně řešit. Pokud totiž má učitel podezření na spáchání trestného činu, je povinen svoje podezření hlásit na policii. Jestliže se trestný čin prokáže, stává se zodpovědným za to, že děti neuhlídal! To je, myslím si, vysvětlení toho, na co se mnohé z vás ptaly - proč učitelé šikanu neradi připouštějí. Navíc správné vyšetření nemocné třídy je náročné a liší se od běžných postupů asi jako pečení koláče od umývání nádobí. Stejně tak i terapie je dlouhodobá - a vyžaduje spolupráci cizích lidí, což školu nutně poškodí. Namísto toho, aby rodiče řekli “To je dobrá škola, tam nestrkají před problémy hlavu do písku a nebojí se ani koukání pod pokličku.”, řeknou  “Tam to vyloženě nezvládli, když na něco tak běžného musí zvát lidi zvenčí!”. A je na dlouhou dobu o potíže postaráno.

Tak, něco jsme si pověděli - a teď se vrátím k našemu příběhu - tentokrát o tom, co prozradilo pečlivé šetření ve třídě.