Krásné ráno redakce. Po přečtení tématu na dnešní den mi nedá nevzpomenout na dobu let osmdesátých let, dobu jisker, pionýrů a plnění akcí pro různé organizace.

Pamatuji si pouze útržky, ale pocit nepříjemna vypovídá o pravděpodobné šikaně. Psal se přibližně rok 1984, navštěvovala jsem cvičení při tělovýchovné jednotě. Byla vyhlášena soutěž a jako osmiletá jsem se s ostatními zúčastnila soutěže ve znalostech o sportu. Naše družstvo vyhrálo pobyt v pionýrském táboře v Německu.

Bylo to tam krásné, bazén, mašinka, která jezdila po celém táboře, kiosky, kde prodávali to, co v ČSSR nebylo ani náhodou.

Ovšem naše pionýrská vedoucí jaksi nemohla pochopit, že osmileté dítě jaksi nemůže stačit dětem o hodně let starším. Z kolektivních her mám hrůzu dodnes. Vždy, když jsem neuspěla, procházela jsem uličkou smrti, všichni na mě pokřikovali, alespoň že už nevím co.

Na výletě jsem zapomněla na paloučku plastovou lžičku a zjistila to až asi po třech km. Musela jsem se sama vrátit. Pamatuji si strach z lesa dodnes.

malé_pískle


Ano, to rozhodně šikana je. O to horší že podporovaná vedoucí. Měla jste ještě „štěstí“, že se to dělo jen v oddíle a nepřeneslo se to i do školy. Ale milá vedoucí by zasloužila...

Napište nám také o svých zkušenostech se šikanou redakce@zena-in.cz

TÉMATA:
DŮM A BYT