Kdo četl Terryho Prattchetta, ten jistě ví, že Ankh – morporkské šičky a švadlenky se zrovna jehlou neoháněly. Těmto dámám se ovšem dnes věnovat nebudu. Naopak, zavzpomínám na to, jak to s jehlou či šicím strojem šlo, nebo spíše nešlo mně.

Ušijeme si šaty!
Jednoho krásného dne minulého léta jsme se s kamarádkou rozhodly, že si ušijeme šaty. Ze stejné látky, ale každá si je ozdobíme jinými motivy pomocí barev na látku. Inspirací se nám stala Blanka Matragi. Rozhodly jsme se, že práci věnujeme celý víkend. To přece musí na šaty stačit, ne? I když mají mít dvojitou sukni a vypasovaný živůtek…

První varování
První problém začal už při výběru střihu – ať jsme ve starých Burdách a jiných časopisech hledaly, jak jsme hledaly, stále jsme nemohly přijít na nic, co by se nám líbilo. Nakonec jsme se rozhodly zkombinovat dva střihy, které nás zaujaly. A objevil se problém číslo dvě – obě máme poněkud nestandardní postavu. Já mám přes hrudník i ramena více, než je zdrávo, a kamarádka má zase neuvěřitelně útlý pas. A tak nám nezbylo než střihy kompletně přeměřit. Ale nakonec jsme měly střih i odhad množství látky a vyrazily jsme na nákup.

Jako živá?
Látku jsme si vybraly celkem bez problémů – byla úchvatná, stříbřitá a na světle měnila barvu, jako by byla živá. A vůbec nebyla pružná. Alespoň to tak vypadalo. Že zdání klame jsme pochopily ve chvíli, kdy jsme se pokusily vyžehlenou látku přišpendlit ke koberci, abychom na ni mohly nakreslit střih. Ona nebyla „jako“ živá, ona prostě živá byla! Kroutila se a bránila, vlnila a uhýbala… Ale nakonec jsme na ni úspěšně nakreslily střih. A protože se říká dvakrát měř, jednou řež, tak ještě než jsme použily nůžky, znovu jsme zkusily střih na látku přiložit. Ta věc vypadala úplně jinak!

Matematický průměr střihu
I dokonale přišpendlená látka se zase zjevně stihla nějak posunout, protože papírový střih naprosto neodpovídal tomu, co bylo na látce. Asi po desátém pokusu jsme prostě linky nějak zprůměrňovaly a tu věc ustřihly. V tu chvíli jsme zjistily, že: co mělo původně šedesát centimetrů, má teď devadesát, co mělo devadesát, má sedmdesát a vůbec, nic nesedí… A navíc se ukázalo naprosto nemožné rozeznat líc a rub.

Přesto jsme se nakonec vrhly do stehování. A šití. A párání. A stehování. A šití. A proklínání… Po celém víkendu a všech večerech následujícího týdne jsme konečně měly šaty. A když jsme nepovedené stehy překryly ornamenty namalovanými barvou na látku, vypadaly i… Docela dobře. Z dálky. Naštěstí akce, na kterou jsme tohle dílo připravovaly, oceňuje spíše snahu a kreativitu než dokonalost provedení, a tak jsme nakonec sklidily celkem úspěch. Akorát při pohledu na kamaráda, kterému jsme ze stejné látky za dvě hodinky spíchly volnou halenu, jsme zalitovaly, že jsme neužily podobný jednoduchý model – vypadalo by to mnohem líp…

Jak jste na tom Vy a šití?
Ušila jste někdy něco? Šila Vám máma nebo babička?
Štupujete ponožky? A kdo přišívá u Vás doma knoflíky?
Umíte šít na stroji? Vzpomenete si, jak jste se to učila?
Zvládla byste šlapací stroj? A co Vy, šití a úrazy?
Nechala jste si někdy ušít šaty? Vyplatilo se to?

Napište mi o svých „šicích“ pokusech na redakce@zena-in.cz a nejlepší příspěvek odměním! A můžete poslat i fotky svých výtvorů! :)

Reklama