Dnešní téma mě přimělo k tomu, abych se s vámi podělila o jedno neštěstí, které nás postihlo.
Přivdala jsem se do rodiny mého muže, která bydlí ve stejné vesnici, kde žijí moji prarodiče. Měli jsme malého, skoro ročního syna. Tento příběh se stal téměř před šesti lety, uprostřed mrazivého ledna...
Asi ve čtyři hodiny ráno nás vzbudili sousedé, že se stalo něco strašného, že hoří u mých prarodičů. Rychle jsem se podívala z okna a v tu chvíli jsem viděla ohromnou záři z protějšího kopce a hořící štít domu... Krve by se ve mně nedořezal. Zkoušela jsem ještě prarodičům telefonovat, ale spojení již nebylo možné. Předali jsme tedy syna manželovým rodičům a oba jsme rychle vyběhli z domu.
(úkol - Johanka z Arku)
Teprve na silnici bylo vidět, že nehoří jen štít, ale že celý dům je v plamenech, které šlehají vysoko nad střechu. Oba jsme s hrůzou běželi celé dva kilometry. Celou dobu se mi hlavou honily myšlenky - co když... ta nejistota byla příšerná. Asi v polovině cesty jsme narazili na hasiče, kterých jsme se hned ptali, co je s babičkou a dědou. Jeden z hasičů nám velice necitlivě oznámil, že když přijeli, celý dům již hořel, a že odtamtud nikoho netahali, tak tam asi zůstali. Zhroutila jsem se do sněhu a s hrůzou myslela na to, co asi museli prožít...
Naštěstí jelo k požární nádrži po pár minutách další hasičské auto a my se dozvěděli, že dědeček je v nemocnici, protože se nadýchal kouře a je jen lehce popálený, a babička je - jen v šoku - u sousedů. V tu chvíli jsem byla nejšťastnější člověk na světě.
Dlouho se babička s dědou i my ostatní vzpamatovávali z toho, co je postihlo. Jen za sebe můžu říct, že ještě rok po tom jsem se v noci budila zpocená hrůzou a tahala prarodiče z hořícího domu. Bohužel přišli o celý dům, který se již nedal zachránit, o všechny své osobní věci, dědeček o veškeré své sbírky pohlednic z celého světa, fotografií a diapozitivů, se kterými se účastnil různých přednášek a výstav. Byly to opravdu těžké časy, které jsou díky Bohu za námi.
Prarodiče nakonec získali pronájem v jednom domečku, takže se nemuseli odstěhovat z místa, které mají tak rádi. Na první pohled to dokonce vypadá, že žijí spokojeným životem, avšak my blízcí víme, že se s tím stále ještě vyrovnávají...
Zuzaa
Děkujeme za nádherný a dramatický příběh... Ještě že to nakonec v celku dobře dopadlo - oheň dovede být strašlivým živlem.
Postihla Vás nebo Vaše blízké nějaká pohroma? Přišla jste o střechu nad hlavou? Nebo Vám někdo "jenom" zničil byt? Napište nám na redakce@zena-in.cz!
Nový komentář
Komentáře
Já mám teda upřímně z ohně velký strach. Když jsem s manželem řešila náš dům, tak jsem hodně dbala na to, aby se tato otázka požární bezpečnosti pořádně vyřešila. Měla jsem štěstí, protože jsem si k tomu sehnala firmu https://pozarnebezpecnostnireseni.cz/ , která to kompletně zařídí a nestojí moc.
Moc smutné
To mě moc mrzí....
Mojí skoro osmdesátileté tetě taky začal hořet dům,naštěstí s ní byl zrovna vnuk, bylo mu asi čtrnáct, kterej jí z domu dostal.... Naštěstí se kus domu dalo zachránit a teta už se s tím smířila...
Tak to je teda opravdu neštěstí. Hlavně, že to prarodiče přežili.