Seznamování ve 40
 
Když jsem se ve svých 39 letech rozvedla, měla jsem pocit, že mám celý život před sebou a taky jsem měla takový ten úžasný pocit, že všichni muži na mě čekají, že se zase budu moci těšit na rande, mít možnost si vybrat... Rozumíte, ten pocit, který si osoba ženatá/vdaná (až na příslušné promiskuitní jedince) z pochopitelných důvodů nedovolí vůbec mít a za sedm, deset či patnáct let manželství si pomalu přestane pamatovat, jaké že to tenkrát v mládí bylo. Matně se na to pamatuji.
To se o mne tenkrát ucházeli Franta i Pepa i Karel a já je škodolibě týrala předstíráním, že se nemohu rozhodnout, a oni se chudáci předháněli v pozornostech... Jo, byly to časy.
Pak přišlo dlouholeté manželství se Standou, jednotvárný život, vystřízlivění z vášní (těch tělesných, citové zůstaly, tedy alespoň ty negativní :-), nakonec rozvod (proč jsem si já nebohá nevzala Pištu Hufnágla (nebo aspoň Frantu, Pepu či Karla :-).
 
A tak to najednou bylo tady. Ten pocit, že mohu vysílat signály, že jsem volná, že mohu jít na rande s cizím mužským (ovšemže s mužem inteligentním, charismatickým, vtipným a galantním) a že se mi zase mohou podlomit kolena (ne ve výmolu, který je u nás na silnici, ale spatřením JEHO).  
Chyba lávky!
Nejenže se v širém okolí jaksi nevyskytují žádní volní, neřkuli okouzlující či charismatičtí (a už vůbec ne vtipem sršící) muži. Oni se kolem mne vyskytují samí ženatí namyšlenci, kteří kolem mne dělají ty své tanečky a doufají, že s tím jednou uspějí (chachá...). A když se tak rozhlédnu kolem po manželích mých kamarádek (bez jakýchkoliv postranních úmyslů), taky mezi nimi nevidím jediného, který by mne okouzlil, Jsou to přitloustlí tatíci zlenivělí manželským životem a otrávení neutuchající snahou mých kamarádek předělat je k obrazu svému.
 
Po pár měsících jsem s překvapením zjistila, že MUŽI NEJSOU. Respektive jsou, a to 4 skupiny:
 
SVOBODNÍ S MAMINKOU - maminka nepřekonatelně vaří (i kdyby celoživotně vařila pouze ohřívané párky), u košil žehlí límeček vždy přehnutý, je skálopevně přesvědčena, že v péči jakékoliv jiné ženy by její synáček zhynul a pečlivě sleduje všechny jeho rýmičky a záněty ouška.

SVOBODNÍ SPORTOVCI - kromě toho, že u takového jedince je na prvním místě sport, na druhém sportovní vybavení, na třetím sportovní kamarádi, na čtvrtém jeho sportovní kluby a na pátém sportovní pořady v televizi, se můžete spolehnout na to, že a) budete někde na 34. místě, to v tom lepším případě,
a b) když se smíříte s tím, že vás bude honit po horách/na kole/jakkoliv jinak jako nadmutou kozu, možná získáte i kus jeho přízně.

ŽENATÍ NEPOCHOPENÍ - kapitola sama pro sebe, asi netřeba rozebírat. On je mezi těmi ženáči totiž nepochopen naprosto každý. Je to oblíbená seznamovací větička pronášená s výrazem psího trpitele a s očekáváním vašeho soucitu a vaší přízně, která manželčino nepochopení jistojistě vyváží.

DLOUHO ROZVEDENÍ VYBYDLENCI - zoufalci, kteří bez manželčiny péče chátrají a nabírají vzhledu vylítané dakoty. Možná mezi vámi existuje nějaká pečovatelská duše, která touží dát takovému jedinci zase nějakou fazónu, ovšem já mezi ně nepatřím.
 
Samozřejmě existuje ještě množství čeledí odvozených od výše uvedených typů, ale ty rozebírat nebudu. Nicméně za zhruba rok své nově nabyté svobody jsem se s jinými typy, než jaké popisuji výše, nesetkala. Takže jsem se rozhodla dát si inzerát. Přišla mi jediná nabídka. Dorazila esemeskou a zněla:
 
Ahoj, jsem 41 let (říkám si prima, to je akorát), svobodný (výborně), jedno dítě ve vlastní péči (no super, jednoho prcka ještě v pohodě zvládnu), zedník (no, sice jsem původně chtěla vysokoškoláka, ale co, šikovný chlap se hodí), kuřák (nonono, to už je horší, ale pokud kouří do 5 cigaret denně, tak to možná přenesu přes srdce) a Rom.
 
Ach jo. Takže jsem o sobě navíc zjistila, že jsem rasistka a milému pánovi jsem slušně, leč odmítavě odpověděla.
 
Jéminkote, ženský, je fakt možný, že chlapi vyhynuli? Je mezi vámi nějaká, co se seznámila ve středním věku s okouzlujícím mužem. Dejte mi přece trochu té naděje :-))
 
Kadla
 Milá Kadlo,
váš příspěvek mě fakt potěšil.
Ne, neberte si to osobně, není to kvůli vaší marné snaze naváhat ještě nějaký hezký vztah, ale kvůli vaší vtipné definici mužské populace.
Teď jde o to jestli mít doma jistotu v pupkatém, protivovi nebo závidět vám ten pocit svobody a naději, že se jednou s tím svým vytouženým setkáte...
Přeji vám, ať je to co nejdříve.

A dejte vědět
Někde přece musí být
 
 
Reklama