Milé ženy-in, zdravím vás.
Je pátek, je vedro, astronomické léto, které začalo před pár hodinami, se činí. Zkrátka a dobře čas letních dovolených je tady. A k těm, chtějte – nechtějte, patří i letní lásky. A to už se pomalu dostáváme k dnešnímu tématu.
Jako zástupce té druhé strany bych na vás šel od lesa. Nebudou mne zajímat dojemné chvíle, které jste v létě trávili jen vy dva a na které nikdy nezapomenete, nene, jsem muž a mám rád akci. Takže i dnešní téma bude akční.
Chci vědět, na co vás chlap utáne, zkrátka jak jste se nechala kdy nejzajímavějším způsobem sbalit. Každý přece známe ta klasická pozvání na kávu (když nám bylo míň, šlo o zmrzlinu – v těch dobách nám kafe nechutnalo a bylo nám líp), čaj, při setkání někdy večer se sortiment pozvání mění od kina přes divadlo až na alkohol… Je toho hodně, ale originální to moc není.
Vzpomněl jsem si na jeden trik spisovatele Viewegha, který ve svojí knize popisuje, jak přišel k dívce na bar, položil před ni svoje hodinky a zeptal se: „Prosím vás, slečno, nevíte, kolik je hodin?“ To už je variace na ohrané téma, které se nedá upřít invence. A právě takové situace mě zajímají.
Nebo jste byla obětí nějakého naprostého zoufalce? Zažila jste nějakou trapnou situaci typu: „Prosím vás, slečno, já bych s vámi potřeboval navázat kontakt,“ s mužem/mladíkem, který se přiblble usmívá, drže v ruce kus provázku?
Kamarád teoretik zase vymyslel, že by měla zabrat věta: „Prosím vás, slečno, řekněte mi, že jste paní, ať se mi tolik nelíbíte!“ Podle mě na zmatení je to dobré, ale vysvětlovat pak slečně, co přesně jsem po ní chtěl, by asi celý efekt zkazilo. Ale to je jen teorie.
Já od vás chci slyšet příběhy z praxe. Určitě jich znáte dost, jsou to věci, kterými se každý rád chlubí, když už se stanou. Vzpomeňte třeba na Toma Cruise (v dobách, kdy ještě Tom Cruise ještě stál za vzpomínku) ve filmu Top Gun. Scéna, kdy v baru plném pilotů vezme mikrofon a předvede svoje šílené číslo, mne v pubertě docela děsila a bál jsem se, že tohle bude potřeba, abych si někoho našel. Naštěstí moc nechodím do barů, kam chodí piloti.
Téma je nadneseno, teď už pište vy. Poslané květy, poezie, denní hledění si do očí a strach z prvního kontaktu (co kdyby to nevyšlo, že?) nebo i tak zajímavé oslovení v autobuse, tramvaji nebo prostě na ulici, kterému nešlo říct ne a vy jste na sebe nechala kontakt…
Co na vás zabírá, ženy-in?
Je to vtip a zajímavý nápad, jak oslovit?
Nebo je to jedno a v podstatě záleží na vzhledu?
Roli hraje určitě i sebejistota. Jak velkou?
Seznámil se s vámi někdo přes nějaký nečekaný dar?
Květiny? A co dopis od neznámého?
A co ty trapné pokusy?
Jak nejzoufaleji se vás někdo pokusil „sbalit“?
A co se vám v dlouhodobém horizontu ukázalo nejtrvanlivější?
Jak zněla první věta muže, se kterým jste dodnes?
Neříkejte, že si ji nepamatujete, to byste nebyla žena!
Určitě mi to všechno napište! Je léto!
Je léto a ty nezadané z vás budou vědět, co ano a co ne!
Směle do toho!
Nejzajímavější příspěvek oceníme dárkem.
Také budeme soutěžit o dva lísky na zítřejší představení hry Hrdinové!
Nový komentář
Komentáře
Asdareel: Ano mate pravdu,ale my musime mit ledove odtazity vyraz je to nase obrana jinak by si kazdy dovoloval.
Za sebe muzu rict,ze je to galantnost;vzplala jsem obrovskou laskou k muzi,co me na letnim,hudebnim festivalu,protahl vsemi kouty,vse mi ukazal,ukecal pro me 1 malickost zadarmo,potom v kine,me nechal sedet,sam stal,dal mi svpji bundu,pozdeji prinesl deku,,,a bylo toho vic,muz ma byt gentlman,,,jestli muzi maji problem,at si nakou knihu o tom prectou,tam jsou mile,nevterne navody na dvoreni se,,co vic si zena muze prat:)
a... 32 (a vůbec): mislýž takové chuďynki, co pýšou "zbalit"?
Proboha...
Richarde, toto téma je docela smutné z toho důvodu, že (alespoň dle mých zkušeností) se prostě chlapi k seznámení nemají...
Někde jsem četla, že co svět světem stojí, ještě nikdy nesbalil chlap babu, vždycky je to naopak...
a....: Normálně nehodnotím příspěvky ostatních čtenářek, ale z těch tvých agresivita jen čiší. Pokud ti někdo ublížil, vylévej si vztek na něm...
richard.klicnik: jsi větší chudák než jsem očekávala
na chvíli jsem zapomněla že lidská blbost je BEZBŘEHÁ
Tímto opravdu končím..rozhovor tohoto typu ztrácí význam
richard.klicnik: já jen dodám...vezmi si na víkend českou mluvnici a pár knížek dobrých autorů...jinak hochu nevím, nevím, ale dlouho se tím psaním asi živit nebudeš
Měj se krásně
richard.klicnik: čtu pečlivě jen to, co si zaslouží pozornost...je to pro tebe takový problém říct, že jsi to myslel jinak? Každého, kdo nepochopí tvůj "smysl pro humor" nazýváš trumberou?? Vzhedem k tomu, že jsi z redakce, tak jednu poznámku...nauč se skloňovat
Chyby si můžem dovolit jen my, konzumenti vašich výtvorů, tak nám je PROSÍM předkládeje alespoň formálně správně, když už ten obsah je jaký je.
Jardine: Opradu dobré!
richard.klicnik: Nehroť to do genderových sterotypů
Můj muž je inženýr kybernetiky libující si v anglickém humoru, který pronáší s naprosto kamennou tváří. Při seznamování mi suše oznámil: "No, krásy jsem moc nepobral, tak se to snažím dohnat inteligencí. A protože nemám vlastní, dělám umělou." To mě dostalo a dodnes v něm obdivuji tu jeho schopnost brát se s nadhledem a nesnažit se dělat lepším.
richard.klicnik: Poslali tě v redakci raději umýt okna???
Tak fajn...míru tvé hluboké ironie,jsem opravdu nepochopila, četla jsem jen velmi zběžně a skutečně mě nenapado, jaká stupidnost z tebe může taky vypadnout.
a....: Mám pocit, že mluvíte jeden o voze a druhý o koze. Richard mluví o tom, že se těžko rozezná holka od kluka a ty mluvíš o tom, zda se dá rozeznat vdaná od svobodné. Tak už si to ujasněte..
Pamatuju si, že jsem jednou seděla s kamarádkou na náměstí a dávaly jsme si zmrzku.
Bylo léto, krásně a jak jsme tak povívaly přijel k nám chlapík. Vedl kolo, měl elasťáky a upnuté tričko.
Docela sportovní, štíhlý, naštěstí žádný odpudivý. A promluvil na mě. Že prý mě tam často vídá (byly jsme tam asi podruhé) a že by mě hrozně rád pozval na oběd. Když jsem řekla že ne, že mám přítele, tak navrhl alespoň kávu. Pak už jsem musel být ráznější, pochopil, dokonce se i omluvil a odešel.
Jinak se seznamuji poměrně dobře, ale je to většinou při nějaké příležitosti.
richard.klicnik:
tos mi ale neodpověděl nač jsem se tě ptala..svůj smysl pro humor bys měl doladit/ a to dost radikálně/
richard.klicnik40: Prosím tě jak se to dalo v dřívější době poznat, že je nějaká vdaná?? To něco takového ženskou ze dne na den změní?? Jestli myslíš, že podle prstýnku, tak ten jsem já třeba nenosila nikdy, nějak jsme se spolu nesžily
No příště nic "úplně sám" radši nepiš, bude lepší, když si necháš poradit, přestože jsi už velkej kluk
Můj mě v práci doslova uhnal. První kontakt byl: náš pes taky tak kejchal,... a pak jsme ho pochovali. Dneska už má tohle rčení obměnu: ... a pak si nablinkal do pelíšku
Bóbika: Ten můj už naštěstí ne. Ale já to stejně nevěděla.
tyrkys: Tak vidíš