Seznamka v 16. století: Anna de Foix se stala českou královnou, když se provdala za prapravnuka Karla IV. Ten si ji vybral podle portrétu, jako v pohádce…

Zatímco francouzské a uherské prameny ji líčí jako dámu krásnou, ty české jí příliš nelichotí. František Palacký uvádí, že Anna z Foix moc krásy nepobrala, že byla tlustá, a cení si jí spíše jako ženy, která se přes své mládí stala rádkyní jinak nerozhodného krále. Jak je to možné? Existuje vůbec nějaké vysvětlení? Ano!

Anna z Foix a Candale (asi 1484-1506) jako malá netušila, jaké cti se jí jednou dostane. O daleké zemi, kam se jednou provdá, nic nevěděla. Byla dcerou hraběte Gastona z Foix a Kateřiny Navarrské, dcery navarrské královny Eleonory. Její předkové se sice mohli pochlubit slušně dlouhým rodokmenem a po pradědečkovi měla v sobě i kapku královské krve, neboť ten se oženil s jednou z princezen z rodu Valois, nicméně na konci 15. století se už jednalo o zchudlý rod nevelkého vlivu. Vlastně nebýt sňatku s českým králem patřila by Anna k mnoha zcela neznámým a nepříliš významným francouzským šlechtičnám.

Anna z Foix a Candale na obrazu neznámého malíře ve Svatováclavské kapli v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Foto: Master of Litoměřice Altarpiece, Public domain, via Wikimedia Commons / upraveno pomocí ChatGPT

V době, kdy se po svých dvou nezdařených a nenaplněných sňatcích poohlížel stárnoucí český a uherský král Vladislav II. Jagellonský (1456-1516), mimochodem pravnuk Zikmunda Lucemburského a prapravnuk Karla IV., po vhodné nevěstě, žila Anna po předčasné smrti rodičů u své tety, francouzské královny Anny Bretaňské, na zámku Blois jako její dvorní dáma. Zde se naučila nejen číst a psát, ale zvládla i základy latiny.

Vladislav si Annu vybral podle portrétu. Když mu v roce 1500 konečně papež vyhověl a anuloval jeho oba předchozí sňatky, které existovaly stejně jen na papíře, přinesli mu do jeho královské kanceláře několik portrétů krásných dam. Jakmile mezi nimi spatřil portrét Anny z Foix, všechny ostatní adeptky okamžitě ztratily šanci. Její krása ho očarovala na první pohled. Hluboce se zamiloval a o jiné nevěstě už ani nechtěl slyšet. Když ji pak viděl na vlastní oči, byl zamilovanější ještě víc, protože prý skutečnost předčila jeho očekávání. Proč tedy čeští letopisci, z nichž nejspíš vycházel František Palacký, Anninu krásu nezmiňují? Vysvětlení je prosté. Neznali ji! Anna žila po svatbě v Budíně, v Čechách nikdy nebyla. Vlastně ji vidělo jen pár šlechticů ze dvou českých delegací, které do Uher za králem zavítaly. A v obou případech byla Anna v pokročilém stupni těhotenství, které jí na kráse nejspíš nepřidalo. Navíc ji pánové zahlédli asi jen letmo. Ale vraťme se kapánek zpět…

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Některé české královny byly mimořádně plodné. Marie Španělská přivedla na svět také 16 dětí podobně jako o dvě století později Marie Terezie …

Svatební smlouvy byly sepsány v roce 1501 a svatba v zastoupení se konala na počátku roku 1502 na zámku Blois na řece Loiře. Pak se Anna vydala se svou družinou na cestu do Uher, přerušenou několikatýdenním pobytem v Benátkách, které si okamžitě zamilovala. Nespěchala. V Benátkách ji čekali uherští šlechtici, kteří ji do Budína doprovodili. Čeští aristokraté přizváni nebyli. Nikdy to králi nezapomněli! Možná další důvod, proč neměli svou novou panovnici v oblibě. Ještě před příchodem do Budína byla Anna v Székesfehérváru korunována uherskou královnou. Českou královnou se sice dnem svatby stala také, nicméně korunována nikdy nebyla. Nestihla to.

Královna Anna na koni a její doprovod
Foto: Discours des Ceremonies du Sacre et mariage d'Anne de Foix avec Ladislaus Roy de Hongrie, Public domain, via Wikimedia Commons

Vladislav měl už nejvyšší čas, ženu potřeboval jako sůl. Bylo mu čtyřicet šest let a stále byl bez dědice. Zlí jazykové dokonce tvrdili, že byl panic. To sotva! Ačkoli byla Anna více než dvakrát mladší, byla malinko zkušenější. Ve Francii si prý prožila jakýsi milostný románek. Vladislav byl nejen mírný král, ale také moc hodný člověk. Konečně ho potkalo obyčejné lidské štěstí a on si toho nesmírně vážil. Od své mladinké ženy se ani nehnul, měl oči jen pro ni, v jejích komnatách trávil více času, než bývalo tehdy obvyklé. Dokonce začal zanedbávat své panovnické povinnosti! Hýčkal Annu nákladnými dary a Anna mu jeho lásku oplácela. Konečně měl komu poskytnout svou laskavost a dobrotu.

Podle všeho byla Anna v manželství s ním šťastná. Poměry v Uhrách byly sice drsnější a primitivnější než v její rodné Francii, ale ona si v dopisech domů nestěžovala. Rychle se přizpůsobila a hlavně se do svého manžela také zamilovala. A ukázalo se, že má i politický talent! Věděla, jak moc je panovník nerozhodný a ovlivnitelný, proto se stala jeho hlavním poradcem ona a její manžel to velice oceňoval.

Brzy bylo jasné, že velká láska přinese i vytoužené ovoce. Dne 23. července 1503 porodila královna Anna prvního, tolik toužebně očekávaného potomka. Byla to sice „jen“ dcera – po mamince Anna, pozdější česká královna Anna Jagellonská. I přes mírné zklamání Vladislav zářil štěstím. V Uhrách se slavilo, v Čechách tato událost proběhla skoro bez povšimnutí. Češi králi nezapomněli, že je nepřizval k příjezdu královny do Uher.
Když pak Anna otěhotněla podruhé a porodila v roce 1506 syna a dědice Ludvíka, neznalo královo štěstí mezí. Porod byl však předčasný, chlapeček se narodil neduživý. Dlouho balancoval na hranici života a smrti, lékaři ho museli udržovat při životě bizarními tehdejšími metodami - balili ho např. do teplých vnitřností čerstvě poražených zvířat. Nakonec synek přežil, ale jeho příchod na svět byl draze vykoupen.

Vladislav jako český král v Livro do Armeiro-Mor, autor João do Cró, 1509
Foto: João do Cró, Public domain, via Wikimedia Commons  / upraveno pomocí ChatGPT

Anna se z těžkého porodu nemohla vzpamatovat a za necelý měsíc zemřela. Dnes se historikové domnívají, že příčinou byla horečka omladnic, v té době pochopitelně nemoc neznámá. Annina smrt uvrhla citlivého panovníka do zoufalství, které ho poznamenalo do konce jeho života. Prožíval pohádkové manželství! Jenže společný život byl tak krutě krátký – trval pouhé čtyři roky. Králův žal byl nezměrný. Načas ho dokonce vyřadil z plnění vladařských povinností. Upadl do těžkých depresí, propukla u něj i cévní mozková příhoda. Churavěl sice už i dříve, ale nyní ztratil veškerou chuť do života. Skoro nemluvil, vůbec se nesmál. Žil jen pro své děti, které mu milovanou ženu neustále připomínaly. Na ty přenesl svou něhu a laskavost. Sám se už neoženil, ani žádnou ženu nehledal. Tomu se říká láska…

I když jako přísná katolička měla Anna tak trochu nedůvěru ke „kacířským“ Čechům, korunovaci na českou královnu prý měla v plánu. Jen jí nemilosrdný osud tento záměr nedovolil uskutečnit. Možná by byla u nás stejně vážená a oblíbená jako v Uhrách. Tak se alespoň do našich dějin zapsala prostřednictvím svých dvou dětí, které obě na český trůn usedly…

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Kateřina Lucemburská byla až příliš poslušnou dcerou Karla IV. Na dva ženichy kývla, na třetího už naštěstí nemusela

Zdroje info: Historická červená knihovna 2015, Čechura Jaroslav a kol. autorů: Královská trilogie 2007, Liška Vladimír: Ženy českých panovníků 2, 2014