Asi před rokem jsem si začala psát s jedním Rakušákem přes Internet. Ze začátku jen tak z legrace, za pár týdnů jsem se přistihla, že na každý jeho majlík nedočkavě čekám. Píšeme si anglicky, je to docela psina, ani jeden neumíme pořádně a tak on tam občas zamíchá němčinu a já češtinu. Ale zdá se mi to být docela fajn kluk.
Po vánocích jsme se domluvili, že by bylo dobře se někde setkat. Protože já mám v plánu jet s partou na lyže do Alp poslední únorový víkend, řekli jsme si, že se setkáme tam. Prostě on taky přijede. Zdá se to být fajn, ale pár šťouravých poznámek několika kámošek mě trochu připravilo o klid.
Co když nebude všechno tak, jak si namlouvám, co když se z něho vyklube nepříjemný typ nebo dokonce nějaký úchyl či násilník? Psát může hezké věci, ale co když? Prostě červík pochybností hlodá a hlodá. Dokonce jsem se přistihla, že se začínám obírat myšlenkou do těch Alp prostě vůbec nejezdit a setkání oddálit, ale má to cenu?
Tak bych ráda věděla, jestli má některá z čtenářek zkušenosti s chozením přes Internet, nebo jak to jinak říct, no prostě mám strach, že budu moc a moc zklamaná.

Moc zdraví všechny
Helča
Reklama