Do práce jezdím způsobem pro města obvyklým - kousek autobusem, kousek tramvají, taky trochu ťapu pěšky ...
Avšak mám ještě další zaměstnání, zpívám a hraju v kapele. Asi rok a půl jsme s kolegyní ve dvou hrály v taneční vinárně v centru města a protože to byl pravidelný úvazek, aparaturu jsme nechávaly na místě a v pohodičce jsme si dorazily deset minut před začátkem namalované, ve střevíčkách a načesané (pro ty, kdo nikdy netahal aparaturu dvě patra po schodech podotýkám, že na to jsou nejlepší džíny, tenisky a žádné nalíčení).
S ulehčením jsem zapadla vedle řidiče ... jenomže to nebyla kolegyně, nebylo to její auto a dokonce to nebyla ani oktávka, ale passat ... A starší pán na mě nevěřícně koukal skrz brejličky a neřekl ani slovo. Stačila jsem vykoktat jen "Promiňte" a začala zvedat kotvy, když se přiřítila postarší manželka onoho pána poněkud kredenciózních rozměrů .... a její slova nedokážu ani zopakovat (upřímně řečeno jsem se jí při onom přestojení nedivila). Vystoupila jsem důstojně z auta - ono to s jehličkami na nohou a krátké sukni jinak ani moc nejde a přesedla si ke kolegyni, která mezitím dorazila.
Než jsem jí stačila říct, co se stalo, pravila ona: "A dědeček se tak těšil, že to fakt pomohlo!!!"
Obě auta totiž stála před salónem krásy. :o)))
Zdraví Růža
Nový komentář
Komentáře
Paráda:-)))
To je lepší než Herta, ale ta už se snad taky rozjede
to je roztomilé. Lituji dědečka.
šmarjá co jsem to napsala hodily..nééé hodili
šmarjá co jsem to napsala hodily..nééé hodili
parádní příspěvek
Dědeček se možná těšil,že to babce prospělo,ale ona babka neměla asi smysl pro legraci,mezi náma,já bych se na tebe asi také sladce neusmívala