O sexu v Japonsku se mezi cizinci nikdy nic nevědělo. Bylo to tabu. Ovšem v posledních letech v této zemi tiše probíhá sexuální revoluce. Hlavním důvodem je „amerikanizace“ japonského života a kultury s tím související. A tak vznikají speciální diskotéky, bary, nevěstince a hodinové hotely.

Co bylo dříve nemyslitelné, začíná být přijímáno jako normální. Zasloužily se o to především ženy. Chtějí být víc sexy. Chtějí ukázat své tělo. A mohou – existují diskotéky, kde tančí ve velmi odhalených šatech, aniž by je někdo odsuzoval. Nicméně přes den se z nich opět stanou poslušné japonské ženy, které tiše pracují a jsou podřízené mužům. Jen večer si vyhodí z kopýtka. Ale pokud byste se jich zeptali na jejich přání, co by chtěly dokázat – tyto tančící, smějící se, svobodné dívky vám většinou odpoví, že chtějí mít rodinu, vychovávat děti. To je v pořádku, ale kariéra, sebeuplatnění, vymanění se z naprosté poslušnosti a pokory vůči mužům jak v práci, tak doma jim málo říká. Netroufají si měnit staleté tradice, ony jsou ty, které se samozřejmě bez přispění muže starají o domácnost. Většina z nich se stále smiřuje s faktem, že posvátně vedou domácnost, starají se o manžela a děti tak, aby byl muž spokojen.

Může za to tradice, kdy muž má dominantní postavení a žena není ceněna. Její úlohou je být nenápadná a hlavní starostí je starat se o muže a děti. Proto se aspoň některé snaží své „nenápadnosti“ zbavit, i když jen na pár hodin. Podle některých odborníků se pokoušejí v mužském světě prorazit svým tělem, když jejich další hodnoty nejsou oceněny. Poslední dobou to nejsou jen diskotéky, ale styl oblékání. Elegantní kostýmky s krátkými sukněmi, boty na vysokém podpatku. Upozorňují na sebe vzhledem. Ne dovednostmi a znalostmi. I když se morální normy, kdy nesměla svobodná žena jít na schůzku bez gardedámy, uvolnily a změnily, přesto je japonská žena povětšinou v područí muže a v zajetí zastaralého myšlení. Jenže... pěkné ženské tělo samozřejmě přitahuje pozornost japonských mužů, možná obdiv, ale ne respekt. A ten by chtěly moderní Japonky získat ze všeho nejvíc. Jenže jim to bude ještě dlouho trvat, bohužel.

A muži? Ti se ženskými problémy nezabývají. Jim západní kultura přinesla nevěstince, jaké vídali v amerických filmech. Prostitutky nabízející se na ulicích ve „speciálních“ čtvrtích bývají nazývány „žlutými drožkami“ (původ hledejme taktéž v USA, jsou prý stejně snadno k mání jako žluté taxíky v New Yorku a navíc mají žlutou barvu kůže). Muži se neptají na cenu služeb, ale zda by s nimi žena „nešla na kávu“. Pokud dostanou kladnou odpověď, zajdou do kavárny, odkud se přesunou do hodinového hotelu. Ti více majetní chodí pravidelně do „svých“ klubů, kde mají otevřený účet. Někdy jde stálé vstupné do astronomických částek. Ale pánové si rádi připlatí. V těchto klubech totiž neplatí za „osahání“ ženy, to vše mají zdarma. Navíc na konci každé taneční show je dívka vhozena do davu, dělejte si sní, co chcete, za to neplatíte. Hradí si pouze sex. Ale ne vždy – oblíbenou hrou mezi muži navštěvující drahé kluby je „kámen, nůžky, papír“. Kdo vyhraje, předvede soulož před „spoluhráči“.

Může za takovéto chování i sexuální výchova dětí? V Japonsku žádná neexistuje. Je nepřípustné, aby rodiče s dětmi o sexu hovořili. Opatrně s tím začínají některé školy. Ale nesetkávají se s kladným ohlasem veřejnosti. Jak se tedy mládež o sexu dozvídá? Z komiksů. Ano z komiksových pornografických časopisů. A kdo je čte? Jenom chlapci. Mohou se „pobavit“ nad utrpením kreslených sexuálních otrokyň (komiksy jsou v zemi velmi drsného ražení) nebo si mezi sebou půjčovat pornografické časopisy – opět uvidí jen fotografie nahých žen. Navíc dětská – dívčí, ne chlapecká – pornografie je na japonském trhu běžně k dostání. Dívky si natáčení videokazet přivydělávají, navíc letí další hit – obnošené dívčí spodní prádlo, které děvčata prodávaly pornoobchodům. Zájem je tak veliký, že už existují automaty s tímto „zbožím“. Jsou legální, proti prodeji nikdo neprotestuje.

Začala jsem sexuální revolucí u žen, ale je to opravdu sexuální revoluce? Sex je v rodinách stále tabu, povolen je pouze mužům. A vzhledem k tomu, kde si informace získávají, podle toho se také k ženám chovají. Jistá sexuální revoluce asi v Japonsku existuje, ale málokdo ji může pochopit, média se jí vyhýbají a samotní „autoři“ vlastně nevědí, co činí a proč to činí. Inu Japonsko!




Reklama