Když mě šéfredaktorka Johana požádala o článek na téma konverzace při sexu, myslela jsem, že vyzpovídám pár přátel a jejich vyprávění rozdělím do několika kategorií. Každý dotazovaný ale odpověděl něco tak rozdílného, že to nemohlo být v kategorii s ničím dalším. Zjistila jsem tak, že počet kategorií by byl nekonečný a výzkum by mohl trvat roky. Slyšela jsem příběhy opravdu roztodivné. Například o páru, kde muže po letech manželského soužití náramně vzrušovalo pomyšlení na nevěru. Svou ženu ale velmi miloval a nevěrný jí být nedokázal. Vyřešili to tedy tak, že natáhli budík, umístili ho do předsíně a začal sex. Celou dobu si vykali a manžel se neustále omlouval, že nemohou rozsvítit, aby je neviděla sousedka, která by to řekla manželce. Po nějaké chvíli zazvonil v předsíni budík, manžel zakřičel: “Jéžiš, to je Irena!“ a měl krásný, dlouhý orgasmus.
Nebo jiný pár. Ona vyrůstala v přísně katolické rodině, kde spolu o sexu nemluvili ani sami rodiče. Vyrostla tedy v domnění, že sex je něco hanebného a komu se to líbí, je hanebný také. Nebylo možné aby ji třeba manžel svedl a oba si to užili. Pořád to muselo vypadat, jako že nic nedělají. Takže to probíhalo tak, že ona například luštila křížovku, on do ní zezadu nenápadně vnikl. Jí to evidentně velmi vzrušovalo, ale nemohla se k tomu přiznat, protože nechtěla být žádná hambářka. Když se jí zdálo, že by na ní přeci jen bylo poznat, jak se jí to líbí, zeptala se třeba: “Německy ostrov na pět?“ A on se supěním: “Insel“. A ona pečlivě vyplnila políčko.
Další dvojice. Oba do sebe zahledění kulturisté, vyznávající absolutní dokonalost. On přišel s novou polohou a z jejich lože se zrcadly na nahoře i po stranách se ozývalo: „Zvedni nohu o stodvacet stupňů.“ „Ach!“ „Stodvacet prosímtě, máš ztuhlé svaly? Ó ano, to je ono!“ „Ach, ách!“ „Podívej se jak se mi napíná ten triceps!“ „Dvacet, ty máš výdrž, jo!“„Jéžiši, to je pěkná jamka co se ti tady udělala!“ „Miluji tvé vypracované břicho“. Pak se oba otočili tak, aby zůstali spojeni a zároveň se viděli dobře v zrcadle a pohledem upřeným každý sám na sebe řekli už jen „Už budu!“ a „Anó!“
Někdo mi také vyprávěl, jak měli naopak ve zvyku být naprosto potichu. Celou dobu bylo v ložnici, kromě vrzání postele, naprosté ticho. Orgasmus se u obou projevil maximálně hlubším nádechem a výdechem. Chodilo to tak u nich hned od druhé schůzky. Na té první se totiž ona hlasitě projevovala a bohužel si tak nevšimla, že on je v naprosté tichosti. Bohužel proto, že on po chvíli prohlásil „Nemůžeš být zticha, nemohu se vůbec soustředit!“ Od té doby byla tak potichu, že u sexu několikrát usnula, aniž by si toho on všiml. No, nejspíš také vyrůstal v přísné rodině.
Pak jsem také slyšela dvojici, která byla pravým opakem těch dvou. Hráli různé hry, jako že ona je třeba pacientka, on doktor, nebo školačka, on učitel a podobně. Ať hráli na cokoliv, vždycky křičeli. Bydleli na sídlišti a v létě měli otevřená okna. Když by jste k jejich domu přicházeli, zdálky jste poznali, že sex probíhá. Na ostatních balkonech totiž bylo viděl množství světélek ze zapálených cigaret. Muži z okolí, běžně kouřící doma v v obýváku se najednou rozhodli, že to nebudou doma zakuřovat, že si zapálí na balkoně. Sousedé, nově příchozí na své balkony se ptali těch, kteří už tam stáli „Pozdravbánbůh, tak co?“ „Školačka!“, zněla odpověď. „Nó, jo!“, na to oni a se zasněným pohledem usedli na připravené židličky.
No, konec vyprávění. Musím jít všechny tyhle příběhy vyprávět manželovi, moc se mu to líbí!
Reklama