Shodou okolností jsme se ubytovali  jen několik málo metrů od našeho úplně prvního bydlení v této zemi, v guestu Bella Bella. Protože tuto část pobytu bereme jako dekompresní před návratem domů, zaplatili jsme si velký a světlý pokoj s klimatizací a vlastní sprchou a záchodem, abychom domů nepřijeli úplně nepoužitelní. Všechny guesty tady v okolí jsou úplně plné. Začalo období dešťů a Thajsko se začíná vylidňovat. Všichni se koncentrují v hlavním městě, odkud letí domů.

 

Večer jsme se rozhodli, že navštívíme místní sexuální čtvrť PatPong. Když jsme vystoupili, na chvíli jsme zkoprněli. Netušili jsme, že se dá sex na ulici prodávat tak organizovaně. Prostitutky seřazené v řadách před hotýlkem či barem, ke kterému patřily, navíc v jednotných šatech, aby byly lépe identifikovatelné. Některé skupinky sborově zpívaly, aby na sebe více upozornily. Nadháněči nabízeli šílené programy live show, jako např. ping pong show, lesbian go go edge show, gilette show, cigarette show a asi dalších 20. Bary byly všechny pootevřené, takže byly vidět polonahé a úplně nahé dívky, tančící na vyvýšených pódiích. Sex se tam nabízí jako na trhu, a to doslova. Můžete za 90 bahtů (bez smlouvání) zajít do plátěného stánku na ulici.

 

Samostatnou kapitolou jsou samozřejmě transvestiti, kterých jsou tam mraky a jsou opravdu krásní. Přijíždějí mikrobusy přivážející byznysmeny v kvádrech a s notebooky po jednáních, aby si příjemně odpočinuli. Hromadně, včetně doprovodu z hostitelské firmy, všichni zamíří do vyhlídnutého hotýlku. Před vchodem si je rozeberou holčičky. Drobné Thajky, se lepí na šedesátileté tlusté Němčoury, Korejce a Japonce v oblecích a s mobilama na krku. Mimochodem, 97 procent ženatých Thajců minimálně dvakrát měsíčně jde do nevěstince. Abyste si udělali lepší představu, Pat Pong samotný jsou dvě 200 metrů dlouhé uličky. Jsou přeplněné stánky s pravými Omegami a zlatými Rolexkami za 1 000 bahtů („pravýma“), kabelkami z pravé zvířecí kůže za 150 bahtů („pravé“) a dalšími zaručeně pravými věcmi vyráběnými v Asii. No a všechny domy okolo jsou vlastně nevěstince, po obou stranách. Nejlevnější show začínala na 90 korunách, nejdražší jsme viděli za 850 korun. Zážitek. Virus HIV se radoval všude kolem.

Ráno jsme vyrazili na hadí farmu. Ta v Bangkoku je druhá nejstarší na světě a hadi se zde chovají, aby se z jejich jedu získávalo sérum proti uštknutí. V Thajsku totiž žije 160 druhů hadů. Celá farma je v areálu velké nemocnice. Mají tam muzeum hadů, velmi zajímavé, hlavně třeba 15 metrů dlouhá krajta. Nejprve jsme si prohlídli klece, potom jsme absolvovali asi 30 minutovou audiovizuální přednášku o hadech v Bangkoku a okolí a první pomoci při uštknutí. Pokud nemáte u sebe injekční stříkačku se sérem proti uštknutí kobry, tak ve filmu doporučují si těch posledních asi 7 minut užít. Je to totiž posledních 7 minut, které v živote máte. Až nakonec přiznali, ze kobry žijí v každém bangkokském parku.

 

A potom bylo hadí show. Krotitelé (jestli jim tak můžu říkat) nejprve dělali hokusy pokusy s kobrou královskou dlouhou tři a půl metru. Dráždili ji, aby se pěkně napřímila a za krkem roztáhla. Když se pohne takový had, tak je to nejen pěkně majestátní (stojí přes metr vzpřímeně a syčí), ale i dost hlasité. Váží tak 20-30 kilo a když skočí po natažené ruce, tak je to i slyšet. Diváci při tom všem sedí v hledišti asi 5 metrů od produkce.

Potom ukazovali nějaké menší kobry barmské - dva metry dlouhé, strašně rychlé a ještě více jedovaté. Demonstrovali na nich, jak se bere jed pro výrobu séra. Pak tam přinesli nějaké černo-žluté nejedovaté hady a hroznýše. Nakonec to samozřejmě muselo skončit po cirkusovsku velkou krajtou, kterou si mohl každý dát kolem krku a hladit (na její uživení tam chovají 3 až 5kilové králíky). Což jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít.


Odpoledne jsme se ještě na hodinu jeli projet lodí na kanály v Thonburi, což je dnes součást Bangkoku, ale kdysi to bylo vlastně celé hlavní město. Je postavené na vodních kanálech podobně jako Benátky. Lidé tam žijí neskutečně chudě. Poštu ale i třeba veřejnou dopravu tam zajišťují lodě, ulicemi jsou vodní kanály. Vedle v podstatě polorozbořených domečků na dřevěných pilířích jsou tam palmová a křovinatá pole. Při jízdě jedním klongem (klong je thajsky kanál) jsme zahlédli metr a půl dlouhého varana. Zážitek. Nádherné zvíře, navíc vidět ho vidět v jeho „přirozeném“ prostředí - na ulici v Bangkoku je něco úplně jiného než v ZOO. Asi jich tam žije hodně, protože to kormidelník nepovažoval za nic výjimečného.

 

Stali jsme se také součástí největšího marketu s CD na světe. V Banglamphu (čtvrt Bangkoku, ve které je Khao San) je asi 100 stánků s katalogy snad všech CD disků, na které si vzpomenete. Mají jen booklety a vy si vyberete u stolu s židličkami to, co byste chtěli. Prodavač to objedná mobilem a za 15 minut vám to přiveze spojka na motorce (přesně tam, kde právě jste). CD se tady prodávají kvůli úspoře hmotnosti a objemu jen ve slídovém obalu, ve kterém je booklet a inlay. Všechno tady stojí 100 bahtů (necelých 100 Kč), Seženete tu i všechny možné počítačové programy. Chcete Windows 2000 za kilo? Máte je mít. Jeden Angličan, se kterým jsme jeli autobusem, koupil 27 kilogramů CD. V tomto počtu jistě ještě dostal slevu a jeden kus ho nepřišel na více než 50 bahtů. Byla toho plna velká sportovní taška. Šílenec. Měl samou taneční a housovou muziku. Kdyby to gramofonové firmy věděly… Samozřejmě se za tento prodej daně ani tantiémy neodvádějí. A seženete, o co u nás doma nezavadíte. Navíc za babku.

 



 
TÉMATA:
ZAHRANIČÍ