Naštěstí (nebo spíše neštěstí???) mi tenhle problém odpadá.
Náš Pipin je totiž dokonale naprogramovaný jako nabourávač veškerých intimních styků v našem manželském soužití.
Pokud je v bdělém stavu, není naprosto v našich silách si vyměnit byť jen letmý polibek či snad dokonce objetí. Občas máme štěstí a podaří se nám alespoň krátké objetí, když vymyslíme Pipinovi nějakou důležitou zábavu nebo ho zaujmeme písničkovým programem Dády Patrasové. Ale i tak musíme dávat bedlivý pozor, aby nás náš syn nezáhledl.
Když nás přece jen chytne "při činu", vecpe se mezi nás, pověsí se na krk mně či manželovi -a máme to.
Když se Pipin narodil, bydleli jsme u mých rodičů v jednom maličkém pokojíčku. Dokud byl ještě malé miminko a vešel se do koše, spinkal sám. Když z koše vyrostl a postýlka by se nám do našeho pidibydlení už nevešla, začal spávat s námi v posteli. Všem třem nám to vyhovovalo, já jsem nemusela vstávat k nočnímu kojení a Pipinek klidně spinkal. V té době byly podmínky pro náš sexuální život stejně zcela mizivé. Za zdí z tenké dřevotřísky spali mí sourozenci, vedle nás Pipin. Manžel chodil domů v noci, totálně znavený z intenzivního dozařizování našeho domu.
Po přestěhování do domečku už si Pipin na postýlku nechtěl zvykat. Takže stála jen tak opuštěně 
Teď už to ovšem nebyl problém. Celý dům byl náš a nebyl problém se soukromím. Náš intimní život by měl logicky vzkvétat, ale...
Kdykoliv se začalo schylovat k vytouženému aktu, začaly se z vysílačky ozývat známe zvuky. Nejdříve vrtění, potom mručení a nakonec vřískot. A tak to máme pořád.
Řekne mi někdo, jak to ten malý "neřád" vycítí? A co s ním, proboha, máme udělat?
PS: Můj článek berte, prosím, trochu s rezervou. Občas se nám "to" přece jen povede :-)))
Vaše sexuálně vyhladovělá
Nový komentář
Komentáře
My jsme taky patřili k těm slabým povahám, které povolí dětem spát s nimi v jedné posteli. Bylo období, kdy s námi spaly 3
děti/nejstarší čtvrté už většinou spalo ve své/. S sebou si nosily i své oblíbené plyšové zvířectvo
...Bylo to opravdu náročné, většinou jeden z nás dospělých odcházel spát do dětského pokojíčku. Co se týče 
, žili jsme v tom období spíš jako bratr a sestra
. Dětičky vyrostly a já ráda vzpomínám, jak se nám společně hezky spinkalo.
ohl. zamykání: stalo se mé sestře, na mateřské s dvěma dětma, že si odskočila, no a malý (tehdy ani ne 3-letý syn) ji zamknul na záchodě... na klepání nereagoval, seděl před dveřma a plakal... a sestra se musela ze záchodu "vymlátit", nekecám vymlátila v nich díru aby se dostala ven, šílená strachy co je s dětma... a sousedku ani nenapadlo třeba zazvonit, jen ji az pár dnů řekla, když jí to sestra popisovala...jo, já slyšela u vás ten rámus... ale ani ji nenapadlo přijít !!!
jeste bych dodala at si to prosim nikdo spatne nevyklada, kdyz sve dite mate u sebe v posteli a vyhovuje vam to tak si to delejte dal... protoze si myslim ze jen rodice sami vi jak jim tohle vyhovuje tedy rodice a dite.... ja jsem proste jen napsala na to muj nazor a jak to u nas chodi.. dekuji
ja nevim to spani miminka v loznici.. dobre kdyz je moc malicke.. tak o.k. ale ve sve postylce.. asi jsem v tomhle jina a kdyz se nekde docitam ohledne ditete spani spolecne s rodici tak jsem cetla malo kladnych odpovedi.
Vidim to u me svagrove jeji dcera s ni spi do dnes v loznici, manzel v obyvaku na pohovce. Moje svagrova s ni musi chodit spat.. holce je sest let.. jde do skoly.. je tim ditetem naprosto svazana.. a myslim ze to neni dobre. Doporucovala jsem ji aby to skoncila, dala holku spat do jejiho pokoje (vlastni dve postele... a ani zadna z tch posteli nedokazala to dite presvedcit tam spat.)
Nas Krystof spal od druheho mesice sam..... uplne v pohode... dneska spi bez problemu ve sve posteli, absolutne neznam takove potize.... zvykl si i na svou novou postel.. ma vysokou a krasne tam spinka bez potizi.
mirrea:
sunnynka: no dovol, o jakém věku to mluvíš?
jen počkej, však si vzpomeneš!!!
jo a nestydím se a veřejně prohlašuji, že teď je to 
lepší než za mlada!!!
Jmenuje se Josífek, ehm, mou taky nic moc jméno
A hlavně cítím potřebu vyjádřit se k spánku Pipinka s námi v posteli. Tohle jako problém nevidím ani trošku, protože na
máme celý dům. Byl to problém v době, kdy jsme bydleli u našich a nikde jinde to prostě NEŠLO.
u sebe a pryč bych ho nešoupla ani za nic...bylo by mi po něm smutno 
Takže, já i manžel CHCEME Josífka v naší posteli, všem třem nám to vyhovuje a až bude dostatečně velký, tak svůj pokojíček dostane a určitě v něm bude bydlet bez problémů. Kamarádky dcera s nimi spávala do tří a půl let, pak dostala svůj pokojíček a v ložnici nespala ani na kousek noci už přes rok a půl.
Teď chceme naše
bobo:
děkuji za nabídku. Asi toho nemáte dost co? 
A sobci rozhodně nebudeme 
Gabi: Pipin má rok a čtvrt, takže ještě naše objímání nechápe jakože se má přidat, ale jakože "máma mi šahá na tátu" a "táta mi šahá na mámu"
, protože s námi 
spí v posteli. Psala jsem, že míst kde to jde je hodně 
, ovšem on je opravdu tak naprogramovaný...
slušnost a ohleduplnost se dá pěstovat od mala.
Ani s vypnutou chůvičkou...
že se nestydíš to veřejně přiznat 
Žábina, Gabi: já jsem neřekla, že sex
Edule, tak sorry, ale pokud by mi dítě plakalo lítostivě v pokoji, tak bych asi v tom vedlejším v klidu nesexovala. Asi bych z toho nic neměla
Pavluska: u větších dětí mi klepání na ložnici rodičů přijde zcela normální. Úplně stejně mu budu já klepat na pokojíček, až v něm bude bydlet. I když bude mít třeba jen nějakých sedm let
Olka: ten neřád má tak pronikavý jek, že se před ním nikam neschováme
mirrea: v tvém věku jo?
Sunnynko, kdybys potřebovala nějaké hlídaní tak dej vědět.
Jo a rozhodně nebuďte sobci.
přeji ti moc, aby si Pipin zvykl spát sám, určitě to chce trpělivost. jen počkej až bude velký a bude jich víc. Ten problém máme my, psala jsem o něm loni, dospělé děti, které se do půlnoci potloukají po bytě a nehodlají jít spát, panelákové stěny a rodiče by "to" ještě taky rádi
Ahojky.
. I když mě asi prohlásíte za výchovy neschopnou matku svých dětí, vůbec mi to nevadí.Já a moje 2 děti Honzík 3 roky Lindulka 5 měsíců, spíme pospolu v manželské posteli. Táta spí vedle v pokojíku na gauči.Vůbec nelituji , že jsem si děti takhle naučila.
. Dokonce bych to udělala zase. Mám jistotu, že jsou přikrytý ......Táta je zase rád, že se vyspí. 
A když máme chuť se 
,skočím k taťkovi do postýlky
.Nebo se sejdem jinde
.Ale doufám, že tam se mnou nebudou ještě ve 20.
.Mám zkrátka svá mláďata u sebe 
. papa.
Alula: tak nějak je to učíme te´d, jsou jim 4 a 6
Nevim, deti nemam, ale na klepani nevidim nic spatneho. Je to o vzajemne toleranci a dite se aspon od malicka nauci tolerovat soukromi toho druheho. My jsme doma se sestrou klepaly a zadne trauma z toho nemame. Osobne bych ale pro jistotu zamkla.
Olka: to ano, to my taky, to otevru hned, ale v minulem byte byly klasicke klice, ty jsme radsi daly pryc
Jo, jo...já už taky "odemykala" zvenčí záchod
zn0uz4: Máme tam takovou tu páčku, ta jde zvenku odemknout šroubovákem. Vyzkoušeno - máme totiž malé děti.
šája: s malyma detma nemuzes mit klice v zamku.. ani na zachode... ono se to zamkne tak rychle, ze si nestihnes ani ucurknout, a problem je na svete :(
šája: V koupelně se občas taky zamknu, když nechci, aby mi tam někdo omylem vtrhnul. Na záchodě zamykám vždycky, i když jsem sama doma.