Byli jsme v horské vesničce, čekala jsem na vlak domů. Můj přítel pokračoval dál autem, šel mě tedy vyprovodit na nádraží.

 

Byli jsme spolu asi dva měsíce a naše láska byla trumfována parádním sexem. Pořád jsme si říkali, jak spolu budeme a co vše podnikeme, ale vždycky se naše debaty zvrhly do ložnice pod duchnu.

 

No a na tomu nádraží jsme se do toho zase dali.

Že prý brzy přijede a vyrazíme si na romantickou dovolenou na hory a ještě nevím kamsi. Brala ho moje mladistvá figurka a dlouhý blonďatý vlas. Byl o dost starší, ale na výkonnosti a apetitu to nebylo pranic znát.

 

Nádraží skýtalo malou opuštěnou čekárnu.

Byla zde jen lavice a jinak ticho, jen štěbetání ptáků. Romantika až hrůza a půvabný palouček nebo lesík nikde. A už mi tlačil do čekárny.

 

Lavice posloužila jako opěrátko, sex ve stoje mě vždycky bral. Byla to taková rychlovka, ale dodnes na ni vzpomínám. I teď mám husí kůži.

 

Na dovolenou na hory jsme se spolu nikdy nedostali, ale tu čekárnu mi z hlavy už nikdo nevymaže… J