Ne nebude řeč (jak by se snad mohlo zdát) o sexuální výchově na našich školách. Chci vám vyprávět tři příběhy o tom, že ve škole se jenom neučí a nezkouší, ale že se tam mohou dít i věci, které byste v instituci, která má jiné cíle,  nečekali. Ty příběhy se opravdu staly (za věrohodnost svých zdrojů ručím).

 

Příběh první: Znásilnění

Oči má sněhem zaváté, hlásil  v té době z rádia Karel Gott dnes a denně. Čerstvá paní (vlastně soudružka) učitelka, říkejme jí Ona, předstoupila  prvního září před bandu deváťáků. A i když mnohdy byli i o hlavu větší, rázem si získala jejich respekt. Hodiny výtvarky se staly nejoblíbenějšími i pro ty, kteří neuměli ani pořádně vzít tužku do ruky. Ředitel té školy byl pohledný čtyřicátník. Důležitý, strohý, ale  hlavně velký stranický funkcionář. Vzhlížela k němu s obavami i úctou. Byl to přece její šéf.

A pak se to stalo. Chystala výstavu dětských kreseb a zdržela se ve škole déle než obvykle. Kolegyně už dávno rozčilovaly doma svoje vlastní děti.

Náhle vešel do kabinetu. „Co vy tady?“ zahartusil. Ukázala mu připravené obrázky. Stoupl si těsně k ní a díval se. Co se stalo pak, bylo tak rychlé, že se ani nestihla bránit. Prostě ji povalil a bez jediného  slova znásilnil. Pak vstal, pochválil obrázky a odešel.  Nikomu nic neřekla a zbytek školního roku byl pro ni utrpením. Ředitel se choval, jako by se nic nestalo, a ona se mu snažila co nejvíce vyhýbat. Cítila se totiž (to je paradox!) provinile! Naštěstí po prázdninách soudruh ředitel odešel do funkce na kraj, ona se  vdala a odešla ze školy i z města. Odpornou vzpomínku jí ale ze srdce nevymazal ani milosrdný čas.

Myslíte, že v té době mohla udělat něco jiného?

 

Příběh druhý: I love you

Ona - třicetiletá profesorka angličtiny, čerstvě rozvedená. On - osmnáctiletý maturant. Místo děje - gymnázium v okresním městě.

Už na prvních hodinách si všimla jeho pohledů. Byly úplně jiné než pohledy Nováka nebo Černého. Písemky podepisoval srdíčkem. Líbil se jí, ale byl to přece jen  její žák, o 12 let mladší. Bála se, že je to z jeho strany provokace. Nebo snad dokonce nějaká sázka?

Snažila se být co nejvíc chladná, přehlížela ho.Tedy snažila se o to. Při maturitě jí nepokrytě vyznal lásku. Naštěstí si toho nikdo kromě ní nevšiml. Všichni si mysleli, že cituje Shakespeara.

Po večírku, který spolu celý protančili, se vrátili do školy. K němu domů nemohli, ona dojížděla 30 kilometrů. Strávili spolu krásnou noc v kabinetě přímo vedle ředitelny.

Že to vypadá jako červená knihovna? Ne, ta paní profesorka je moje spolužačka a se svým žákem je už přes 18 let celkem šťastně vdaná. 

 

Příběh třetí: Sex, sex a nic víc

Vždycky, když kráčela do oktávy, narazila na líbající se dvojici. To se loučili septimánka a oktaván, museli totiž každý do své třídy. Vzpomněla si při tom pokaždé na mediálně známý příběh břeclavského ředitele, který ve své škole zakázal i trička s ramínky. Co by řekl tomuhle?  

Měla okno (pro nezasvěcené: okno je v učitelské hantýrce volná hodina, nejen výpadek paměti). Opravovala sešity a pak musela na malou. Učitelský záchod byl už druhý den zamčený, prý tam je nějaká závada. Běžela na dívčí toaletu na konci chodby.
Sotva dosedla, zpozorněla. Z vedlejší kabinky se ozývaly zvuky, které rozhodně člověk nevydává v těchto místech. Sklonila se a uviděla dva páry nohou. Bylo nad slunce jasné, co se vedle odehrává, a ona, ač už celkem zkušená pedagožka, nevěděla, co má dělat. Zakřičet: okamžitě toho nechte? Decentně zakašlat a dát těm dvěma najevo, že mají svědka? (ale to už si přece museli všimnout, když za sebou zavírala, nechovala se rozhodně jako myška). Nebo se potichu vytratit? Bože, připadala si tak trapně. Zvolila možnost poslední.

Celý zbytek dne pak přemýšlela o těch dvou. Tušila, kdo to asi byl, a přemýšlela, co je vedlo k tomu, že se rozhodli milovat na tak nedůstojném místě.
Láska? Pouhá tělesná potřeba? Přemýšlela taky, jestli s tímhle poznatkem má něco dělat. Sdělit to šéfce? Jít za těmi dvěma? Nechat si to pro sebe? 

Zvolila opět možnost poslední. (Ostatně ti dva se rozešli a pokračování zřejmě nebude).

A co byste dělali vy?

Reklama