Ahoj všichni! Chtěla bych se s Vámi podělit o svůj příběh.

Bylo mi kolem 15 let a já jsem se zamilovala do kluka staršího o dva roky. Začali jsme spolu chodit a já jsem byla moc šťastná. Asi po půl roce jsme se dostali až k sexu. Byl to pochopitelně můj první, tak jsem byla nezkušená. Nechci popisovat náš první styk, ale chci psát o tom, jak jsem přišla do jiného stavu. Bylo to ještě za komunistů a tenkrát ještě nebyla antikoncepce  tak dostupná.

Bylo to na jaře a on mě pozval na klasickou venkovskou zábavu. Hrála nějaká místní kapela, ale mně to bylo docela jedno, zajímal mě jen on. Po nějaké době jsme šli ven do parku. Byl na duben docela teplý večer. Začali jsme se mazlit a já jsem věděla, že dojde i na sex. Moc možností nebylo, tak jsme si stoupli k nejširšímu stromu a začali jsme se milovat „na stojáka“. Když jsme byli v nejlepším, přistoupil k nám asi hlídač, posvítil baterkou a bylo vymalováno! Ale to jsem já v té době vůbec netušila.

Asi za tři týdny jsem onemocněla. Měla jsme hnisavou angínu. Brala jsem antibiotika - jedny, druhé. Nic nezabralo. Nakonec se naší paní doktorce rozsvítilo a poslala mě na krev a  na infekční oddělení do nemocnice. Tam si mě chtěli hned nechat, protože mi zjistili mononukleózu, už s docela poškozenými játry. Při otázce na poslední menzes jsem řekla, že asi těmi tabletami se mi to posunulo. Vůbec jsem si nepřipouštěla, že bych mohla být těhotná!

Uložili mě na pokoj a nasadili tablety. Za dva dny mě primářka vzala na EKG, a tam mi oznámila, že jsem těhotná! Chtěla vědět, jak a kdy se to stalo. Byla jsem jak v Jiříkově vidění! Přestala jsem vnímat okolní svět a přemýšlela jsem, co se stalo! Druhý den mi oznámili!, že si to musím nechat vzít, vzhledem k probíhající nemoci a využívaným lékům.

Psala jsem dopis svému drahému (na infekční se nemůže, tak jsem mu to házela z okna). Oznámila jsem mu tuto skutečnost a brečela jsem u toho jako želva.

Tenkrát mi bylo necelých 16 let, tak to rozhodnutí o interrupci musela podepsat moje matka. Bylo to pro ni velké zklamání a já jsem byla moc nešťastná, když jsem ji viděla, jak stojí na chodbě infekčního oddělení a pláče. Ani mi za to nemohla vynadat!

A můj přítel: napsal mi, že podobnou  zprávu čekal, ale nenašel odvahu se přiznat.

Tenkrát jsem z toho byla moc nešťastná. Připadala jsem si zbytečná, protože se mě ani na nic neptali a vzali mi to. Dnes jsem za to vděčná, protože to asi mělo tak být.  Taky vím, že sex od 15 je blbost, protože z toho nic nemáte!

Reklama