V příběhu jde o partu mladých lidí, které jejich svoboda dovedla až na samý okraj únosnosti. Nebo ji překročila? Posuďte samy.

 

Byla to paráda.
Mládí, absolutní svoboda, vše bylo na dosah, jen se pro to natáhnout.

Zmíněná parta jezdívala často a neplánovaně na víkend k jezeru. Zde obvykle protančili noc na diskotéce, přes den se poflakovali na pláži a cestou domů zajeli na oběd. Bezstarostné mládí zlaté mládeže.


Jedné dívce z party, jmenovala se Johana, se líbil a pořád po ní pokukoval přítel kamarádky.
Se svým partnerem byla spokojená, ale už spolu byli snad sto let. Bylo to pěkné, ale život je tak krátký a mladá je jen jednou. Závazky žádné a ta svoboda...

 

Johana tu svobodu cítila každým coulem, každým kouskem svého těla. Mohla si dělat, co se jí právě zachtělo.
Stačilo zajít sem tam do školy a před zkouškami trochu zabrat. To měla nacvičené, šlo to dobře. Potom jen zábava. Vyzkoušela toho hodně ve všech směrech, jen v tom sexu...

 

Jednoho dne zase zajeli k jezeru.
Počasí jim tentokrát nepřálo, usedli tedy dost brzo do své hospůdky.
Už je tam znali a měli je rádi. Obsluha se podle toho chovala a ochotně jim přinášela drinky.
Zábava byla v plném proudu a to ještě nezačali ani hrát.

"Zase někdo vymyslí nějakou pitomost, to je jasný. A je to tady, jak puberťáci! Chtějí hrát flašku?"


A už se točilo.
Postačila plastová láhev od limonády a při vzpomínkách na základní školu se prolíbávali k půlnoci. Polibky ale přestávaly být jako ve škole a nikdo nic nenamítal.

Jeden pár se vytratil. Ale oni k sobě nepatří! 

Obhlédla jejich protějšky a těm právě flaška dopřála další polibek. Byl čas se rozhlédnout.
Ten její byl v družném hovoru se zrzavou spoluhráčkou a vedle nich...
Zachytila zase jeho pohled. Díval se dlouho a ji to strašně vzrušilo. Cosi jí projelo celým tělem.
Musela uhnout pohledem, ale nebylo kam. V alkoholovém oparu se jí zdálo, že všude kolem ní se líbá a objímá každý s každým.
Na páry se této noci nehrálo.


Pak stačil už jen jeden pohled.
Nemyslela na svého přítele a zapomněla na zrzku, která se mu tolik věnovala. Žárlivost nepřicházela, nemyslela na nic.
Pokývl na ni a to stačilo, aby přestala vnímat vše okolo.
Odešli ven. Vyčasilo se, obloha byla plná hvězd. Toť tak vše, co z romantiky stihla. Vnímala už jen divoký sex, opepřený pocitem, že to se nesmí a to se nedělá a snad nás nikdo nevidí...
Nádhera a živočišno je uzavřelo do sebe, snad ani nedýchali. Nestíhali se už dívat kolem, jejich těla je naplno zaměstnávala, chvílemi se prali...  Byla to naprostá nádhera, při které v sobě objevovala, že je schopna zapomenout na vše kolem a nechat se spontáně pohltit sexem. Kdyby šel někdo v tu chvíli kolem, zřejmě by si toho ani nevšimla.

 

Na pláži si pak dali cigaretu a dívali se ještě chvíli na jezero.
Neřekli si nic, jen se na sebe usmáli. Když vešli zpět mezi lidi, nedrželi se za ruce.

 

A tak to tedy vše začalo. A také pokračovalo.
Mládí se povzneslo nad konvence a snad morální úhonu. Nikomu to nevadilo, nikdo se neohrazoval. Celá parta se občas promíchala.

 

"Je to jak ve filmu," napadalo ji občas.
Připomněl se jí film "Kopytem sem, kopytem tam". Hrozbu AIDS hodila za hlavu, vždyť jim se to stát nemůže. Scénář se nikdy neopakuje.

Mívala choutky být se svým milencem déle a častěji, ale rozum jí velel, že toho pravého má jinde a bouřlivý sex je pomíjivý. A s jejím partnerem si hodně povídali. To potřebovala.


Ale ne vždy, když ho chtěla mít pro sebe, byl tu on pro ni.
Nově nastolená "nepravidla" party ho od ní odváděla. Její zrzavá zástupkyně byla moc sexy.

Časem se na to nemohla dívat, sex na pláži ji začínal nudit. Chtěla domů, za ruku, povídat si.

Nakonec to byla právě ona.
Pozbyla úsměvu, nabyla rozvážnosti. Chtěla vše zpět.

 

Jiný scénář, trochu otřepaný.
AIDS je minulo, neminula je přirozenost procházet pospolu v páru. Zkušenost zůstala, parta se rozpadla.


Ještě si ale povídají. Není nic ztraceno.