Do každodenního života s Danou nás nechal nahlédnout její druh David. Ubohý to lidský tvor, který musí tuto ženu asi opravdu upřímně milovat. Protože kdyby tomu tak nebylo, už by si do uzlíku dávno sbalil své čtvery trenýrky, troje ponožky a zatvrdlou mycí houbu a vyrazil by o dům dál. Paní Dana je totiž něco, co můžeme ve vší slušnosti nazvat spojením chorobná šetřilka. V neslušnosti pak paní skrblíkovou. A není to primárně proto, že by rodina třela bídu s nouzí, ale proto, že je prostě taková.

Foto: Shutterstock

Dana každé ráno vstává jako první a celé rodině, tedy muži, se kterým je deset let, ale kvůli ceně svatby si ho nevzala, a dvěma dětem uvaří černý čaj. Jeden sáček nechá asi tak patnáct vteřin louhovat v prvním hrníčku, aby ho následně přesunula do druhého, třetího i čtvrtého. A protože se domnívá, že čajový sáček ještě neodevzdal veškerou svou sílu, nechá ho krátce okapat, položí na misku a tu uloží do kredence, kde bude čekat do druhého dne, aby znovu absolvoval celý tento ranní maraton louhování. Teprve potom Dana usoudí, že je již zcela vycucaný a dovolí mu odebrat se na odpočinek do jednoho z květinových truhlíků, protože se někde dočetla, že může působit jako hnojivo.

Nedobrovolné otužování

Krátce potom, co paní domu namaže několik krajíců chleba troškou rostlinného tuku a vítězoslavně na každý položí jedno kolečko salámu, se na snídani přišourají děti se svý otcem. Všichni ještě v pyžamech, na kterých mají silné ručně pletené svetry ve stylu patchworku, protože Dana neměla dostatek vlny. Svetry jsou nutností, topení je v bytě totiž přiškrcené na minimum, což si Dana před manželem a dětmi obhajuje tím, že otužování je v poslední době velmi trendy. David si sedá s bolestivým syknutím. Po pravidelné stolici to tak má vždycky, konečník si totiž bolestivě obrousil toaletním papírem s jednou vrstvou, který na dotek připomíná šmirgl. Ale stěžovat si nebude, alespoň už nemá na zadku otisky včerejších zpráv jako několik předešlých let. 

Po snídani David odchází do práce a děti čeká ranní hygiena v podobě čištění zubů. Dana každému potomkovi odměří dva centimetry vody do kelímku na vypláchnutí a na kartáčky jim nandá maličkou kuličku pasty. Je až s podivem, že děti mají k dispozici kartáčky a nemusejí se spokojit jen s vlastními prsty. I tak už by stálo za to je vyměnit, protože mají roztřepená vlákna. Jenže dítka dobře vědí, že ještě neuplynuly čtyři měsíce od jejich vybalení z krabiček, a tak si budou muset ještě nějaký ten týden počkat. Každý si ještě kapkou vody vytře postupně obě oči a potom už je čas vyrazit na nákup.

Hon na slevy

Dana si před spaním pravidelně pročítá slevové letáky, a tak moc dobře ví, kam se má vydat pro nejlevnější vejce, kde sežene mouku za méně než deset korun nebo kde teď nabízejí mléko za třináct. Návštěva supermarketů ovšem vyžaduje větší přípravu. Kabát si Dana vycpe kuličkou ze svetru, protože doufá, že když bude vypadat těhotně, další slevchtivé osoby ji budou v uličce mezi regály tentokrát šetřit a při bitce o poslední mléko schytá o něco méně ran, než kdyby těhotně nevypadala.

Začíná se dopolední maraton, kdy Dana se dvěma dětmi v závěsu stihne navštívit čtyři supermarkety. Obzvláště ji pak fascinují regály, kde je vystaveno zboží s prošlou minimální trvanlivostí. Když na nějaký narazí, je radostí bez sebe. Takhle nějak si představuje, že by se cítila, kdyby vyhrála ve sportce. To se ale samozřejmě nikdy nestane, protože si nikdy nevsadí. Peníze si raději nechá pod polštářem požírat inflací.

Servíruje se mléková polévka

Následuje příprava oběda. Děti se dnes mohou těšit na mlékovou polévku. V minulosti Dana zkoušela i sekyrkovou z pohádky Honza málem králem, ale nedala do ní ani krupici, ani zápražku, ani houby, ani omastek a samotná voda s povařenou sekyrkou ostatním členům rodiny moc nešmakovala. Ke druhému jídlu se podávají brambory na loupačku.

K odpolední svačině dostane každé dítě jogurt a Dana posvačí zbytky, které zůstaly po stěnách kelímků. Po jejím zásahu jsou obaly od jogurtu jako kdyby je vylízal pes a děti se s nimi následně mohou vyřádit na pískovišti před domem. Mají bábovičky zadarmo.

Po příchodu Davida z práce rodina večeří. Dana ohřála párky, vodu z nich totiž druhý den využije jako základ na polévku. Ona sama ovšem nejí. Postí se v duchu hesla: Večeři nech nepříteli. Od partnera si následně vyžádá účtenky za poslední týden – musí si schovat každou od všeho, co si kde koupí, aby je mohla partnerka zanést do rodinné účetní knihy. V průběhu svého úřadování ještě Davida vyplísní za to, že si koupil dvě kávy z automatu v jeden den. Ten se sice nejprve brání tím, že za volantem usínal, ale potom raději slíbí, že už se to příště nebude opakovat.

Z jedné vody na nečisto

Následuje koupání. Dana napustí do vany pár centimetrů vody a postupně se v té jedné vodě vystřídá celá rodina. Pořadí se každý den losuje. Kdo si vytáhne nejkratší sirku, jde na řadu jako poslední. A z vany potom vylézá ještě špinavější, než když tam lezl. Černý Petr dnes padl na Davida. Kolem osmé večer se celá domácnost halí do tmy. Dana ještě všechny nažene, aby se před spaním vyčůrali a ona mohla za tento den vůbec poprvé spláchnout. Na pronikavý zápach moči, který se vznáší na záchodě i chodbě, si během let už všichni zvykli.

Lakomcův rituál

Když si chce David ještě chvilku číst, může si vytáhnout malou baterku ze šuplíku. Svícení lustrem či lampičkou je už nepřípustné, Dana při něm totiž úplně vidí, jak korunky utíkají z domácnosti. Než aby si kazil oči, jde David raději spát a jeho družka ještě před usnutím absolvuje svůj oblíbený rituál. Několikrát po sobě si přečte částku, kterou má na papírku pod polštářem, a kterou každý týden po vyřešení účetnictví přepisuje. Tentokrát je to číslo 400 000 korun českých. Hodnota rodinných úspor. Dana doufá, že než si tyto peníze vezme do hrobu, částka se ještě mnohonásobně zvýší. Každý den pro to dělá maximum. 

Čtěte také: 

Reklama