Nuže, přiznám se, že mne nijak nevzrušují svalovci neboli hory svalů. Mohutná mužská záda se svalovou hmotou mohutnější a propracovanější než od Michellangela mi připomínají něco blíže robotu nebo gorile horské… Těžko si představím Arnolda Swarzenegerra zpívajícího pod balkonem jako ideál milovníka Romea… Onehdá při televizní konzumaci sledujíc milostné dobrodružství Sylvestra Stallona se Stoneovou, kdy se společně milovali ve sprše, kamera o stošest zabírala svalovcova vytonovaná záda a měla jsem dojem, že taková scéna by v pořádném pornofilmu neuspěla…

Nicméně, přece ve mně hora hmoty způsobila veliké vzrušení, až se mi dech zatajil… Byl podvečer a ocitla jsem sama nedaleko nádherné koloniální lodže v srdci parku Sv. Alžběty ve východoafrické Ugandě, no prostě scéna jako vyšitá ze Vzpomínek na Afriku, kdy hraběnka Blixenová alias Meryl Streepová zažívala svá romantická dobrodružství. Prooranžovělé zapadající rovníkové světlo pomalu halilo zelené pahorky africké. Pod pahorkem je kanál Kazinga, přírodní spojnice mezi dvěma jezery a tam jich je spousta. Dalo se to čekat.

Vycházela jsem z bodu A a šla do bodu B a lehce žertovala, co když ho potkám. A ono, ano!!! Stál tam v onom oranžovém pološeru, jeho tělo se temně lesklo, jakoby byl celý naolejovaný jako kulturista při vrcholové soutěži. Byl tak temný a matně se leskl - jako černý zanzibarský lodník, ne něhož jsem zírala o pár dní dřív… Onen, dobře si vědom svých renesačních parametrů, stoje na přídi, dělal naší malé dřevěné motorové kocábce něco jako námořnickou sochanou příď. Koukal na něj každý, protože se nabízel rozhodně zajímavější pohled než na monotónní modrou hladinu mořskou…
Zpět k silnému okamžiku. Vzrušením jsem pomalu zkameněla a nevěděla, co si se sebou počít. Nohy mi přirostly do země, patro lehce osychalo… Pasáž v edici harlekýn by to jistě vystihla pregnantněji. Prostě a jednoduše byl to velmi silný zážitek. Vzrušení se mi rozlévalo po celičkém těle. V rádiu jistý sexuolog říkal, že někteří zažívají vrcholné vzrušení, když křičí sprostá slova do telefonu, což mi projelo v ten okamžik hlavou. U telefonu si však člověk může křičet co chce, položí sluchátko a ten druhý tam není…

Byl opravdu mohutný a vzrušení doprovázel i respekt. V zoo jim koukají většinou jen ostrůvky hřbetu nad vodou a člověk je nezná v celé mohutnosti… Nevím, jestli byl stejně mohutný jako ten, jehož vlastní paní Počernická v cirkuse Jojo, jehož cirkusové číslo spočívá v tom, že se jen ve své mohutnosti projde majestátně po manéži. Ten měl tři tuny. Koukl na mne ještě jednou a po době, co mi připadala jako věčnost, se rozešel. Ale bylo to vzrušující setkání se svalnatým krasavcem, tím hrochem obojživelným. Vytanulo mi předešlé žertování o hroším steaku k večeři. Bylo to varování. Dala jsem si rybu.  

   
TÉMATA:
ZAHRANIČÍ