Dobrý den. Ráda bych se podělila o první dojmy ze setkání s tátou. Děkuji a jsem s pozdravem, Kukíšek.

Setkání s tátou po devatenácti letech

Právě přemýšlím nad tím, jak bezvadný vynález je papír a tužka. Už dlouho mám na srdci něco, co bych asi nikdy nedovedla říci, a tak jsem se rozhodla, že právě nyní je ta vhodná chvíle na to, abych to alespoň napsala.

V říjnu to bude pět let, co jsme se (v mém životě, dřív si to nepamatuji) poprvé viděli. Na ten den nikdy nezapomenu! Od rána jsem byla strašně nervózní a měla jsem hrozný strach, jak to všechno vlastně dopadne. Michal mě pořád uklidňoval, že to dopadne dobře. Jenomže mně se i přesto pořád honily v hlavě myšlenky: „Budu se tátovi líbit? Pozná mě vůbec? Bude to setkání, které bude pokračovat, nebo bude poslední? Přijde vůbec? A co jeho rodina? Stojí o mě?" Musím se přiznat, že to byli nejhorší, ale zároveň nejhezčí chvíle mého života. Měl se mi změnit celý život, ale o tom jsem zatím vůbec nevěděla.

Konečně nastala ta hodina, kdy jsme se měli po 19ti letech setkat! Bála jsem se jít i na záchod, abych se s Tebou neminula. A najednou jsi tam stál. Objevil jsi se ve dveřích a díval jsi se směrem k nám. Bohužel jsem tě hned nepoznala. Ale když jsi se začal přibližovat, začalo mi strašně bušit srdce a klepaly se mi ruce. Konečně! Konečně nastal ten okamžik a já mohla říci to slovo, které mi tolik chybělo. TÁTO!!

Vůbec jsem si neuměla představit, jak bude znít, ale v ten moment znělo strašně krásně. Bylo mi skvěle, konečně jsem i já měla svého tátu. Proč to ale muselo trvat tak strašně dlouho? Pokoušela jsem se několikrát zavolat už dřív, ale máma mi vždycky sebrala telefonní číslo. Když jsem byla starší, začala jsem se spíš bát! Věděla jsem, že jsi ženatý, a bála jsem se, že o mě nebudeš stát! Ale opak je pravdou.

Pár dní po našem "prvním" setkání mě čekala další tvrdá zkouška. Měla jsem se setkat s Tvojí rodinou. Musím říci, že jsem si to vůbec nedovedla představit. O čem si budeme povídat? A co Tvoje žena a děti, nebudou mě považovat za vetřelce? Musím ale říct, že i toto setkání dopadlo skvěle. Vím, že je hrozné, co teď napíši, ale píše za mě srdce a já mu nebudu bránit.
Jsem ráda, že jsi se neoženil s mojí mámou! Vím totiž moc dobře, že bys nebyl šťastný. Nikdy jsem nenašla důvod Ti to vyčítat! Jsem šťastná, že máš tak bezvadnou rodinu, jakou máš teď! Sluší Vám to spolu a máte se rádi, a to je hrozně důležité.

Tak můj drahý tatínku, budu končit tohle vyznání, protože myslí, že obsahuje vše, co má! Omlouvám se za chyby, které tady určitě jsou, ale myslím, že mi to odpustíš.

Užij si svůj den, protože je to krásný věk. Hlavně tady s námi vydrž ještě alespoň dalších padesát let.
Jo, ještě jedna strašně důležitá věc: TATI, MÁM TĚ HROZNĚ MOC RÁDA A JSEM STRAŠNĚ ŠŤASTNÁ, ŽE MŮŽU BÝT S TEBOU !!!

No vidíte to.
Je snad třeba dodávat něco k takovémuto příspěvku? Já myslím, že mluví sám za sebe – napsal sám život.

Reklama