61482a1d30452image.pngFoto: Zuzana Zoňová se svolením Michaely Karsten

Zapsala jsem si naši schůzku do Google kalendáře, ale až na další měsíc… 
Elektronické kalendáře jsou pomůcky časového managementu, které mají šetřit čas. Paradoxně však jejich používání často jedince stojí více času, protože si touto cestou zanesené termíny méně pamatují a propáslé schůzky či úkoly tak musí znovu domlouvat. Všem svým kamarádům a klientům doporučuji, aby si raději pořídili klasický diář. Když si schůzku, úkoly či jiné termíny zapíšete rukou, trvá to sice o trošku déle než elektronickou cestou, ale paměť tak získává důležitý čas na uložení daného termínu. Za tuto časovou investici jedinec obdrží sladkou odměnu – paměť si termíny zapamatuje. Každý rukou zapsaný termín totiž vypadá vzhledově jinak než termín, který je zapsaný pouze elektronicky. Paměť si jej tak dokáže lépe vizuálně vybavit. Už samotné listování papírovým kalendářem, hledání správného pole k zanesení, okolní poznámky, barvy nebo i obrázek podporují paměť. Kvůli technologiím, kterým předáváme čím dál tím více zodpovědnost, může náš mozek v některých schopnostech zakrnět. Paměť je potřeba neustále trénovat.   

Je pravdou, že si ani nepamatuji, že jsem schůzku do kalendáře zadávala. 
Pokud se vám při zapisování do elektronického kalendáře v hlavě ještě honily další myšlenky či úkoly, dělila jste nejspíš svoji pozornost do více činností. Tím pak paměť nevěděla, co má vlastně ukládat, pak se některé informace zapomínají. Možná, že jste byla i v  emocionálním rozpoložení, které mohlo odvádět vaši pozornost od zapisovaného termínu. Anebo jste konala pouze rutinně a rychle – viz. elektronické termíny. Vědomé konání a plná koncentrace na vykonávanou činnost jsou naprostým základem pro výbornou paměť. 
 

Děkuji za tipy, ale zpátky k vám. Věděla jste, že máte geniální paměť už v dětství?  
Už jako dítě jsem byla zvídavá a školu jsem zvládala celkem lehce. Ale nikdy jsem si nemyslela a nemyslím, že by moje paměť byla geniální. To, že si dokáži zapamatovat neskutečné množství i velmi náročných dat, je výsledkem správného používání mozku, paměti a především tzv. paměťových technik. Každý zdraví jedinec má tuto schopnost, akorát je třeba, aby se naučil správně informace přijímat a zpracovávat do formy, kterou paměť miluje. Za velmi vysokými výkony na soutěžích pak samozřejmě ještě stojí mnohaletý trénink.  

0024076017-KE0816-velka.jpgMichaela Karsten je lékařka a několikanásobná mistryně světa v paměťovém sportu, zapsaná do Guinnessovy knihy rekordů. 
V ČR je zakladatelkou vzdělávacího projektu Brillant Brain, který nabízí mentální a paměťový trénink. V něm učí plně využívat všeho, co mozek nabízí. 
Pomáhá lidem zvýšit výkon paměti a dlouhodobě mentálně růst. Je také autorkou knihy Úspěšná paměť. Více se o Michaele Karsten dozvíte na www.michaela-karsten.cz. Foto knihy: Se svolením BizBooks

Dotáhla jste to až do Guinessovy knihy rekordů. Co jste pro to musela udělat?  
Trénovala jsem pomocí softwarových programů disciplínu, kterou jsem si zvolila na tento rekord – pamatování si dat narození osob ve správném pořadí. Tuto disciplínu mne pomohl navrhnout můj manžel a často pro mne také připravoval i tréninkový materiál. Vedle softwarového tréninku jsem pak také prováděla trénink psychické odolnosti, abych dosáhla nejvyššího svého výkonu i před běžícími kamerami. Stres je totiž jeden z nepřátelů paměti.  

Co si účastníci soutěží musejí pamatovat?  
Jak národní, tak i světové paměťové soutěže mají pevně stanovené disciplíny, kterých se soutěžící účastní. Jednou z nich je např. pamatování si jmen osob na fotografiích anebo pamatování si  dlouhých textů. Mezi mé nejoblíbenější patřily číselné disciplíny, v kterých jsem držitelkou i několika rekordů - zapamatovala jsem si např. 198 číslic ve správném pořadí v časovém limitu pět minut. Pak také 1665 binárních číslic ve správném pořadí za třicet minut … 

Neuvěřitelné výkony! Když jste se zmínila o stresu, napadlo mě, jestli nemají lepší paměť extroverti, kteří nepodléhají takovému stresu před publikem? Často od introvertů slýchám, že zažívají takzvané okno... 
Zatím nevím o žádné konkrétní studii, která by se tématem extrovert/introvert a paměťový výkon zabývala. Dle mého názoru mají obě skupiny jisté výhody co do pamatování si. Extrovert nevnímá sociální kontakt u prezentací či jednání jako stresující prvek, mysl je u něj otevřená a paměť spolupracuje. Na druhou stranu introvert může oproti extrovertu dosahovat lepší koncentrace, což naše paměť potřebuje pro správné fungování. 

Jsou nějaké věci, které byste si raději nepamatovala?  
Kdysi dávno jsem šla po setmění domů a z křoví na mě vybafl nějaký muž. Nic nechtěl, nic mi neudělal a šel si hned zase po svých. Pro mě to byl ale šok, občas si situaci na kritických místech opět vybavím a je mi to nepříjemné. Některé emoce nás chtějí do budoucna chránit, abychom přežili, tak tomu je i v tomto případě. 

Úmyslné zapomínání je nakonec možná ještě těžší disciplína než procvičování paměti k lepší flexibilitě. 
Nepříjemné vzpomínky jsou v naší mysli spojené s emocemi, díky kterým se v paměti drží téměř až na věky. Pokud se jedná o velmi silné a jedince zatěžující emocionální stavy, které se pořád dokola v hlavě opakují, tak k jejich zvládnutí je třeba již spolupráce s psychologem nebo dokonce psychiatrem. 
 
Stává se vám vůbec, že na něco zapomenete?  
Ano, například když nedodržuji spánkovou hygienu a moje mysl je unavená. Také mi občas vypadne nějaká informace, když na mne začne hovořit více osob najednou. Rozhodně si také nepamatuji všechno celý život, nepotřebné informace u mě mají expirační lhůtu. 

61482920118e3image.pngFoto: Tomáš Nosil se svolením Michaely Karsten

Jak se taková schopnost projevuje ve vztahu? Není geniální paměť v takovém případě spíše na obtíž?
Naopak, s manželem si máme pořád o čem povídat, protože máme spousty nových témat, která se točí okolo mozku a paměti. Myslím, že je to velká výhoda. I když přiznávám, že se občas naskytnou situace, kdy jeden druhému říkáme….“Ne ne, tak to nebylo, říkal/-a  jsi to předtím jinak...„. Naše rozhovory jsou dobrým tréninkem koncentrace.

Na chvíli bych se zastavila ještě u vaší práce. Jací lidé k vám nejčastěji chodí na semináře?  
Nejde o nějakou specifickou skupinu. Věkově jsou to teenageři (právě v říjnu pořádám poprvé v České republice dvoudenní akci pro teenagery v rámci vzdělávacího projektu Brillant Brain), dále pak studenti a osoby v produktivním věku. Profesně je to téma pro jakoukoli branži, jelikož je to tematicky naprostý základ veškerého vzdělávání. Vědět jak se přínosně učit a jak si dlouhodobě informace pamatovat. Mezi nejčastější problémy patří neschopnost koncentrace, těkání, zapomínání nebo třeba to, že si třeba špatně pamatují jména.  

Není ale naše paměť dána geneticky? 
Do jisté míry ano. Paměť však ovlivňuje řada dalších faktorů - výchova, náš životní styl, podmínky k učení, strategie zpracování informací atd. Dokonce i naše sebevědomí ovlivňuje schopnost si pamatovat.

Čím by měl člověk, který chce zlepšit svou paměť, začít?  
V první řadě by měl začít trénovat svoji koncentrační schopnost. Dále by se měl zamyslet nad tím, co ho při páci nebo učení ruší. Někdo se například dokáže soustředit i přes to, že v místnosti mluví dalších deset lidí, jiný nikoliv. Cesta k lepší pamětí by také měla být spojena se změnou stravy a zintenzivnění pohybu na čerstvém vzduchu. Také je vhodné do života implementovat některá cvičení pro uvolnění mysli,  ideální je např. jóga nebo progresívní svalová relaxace.   

Reklama