paranormal

Také se vysmíváte různým zaručeným duchařským historkám? Ale co když mezi námi opravdu žijí bytosti z jiných dimenzí? Já jsem takovou sama potkala. Věříte nebo nevěříte?

Člověka odjakživa lákají tajemné a nevysvětlitelné věci. Naši předci si ze záhadných jevů vytvářeli různá náboženství, za vším viděli tajemné síly, které ovládají tento svět a které je potřebami modlitbou a oběťmi naklonit na svou stranu. Dnes, ve 21. století, kdy nad vírou v cokoli zvítězil racionální způsob myšlení a všechno nevysvětlitelné je bagatelizováno na úroveň omylů či představ bláznivých pomatenců, možná máte pocit, že nic nadpřirozeného neexistuje, vše se dá vysvětlit, a co ne, je to jen díky tomu, že naše věda ještě nedosáhla tak vysoké úrovně.

Duch ve dveřích

I já jsem byla tak vychovaná a vlastně se různým historkám či obavám z neznáma vysmívám do současnosti. Směju se kamarádce, která věří výkladu astroložky či kartářky, ťukám si na čelo, když mi kamarád vypráví zážitek o tom, jak se ve dveřích srazil s neznámou silou a nemohl jimi projít, i když byly dokořán otevřené. Nedokázal si to nijak vysvětlit, a tak je přesvědčen, že se srazil s duchem. Dokonce tenhle pocit zažil několikrát, takže usoudil, že s ním duch bydlí natrvalo. Jinak ale neškodí ani nepřenáší žádné věci, což jiní duchové s oblibou dělají (ten můj se specializuje na mobil a klíče). Radila jsem mu, aby od něj chtěl příspěvek na nájem a elektřinu, ale kamarád se urazil (a taky prý duchové elektřinu k ničemu nepotřebují).  

Tak takový je asi můj vztah k nevysvětlitelným událostem. Vím, že mnohé se mnou nebudete souhlasit, protože věříte, že NĚCO mezi nebem a zemí zkrátka existovat musí. Trochu, i když nerada,  vám ale za pravdu dát musím, protože se i mně kdysi stalo něco divného.

Jeptiška u postele

Bylo mi asi sedm let a trávila jsem pár dnů u babičky. Děda už v té době nežil, takže jsem spala v jeho posteli, která stála u protější stěny naproti posteli babiččině. Čela byla přiražená pod oknem, mezi postelemi byla asi dvoumetrová mezera. Místnost pak pokračovala skříněmi, klavírem a kulatým stolkem se dvěma křesílky. Ty stály hned v nohách mé postele.

Jednou jsem se v noci probudila a v křesílku seděla jeptiška. Byla ode mne vzdálená asi tři metry, takže šálení zraku bylo vyloučené. Místnost byla navíc osvětlená lucernou z ulice, která zářila přímo do okna, takže vidět bylo velice dobře. Jeptiška seděla otočená zády ke mně, ale jakmile zaslechla šustot peřin, začala hlavu pomalu otáčet. Na sobě měla černé šaty, z hlavy jí splývala bílá plachetka a já jsem se úplně paralyzovaná dívala na její hlavu, která se centimetr po centimetru otáčela ke mně. Bála jsem se i dýchat, natož zavolat na babičku, která spala vedle. Z té jeptišky šel hrozný strach! V tu chvíli jsem věděla, že si nesmí všimnout toho, že ji někdo vidí. A ještě jsem se hrozně bála vidět její obličej. Třeba by se pod plachetkou bělala holá lebka nebo černalo slepé prázdno a možná by se na mě vrhla! Dřív, než bych obličej mohla spatřit, jsem si přes hlavu přetáhla peřinu a čekala útok. Nepřišel, ale kdykoli jsem tiše vystrčila nos, seděla tam. Zbytek noci jsem se proto dusila pod peřinou a potila se strachy a vedrem. K ránu jsem konečně na chvíli usnula, a když jsem se pak probudila, jeptiška tam pochopitelně nebyla.

Jsem blázen, nebo ne?

A to je vlastně všechno. Podotýkám, že jsem nebyla žádné ustrašené dítě, strašidel jsem se nikdy nebála a netrpěla ani nočními můrami, ani náměsíčností. Celou noc jsem tenkrát byla vzhůru a jeptišku viděla několikrát hned před sebou. Doma mě samozřejmě rodiče mystifikovali „racionálními“ řečmi o hře stínů, snech a tak dále, ale já dodnes vím, že je to blbost. Ta jeptiška tam prostě seděla a basta.

Chápu, co si teď o mně myslíte, a je to taky důvod toho, proč spousta lidí o svých zážitcích podobného druhu veřejně nemluví. Bojí se posměchu! Znalci oboru přišli se třemi možnými variantami vysvětlení podobných zážitků.

Tři teorie výskytu paranormálních jevů:

  1. Jde o lidské halucinace pod vlivem zvláštního složení atmosféry či působením síly místa (např. opuštěný dům nebo hrad)
  2. Jedná se o lidmi nastražené pasti, které mají za úkol odlákat ostatní od podstatných věcí. Zajímavým příkladem je fáma o havárii UFO v roce 1947 v Rosswellu, kolem které vznikla doslova mytologie o mimozemských návštěvnících. Ve skutečnosti byla fáma rozšířena americkou armádou za účelem utajení vojenského projektu, který měl monitorovat raketové aktivity Sovětského svazu.
  3. Jedná se o takzvanou „psychoplasmu“, kterou produkuje opuštěnost nebo temná historie místa. Díky ní se mohou paranormální jevy zhmotňovat. Některé paranormální jevy s temnou historií jsou „zlé“ a mohou vás i zabít. Paranormální jevy se světlou historií se chovají přátelsky a dokážou vás varovat před neštěstím.

 

 

Co si o tom myslíte vy? Je to nesmysl, nebo ne? A nestalo se vám někdy něco nevysvětlitelného?

Kolegovi Jakubovi se takové věci dějí běžně:

„Paranormální věci se mi dějí neustále. V podstatě je už tak nějak považuji za normální. Docela běžně se mi stává, že pomyslím na nějakou písničku a o chvíli později ji někde slyším v rádiu, nebo si vzpomenu na člověka, kterého jsem dlouho neviděl, a záhy ho potkám. Ale echt duchařina se stala prý mojí mamince…

Když umřel její táta, tak asi po týdnu se jí v noci stalo, že si přišel, jak to občas před spaním dělával, půjčit k ní do pokoje knížku. Mamka mu ji půjčila a až ráno si uvědomila, že už je táta týden nebožtík, myslela si, že se jí to zdálo, ale ta knížka v knihovničce nebyla. Už nikdy ji nenašla.“

Reklama