Sestry

Hm, tak já mám o 4 roky mladšího bráchu. Vycházíme spolu super, ale naše maminka se rozhodla, že máme špatné vztahy a tak to napravuje Ještě, že se s bráchou domluvíme na nápravách škod!!!

elephant: jo, já mám taky někdy pocit, že asi něco dělám špatně, v mém okolí teda neznám nikoho, kdo by svého sourozence "miloval" tak jako já. Ale už jsem se s tím tak nějak smířila a prostě se sestře a jejímu manželovi vyhýbám a když není zbytí, tak se snažím být zdvořilá a nad věcí. Tak si tím hlavně nenech otrávit život a zkus se k ní taky někdy zachovat sobecky. Já to zkouším, ale zatím teda úspěchy nic moc, tak nevím, jestli jsem takový , nebo prostě jen přitroublý blbeček, co si nechá všechno líbit - no že se ptam

Esťa: tak to gratuluju moc ti to přeju

Já mám bráchu o 6 let mladšího. Bohužel, naši se rozedli, takže jsme spolu nevyrůstali, jen jsme se navštěvovali. Rozumět jsme si začali až v době, kdy jemu bylo nějakých 20. Dnes /37+31let /bychom jeden za druhého dýchali....

umisanek: no ty vole - ony jsou snad naklonovaný.já vím, že to bude znít hrozně, ale já jsem ráda, že je na tom někdo taky jakojá.já už si totiž občas myslím, že ona se vlastně chová normálně a ta divná jsem já.

elephant: no mě nejvíc dostává, když se náhodou sejdeme všichni na návštěvě u rodičů. To pak já a máma kmitáme v kuchyni, vaříme, pečeme a servírujeme to těm dvěma - oni sedí na gauči před televizí, cpou se a vzdychají, jak se hrozně nudí a že by šli ven, kdyby nebylo tak hrozné počasí (buď prší, nebo je zima, příp. moc teplo ... ). Jednou o Vánocích mi mamka nandala na talířek pár kousků cukroví, protože oni už skoro všechno snědli, tak abych z toho taky něco měla, a můj suverénní švagříček přišel, ten talířek mi sebral a nafutroval to do sebe. Já v tu chvíli nevěděla, jestli se mám nebo .

Bohuzel, rodinu si nevybirame, takze se obcas sejdou jedinci, kteri by se normalne nejspis ani nepoznali.. Ale nastesti jsem mela kliku, a i kdyz mi par sramku z rodinneho souziti zustalo (ovsem..vzdycky je neco, takze to beru jako docela dobry skore v zivote, ze tech sramu bylo jen tak malo ), a se sestrou..no, mame docela konflikty, ale spis to bude (v ramci mamina tvrzeni: po cem ho*no, to jste podedily) o tom, ze obe mame se sestrou tvrdou hlavu, obzvlast jedna vuci druhe, a dost rozdilny nazory na zivot, takze pri dlouhodobejsim souziti dochazi nutne ke trenicim Ale tak nejak...zatim se to dari uchodit, rekla bych A nic to nemeni na faktu, ze i kdyz me nastve nebetycne, a ja ji, tak se mame porad rady, a doufam, ze si i odpoustime (no, muzu jen za sebe, a ja jo ).

umisanek: jo jsi já.ségra sice není vdaná, ale naši jí zařídili už dva byty a ona se teď odstěhovala po třetí.nábytek si sice odvezala (teda naši odvezli,) ale takový věci jako vymalování a předělání kuchyňský linky si neodvezeš. už je stála pěknej balík. při posledním stěhování si taťka chudák namohl záda a můj přítel natáhnul vazy v koleni. a mě je blbý i vzít si od mamky boty kt. mi koupila, protože se jí pro mě líbi.

elephant: nejsi náhodou já? Já mám taky o pět let starší sestru a . I když mně spíš vadí, jak se chová k rodičům, než ke mně. Pořád si od nich bere peníze, přitom s manželem oba dost vydělávají, rodiče jim koupili byt... , a mamka si vždycky chodí za mnou stěžovat, jak jsou nenasytní. Přitom jí nic neřekne a dává a dává , já když to vidím, tak se pak stydím vzít si od rodičů i dárek k Vánocům, abych se jí ani trochu nepodobala. Jo a rodiče jí omlouvají tím, že taková byla už od malička

Wiki: ono to není vždycky v rodičích. nás se ségrou fakt vychovávali stejně (nebo se o to alespoň snažili) a ona je sobecký hajzlík, který myslí jen na sebe. a já jsem hodná až jsem blbá.to je taky o povaze.

marta-b: nj, ale podle toho, jak to pises, mi prijde, ze to neni chyba toho bratra, ale jejich rodicu. Pokud ho vzdycky uprednostnovali, mozna mu to jen prijde normalni ;)

Mam moc fajn sourozence a máme se rádi, ale na jméno bráchy mýho nemůžu přijít, je o 3 roky mladší a máma (moje tchýně) se kolem něj pořád točí, všechno se organizuje podle toho, jak se to hodí tomu zmetkovi Já mít takovýho bráchu, tak ho asi , to je vážně neskutečný. Je strašněj sobec a myslí si, že se z něj všichni poděláme. Naštěstí už se s nim nemusíme vídat moc často, co jsme si se pořídili svůj byt.

ajji: koukám, že máme stejné pocity. mě občas přišlo (a vlastně pořád přijde), že já se můžu přetrhnout a ona pak přijde s nějakým svým "problémem" a já jdu opět na vedlejší kolej. jinak já naše zbožňuju, jako rodiče nemají chybu, vždycky nás vychovávali stejně. problém je jen v tom, že prostě ona je "herečka" a umí na sebe upoutat pozornost. jenže ona si to ani neuvědomuje, vůbec jí nedojde, že něco dělá špatně.
Pavluska: děkuju

Pavluska: musím to brát tak, že za to asi ani nemůže..já občas nebo spíš často nechápu jednání některých lidí, protože sama nikomu nedělám to, co dělá zle mně..jenže někteří lidi to sotva pochopí..někdy mám pocit, že slušnost rovná se blbost . dík

Musim rict, ze mam vlastne stesti, ze mam takovou segru jak mam. Je o 5 let mladsi. Skadlivali jsme se porad a taky si i nadavali, ale pak jsem odesla na VS a domu chodila jen malokdy a nas vztah je mnohem lepsi. Mozna je to i tim, ze jsme obe uz starsi a ten vekovy rozdil neni tak poznat jako kdyz mi bylo 15 a ji 10. Ted je v zahranici uz asi 2 roky a strasne se tesim az dojde zpatky a pujdem nekam parit. Fakt jsem rada, ze takovou segru mam. A taky jsem se dozvedela, ze o me na zakladce, nebo nekdy v prvnim rocniku na stredni napsala velmi hezkou esej (samozrejme ze me ji cist nedala, ale tata mi to rekl)

elephant: ty jsi to dokázala shrnout do jedné věty , já jsem se moc rozepsala, ale přesně tak, jsem zamindrákovaná od hlavy až k patě..a pak se chovám jako úplný blbec, protože všem se snažím dokázat, že to tak není

nemáme stejnou sestru? já jsem jen ráda, že moji blízcí pochopili, jak se situace opravdu má. a ono to má i něco do sebe - alespoň jsem od malička zvyklá si všechno vyřešit sama, protože do dnes na sebe sestra strhává veškerou pozornost a její problémy vždycky musí řešit celá rodina.
ale já se zařekla, že já pro ní už nic neudělám. už jsem toho pro ní za celý život udělala dost, ona pro mě nikdy nic. a ještě jsem díky ní dodnes zamindrákovaná, že nejsem dost chytrá, dost hezká.... vypěstovla ve mě to, že neustále musím rodičům dokazovat, že jsem dobrá, že si zasloužím ,aby mě taky měli rádi.

je těžké řesit problém s někým, kdo je řešit nechce.. mám o 3 roky mladší sestru (bude jí 29) a podobné zkušenosti..do společnosti jem s ní už přestala dávno chodit,protože pak mi to nestálo za to, přede všemi mě znemožňovala,popisovala všem moje nevhodné chování,posmívala se se mi..když jsem začala žít se svým novým přítelem (jsem rozvedená) tak i na něm začala hledat mouchy,protože byl pravděpodobně schopnější než ten její..nemohla vůbec strávit,že zastane některé věci v domácnosti a že je ochoten i jí, kdykoliv pomoci..došlo to tak daleko,že na se na něj začala vyptávat cizích lidí a vytahovat na něj věci,kterých se měl údajně dopustit v minulosti..a kdyby jen to, začala mi podrývat i autoritu u mých dětí,mým rodičům vykládala,že se o ně špatně starám a že se mám nad sebou zamyslet..skončilo to tak, že jsme spolu asi půl roku nemluvily..teď se stýkáme minimálně,ale nevěřím jí.. je schopna vždycky z komára udělat velblouda..myslím si, že ani netuší, že mi ubližuje,protože ona je přesvědčena o tom, že všechno dělá správně..ta hloupá jsem bohužel vždycky já

to máš pravdu, ale ono to není tak jednoduchý. celý život se všechno točilo, kolem mé sestry a ona ještě všude vykládá, že já jsem ten rozmachánek a ona ta chdinka. od malička mi nadávala, ponižovala mě, nejdřív jsme si to nechávala líbit (jsem o 5 let mladší), v pubertě jsem jí vracela stejnou micní - urážíš mě - fajn, já budu urážet tebe. jenže ono to vždycky dopadlo tak, že jsem byla já ta potvora, která všechno vyprovokovala, tak jsem to zas nechávala být. až před pár lety rodiče přišli na to, že ty věčný hádky nezačínám já, takže mamka ségru občas okřikla, jednou s ní měla asi dvou hodinový rozhovor o tom, jak se k lidem chová (nejen ke mě), ona samozřejmě plaka (ona, ta hodná....) tak mi dala docela pokoj, ale občas jí to ujede, ale já už fakt nereaguju, protože to pak je ještě horší. a vím, že je to hnusný, že je to moje sestra, ale já už si k ní nikdy cestu nenajdu....

no tím že budou plakat v koupelně to opravdu nevyřeší ...je to problém a problémy se mají řešit