Foto: Shutterstock
Žanetina maminka onemocněla před čtyřmi lety Parkinsonovou chorobou. Zpočátku byla soběstačná, trápil ji jen třes v rukou, ale pak se její stav prudce zhoršil. Dostavily se potíže s rovnováhou, přestávaly jí sloužit svaly a chůze pro ni začala být velmi obtížná. Natolik, že se sama o sebe už nedokázala postarat. Jenže žila sama a stěhovat se odmítala. Proto bylo na jejích dcerách, aby vymyslely jiné řešení.
Sestra si vzala maminku na starost
„Moje sestra Marika (43) se po dlouhém společném zvažování, jak situaci řešit, rozhodla, že pustí svůj podnájem, a k mámě se nastěhuje. Na rozdíl ode mě měla děti už dospělé a samostatné. No a byla i rozvedená, takže nemusela řešit rodinu, jako já. U mě by tohle bylo naprosto nereálné,“ popisuje Žaneta s tím, že se samozřejmě snažila vypomáhat, jak jen to šlo. Respektive jak jí práce a starost o děti, domácnost a manžela dovolila.
Za dva roky péče chce celý dům
V tomto režimu fungovaly necelé dva roky. Nedávno však jejich maminka zemřela a začaly jiné starosti. Jak naložit s dědictvím. „Sestra za mnou přišla s tím, že když se celou dobu starala o mámu, navíc se k ní i přestěhovala, tak by měl její dům připadnout jí. Nevěděla jsem hned, co na to odpovědět. Jak vůbec mohla takový nesmysl vypustit z pusy?“ nedokázala Žaneta pochopit sestřiny myšlenkové pochody a nechápe je dodnes. Návrh zamítla s tím, že dědictví si podle práva rozdělí rovným dílem.
„Ségra se samozřejmě urazila. Má pocit, že má na dům nárok. Navíc prý já už vlastní bydlení mám, zatímco ona si bude muset hledat drahý podnájem, tak nechápe, co tak hamouním. Že za náš byt splácíme hypotéku, to už nevidí. Nenechá si nic vysvětlit a přestala se mnou mluvit. Prý až vyndám hlavu z písku, tak mám za ní přijít,“ kroutí hlavou Žaneta, která něco takového v plánu nemá. Stojí si za svým.
Ani jedna ustupovat nehodlá
„Nejde přece o pár korun, ty peníze by mi taky pomohly. Živíme dvě děti, které se teď chystají na školu. Prostě dům po mamce prodáme a peníze si rovným dílem rozdělíme. Ať se to Marice líbí, nebo ne. A jestli se mnou už nepromluví? Její věc. Nedělám nic zlého. Jsem jí vděčná, že mamince tak pomohla. Ale ve finále to taky nedělala zadarmo. Minimálně ušetřila každý měsíc deset tisíc na nájemném. Navíc u mamky z domova i pracovala, takže ani v tomto směru netratila. Jak říkám, jsem jí nesmírně zavázaná, ochotná nechat jí třeba o 200 tisíc z dědictví víc, ale celý dům? Co je moc, to je moc,“ dodává Žaneta.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Dědické řízení proběhne tak, že každá zdědíte půlku. V článku nemluvíte o manželovi ani o dalších dětech. Dům, když ho budete vy chtít prodat a ona to odmítne, sama prodat nemůžete. Takže dům bude chátrat a vy obě nebudete mít nic. To ale nejste ani první ani poslední, co se takto dohadují.
Asi to nebude tak jednoduché. Zatím čtu jen o pocitech, zklamaných nadějích a pocitu křivdy. Dědické řízení v tom jistě udělá pořádek.
Navíc když Marika pečovala o mamku, Žaneta na ni nejspíše kašlala. Užívala si volno, pohodu. Marika se věnovala mamince 24 hodin denně, k tomu ještě zvládala práci. Možná ušetřila za nájem, ale zase neměla tolik volna...nemohla na rande nikam. Měla to jako pečovatelka i psychicky náročné. Tak tedy zjisti, kolik bere pečovatelka za měsíc. Pak přepočítat a buď dům prodat- pak z peněz dát Marice za její práci peníze a trochu připlatit. A nebo v domě nechat bydlet Mariku. Žaneta má svůj barák přeci. A Marika by tedy platila peníze za pronájem:-) a Žaneta by Marice dávala polovinu peněz za údržbu střechy, oken a všeho kolem. Přeci jen je Žaneta taková mrcha- veškerou péči nechala na Marice a celé dva roky u maminky ani nebyla, nestarala se. Marika to vše odnesla...chudák...
Divím se, že Žaneta vůbec vypustí z úst, že sestra ušetřila na nájemném, pracovala z domu, apod. Ona, bez starosti, možná sem tam návštěva, nechala všechno na Marice. Copak je dům bezúdržbový, pomohla tam něco? Ano, dům prodejte, ale nech sestře nejméně 2/3 z ceny. Hlavu z písku by měla vytáhnout Žaneta, takovou sestru jako je ona bych nechtěla.
No celý dům za péči o maminku, to je asi moc. Ale aby to bylo půl napůl? Žaneta se o maminku nestarala, vše nechala na sestře. Sestra se v podstatě obětovala. Mohla mít více volna, cestovat.
Tak asi prodat dům a pak sestře, která se starala o maminku, tak jí dát alespoň 500 000. Dům je hodně drahá věc a barák stojí minimálně 20 mega.
Dle zákona mají nárok každá na půlku dědictví. To že se Marika postarala o maminku je chvályhodné ,měla k tomu podmínky ,tak proč ne. Pokud maminka nebyla soběstačná ,pobírala určitě nějaký příspěvek na péči ,který by v tomto případě měla od maminky dostávat Marika ,jako pečovatelka. Dva roky zase není tak dlouhá doba ,jako kdyby to bylo třeba 20 let. Měly by se děvčata dohodnout na nějakém řešení. S prodejem musí souhlasit obě strany a pokud Marika nebude chtít ? Může Žaneta nabídnout k prodeji svoji půlku,ale záleží na tom zda je dům situovaný tak ,že by se tam daly vytvořit dvě oddělené bytové jednotky?Žádný dům ,ani žádné peníze nestojí za sváry mezi blízkými příbuznými. Ale bohužel je to častá realita.
Dva roky péče se podle mne tedy rozhodně nemají hodnotu domu. Na první dobrou by se mi zdálo fér dům prodat a rozdělit 60:40 ve prospěch pečující dcery. Ale silné pochybuju, že se dámy dohodnou bez sukně účasti mediátora. Každopádně, chtít celý dům je podle mne stejně trapné jako požadovat, aby se tyto dva roky zapomenuky. Péče by se dala vyčíslit finančně. Vzít jako základ, kolik dává takové pečovatele stát. Vynásobit dvěmi, ať nejsme stejně lakomci jako státní úředník, a navíc ta paní pracovala, nebyla pecivatel na olny úvazek, krát počet měsíců, a to dát z prodeje k dobru té pečující sestře. Anebo prostě 60:40. Jak je libo. Ale ne, tady se bude dupat nohama a pohádají se do krve. Největší zlo je vždy dědictví :). Stále častěji si myslím, že sv dětem zaplatíme vzdělání, přidáme na bydlení a dědit se už nebude. Aby se případně pohádalo pět sourozenců o nějaké peníze, to je zbytečné. Vychovat, nechat studovat, trochu pomoci a pak se snaž sám.
Tak dřív platilo pravidlo, kdo dochová příbuzného k smrti, ten má. Minimálně by byla slušnost rozdělit dědictví 1:2 ve prospěch pečující dcery. Jistě, pečovala o maminku pouhé dva roky, ale také to mohlo být klidně deset patnáct let.
Bych se sestry zeptala, o co podle sebe za ty 2 roky přišla. Možná by spočítala, že kdyby zůstala ve svém a pracovala, tak by ny tom třeba finančně byla o něco lépe, nebo třeba měla o xy hodin více volného času a ty hodiny se dají také spočítat a ohodnotit určitou částkou... To by se dalo vyčíslit, stejně jako hodnota dědictví a pak říct, ok, tak ty třeba 55-60 % a já těch 45-40 %...nevím, proč to nutně řešit tohle ve stylu buď všechno nebo nic. Ale na druhou stranu, někteří lidé jsou prostě hladoví, nebo hloupí a nic jim není dost dobré a kdo se dohodnout nechce, ten se nedohodne.
To nedopadne dobře. Ani jedna asi nemá na to, aby vyplatila tu druhou, takže budou mít každá půlku domu (pokud nejsou ještě další dědici). Prodat půlku domu sice lze, ale dost záleží na tom, kde ten dům je a v jakém stavu. Ani spekulanti nejsou ochotní koupit všechno, takže půlku domu prodávat se může Žaneta snažit velice dlouho. Pravděpodobně by musela jít s cenou hodně dolů, protože kdo chce půlku domu s vidinou problémů s dalším spolumajitelem? Teď ten dům se musí nějak udržovat, platit energie a případné opravy, jinak to bude chátrat a už to vůbec nikdo nekoupí. To by měla Žaneta z poloviny taky financovat. Dost pochybuju, že do toho domu zatím dala byť jen korunu. Ale prachy za prodej, to chce, a milostivě by sestře nechala o 200 tisíc víc, to je celkem směšné ocenění péče o matku. Vztahy v téhle rodině jsou v háji už teď a lepší to nebude. Kdyby byly obě dámy co k čemu, tak se dohodnou, například by Marika mohla bydlet v tom domě (o který Žaneta beztak nestojí, sama tam bydlet nechce), starat se o opravy a údržbu a Žanetě platit za její půlku domu nějaký rozumný nájem. Tím by Žanetě odpadly starosti a péče o dům a měla by z toho profit. Marika by měla kde bydlet, a mohla být spokojenost na obou stranách.
Copak notář to rozdělí dle práva,ale i s prodejem by musely souhlasit obě. Samozřejmě tu polovinu lze prodat spekulantům ,ale to by už navždy mezi nimi byla propast....