I přesto, že Šárka s Janou jsou sestry, které se mají moc rády, ta první, která se vdala, tu druhou nejenže se svatbou nečekaně předběhla, ale ani ji na ni nepozvala.
13. hodina a 13. minuta
Jana je o pět let starší než její sestra Šárka, která ji však s přípravami na chystanou svatbu předběhla. No, s přípravami. Ony vlastně ani žádné nebyly. Šárka s přítelem si prostě jednoho dne řekli, že se vezmou, a pojali to opravdu recesisticky. S nápadem přišel jako první Petr, který byl vždycky takový „úleťácký“, a právě to se na něm Šárce líbilo. „Proč ne?“
Domluvili hned na další týden oddávajícího na radnici, trvali pouze na 13. hodině a 13. minutě, po cestě oslovili dva překvapené kolemjdoucí, kteří jim to odsvědčili, polibek v oblečení, jaké na sobě měli, prstýnky za pár korun z nedalekého stánku.
Jeden „svědek“ se omluvil, že spěchá do práce, druhý pak s nimi ještě chvilku poseděl v hospodě, a bylo po svatbě.
„Tak paní Kratochvílová, teď to ještě nějak řekni doma,“ chytil svoji ženu Šárku za ruku čerstvý novomanžel.
Šárka s Petrem spolu žijí už od studií. Oběma je 27 let a nikdy nepokládali za důležité mít na svůj svazek papír. Vždyť i její o pět let starší sestra Jana žije s partnerem jen tak na hromádce, a to už mají dítě.
Rodičům obou dcer to bylo líto, zejména otec se vždy těšil, jak povede obě své krásné dcery k oltáři. Až mu starší Jana nedávno sdělila, že s přítelem už o svatbě uvažují, chce, aby měli všichni i s dcerkou stejné příjmení, a navíc plánují další dítě. Tuto chystanou událost oznámila i své mladší sestře Šárce s tím, že ji samozřejmě chce za svědka. Vždycky se měly jako sestry moc rády a byly si hodně blízké.
Šárka byla nadšená:
„Jé, ty se budeš vdávat? To je super, no jasně, že ti půjdu za svědka. Moc ráda.“
A tak při tom všem rodinném těšení a náležitém chystání na svatbu starší dcery se nějak pozapomnělo na tu mladší.
Z té se najednou stala také vdaná paní. Bez rodičů, bez sestry, se svědky, které už nikdy neuvidí.
Když to oba aktéři oznámili rodičům, první reakce byla zděšení.
„Šárko, co tě to napadlo? To jsi nám nemohla něco říct? Anebo jste to mohly mít s Janičkou dohromady.“
„To se nemá, aby se sestry vdávaly v jeden den, to přináší smůlu. A aspoň vás to nic nestálo, stačí jedna honosná svatba, ne?“ řekla bezprostřední Šárka svým rodičům.
U Petrových rodičů to proběhlo obdobně, ale pak už nad tím mávli rukou. Ať si dělají, co chtějí. Dnes je všechno nějak jinak.
Zato Šárčina sestra Jana se urazila.
„Co jsi tím jako sledovala?“ zeptala se své sestry.
„Nic, prostě jsme se vzali.“
„Když jsme byly malé, tak jsme si řekly, jak půjdeme jedna druhé na svatbu, že si půjdeme za svědky a já ti ani nestojím za to, abys mi to řekla.“
„Jani, tak už se nezlob, to bylo takové rychlé rozhodnutí, než si to Petr rozmyslí,“ smála se Šárka.
„Rychlé rozhodnutí? No jak myslíš, já ti to samozřejmě přeju, ale ať už jste to pojali vážně nebo recesisticky, mrzí mě, že jsem za tebou nestála já, ale nějaký cizí kolemjdoucí člověk. To jsi mně mohla zavolat.“
„Tak si to tak neber, za pár dnů budu stát na tvé svatbě já za tebou.“
„To ještě nevím, jestli si radši neodchytnu někoho na chodníku,“ řekne Jana. Sice už se smíchem, ale přece jen ji nepřítomnost na „svatbě“ její sestry dodnes velmi mrzí.
Nový komentář
Komentáře
Zdenecka — #32 proč? snubák ti šťastné manželství nezaručí.. taky nechci nějaký předražený šperk, jen obyčejnou blbůstku. Klidně bych se bez něj i obešla..
dasena — #30 Stejným zážitkem může být i luxusní dovolená jako sv. cesta. To je úhel pohledu. Já bych brala velkou svatbu se vším všudy jako trest. Jedno jestli první, druhou nebo patnáctou....
Pokud se člověk vdává poprvé, tak svatbu se vším všudy, je to zážitek na celý život, ale podruhé svědci a hotovka
Hm, zaujímavý článok
Já nejsme přítel žádných opuletních svatebních hostin,jaksi zbytečně vyhozené peníze,které by třeba novomanželé užili jinak a podle svého uvážení.Ale neříci o své svatbě ani rodičům,to už mě přijde přece jenom trochu přespříliš.
hmm, tak na něco podobnýho mě naváděl můj táta. prej, "dva svědky, pak do hospody na držkovou s rohlíkem a je to. ale řekni nám to pak, jo?"
mrzelo by mne kdyby se syn oženil a ani mi to neřekl
Heather — #18 no že jo? Copak jsme v Indii, aby se rodina kvůli velké svatbě zadlužila? Mně připadá daleko lepší, když ušetřené peníze novomanželé použijí třeba na vybavení bytu, když už ne na svatební cestu ve dvou.
delfi.na — #19 No jasně. O tom to je.
Moje sestra se taky vdala na tajňačku a docela jí závidím, že to dokázala, já asi přítele na toakovouhle šílenost neukecám, hrozně se totiž ohlíží aby někomu neublížil a zatím se mu nepodařilo pochopit, že ubližuje jen sobě, když se stýká i s lidmi, které nemá rád, protože se to musí. Já prostě lidi, které nemám ráda vyškrtla z telefonu a tím to pro mě zhaslo (naštěstí tam nebyl nikdo z rodiny).
A vyčítat sestře svatbu mi přijde dost hloupé, ony se totiž dětské představy dospělosti moc často nedožijí.
Léthé — #10 Já se vdávat moc nechtěla - vdala jsem se.Když už tak měla být svatba skromná a o čtyřech - byla veliká, kvůli rodičům- byla jsem měkká, ale stejně to byl krásný den, vlastně víkend.
Ale i tak, sympatizuji se Šárkou
ToraToraTora — #17 vlastně může být rád, vždyť kolik peněz jsem mu ušetřila
.. hlavně, že jsme v pohodě, mno ne
Já se vdávala podobně
Nesnáším svatby, nechápu bílou róbu a podobně, takže kdybych měla kráčet špalírem, asi mě šlahne
Takže jsme to taky udělali ve stylu my dva a svědci... Naši to chápali (měli svatbu úplně stejnou) a manželovi rodiče pochopili časem, že nezáleží na tom, jestli u toho jsou nebo ne. Že to není nic proti nim, jen jsme si ten náš den chtěli užít sami dva pro sebe
delfi.na — #7 No jasně, krev není voda a kůli takové prkotině zanevřít na rodinného člena...to bych nemohla.
Rikina — #15 Mně táta na svatbu nepřijel, ale poslal mi peníze, což bylo pro mě v danou chvíli to nejlepší.
Tak mě můj otec vedl slavnostně "k oltáři" a děsně si to užíval. Vůbec celou svatbu. Nedal jinak, než že to musí sám všechno pořádně zorganizovat (a zaplatit). Tenkrát mi to přišlo jako až moc veliká sláva, dneska jsem ráda, že jsme ho nechali se vyřádit. Byla to nakonec jeho jediná příležitost, moje sestra zůstala svobodná a i kdyby se chtěla vdát zítra, on už by ji k oltáři vést nemohl, to se na vozíku dělá blbě.
Ale radost by měl, to jo. Kdybych se čistě teoreticky chtěla provdat znovu, tak sice nebudu lovit svědky na ulici, ale jinak bych to klidně brala tak, jak výše popsáno.
jedno vím: honosná svatba nezaručí šťastné manželství. Proč jim vyčítat, jak se vzali? Je to jejich svatba.
Léthé — #10 přesně!!! na druhou stranu, to bude řešit ona sestřička i rodinné chování své sestry? třeba jak správně přirážet nebo jestli míchá omáčku na tu správnou stranu? je to věc pouze a jenom její sestry! jaký si ten život udělá, takový ho bude mít
Já se vdávala v šatech za 500 z Tesca, byli u toho rodiče, ségry a brácha. Ráno jsem vstala, učesala jsem se a bylo
Nejúžasnější den mého života, bylo to nádherné!